Od našich čtenářů

Otálení Článek „Otálení — Zloděj času“ (8. dubna 1995) byl napsán prakticky a s humorem. Když jsem jej četl, přistihl jsem se, že se směji sám sobě. Mám totiž hrozný zvyk otálet.

F. B. H., Brazílie

Většinu svého života jsem neustále s něčím otálela, proto pro mě byly tyto informace aktuální. Byly dobře napsané a mám v úmyslu využít je k tomu, abych si svůj čas lépe plánovala. Často jsem chtěla napsat dopis s poděkováním za různé články, ale nikdy jsem to neudělala. Teď jsem to konečně dokázala!

M. H., Spojené státy

Jak jsem listovala časopisem, všimla jsem si tohoto článku. Přečetla jsem si úvod a řekla jsem si, že si zbytek článku dočtu později. Ale úvodní věta říkala: „Nedělejte to! Neodkládejte ten článek!“ Vtom jsem si uvědomila, že jsem se otálením nechávala okrádat o čas.

A. E., Itálie

Jsem krejčí, a otálení bylo mým způsobem života. Nedělal jsem si žádný seznam úkolů, nevymezoval jsem jim čas ani jsem nepočítal s vyrušením. Nyní jsem se však naučil uplatňovat Vaše návrhy a těším se z odměny, kterou mi to přineslo.

S. N., Nigérie

Poslední dny Jako zvěstovatelka plným časem bych Vám chtěla poděkovat za naše časopisy. Když jsem si v Probuďte se! z 22. dubna 1995 četla sérii článků ve výrazné úpravě „Jsou to poslední dny?“, pomyslela jsem si: ‚Tyto články jsou velmi jasné, přímočaré a pěkně ilustrované.‘ Rozvržení stránky, vynikající fotografie a titulky udělaly své, a články se dobře četly a byly srozumitelné. Nabízet takový materiál svým sousedům pro mě bylo potěšením!

J. B., Spojené státy

Pásový opar Přečetla jsem si Váš článek „Pásový opar — Jak si poradit s bolestí“ (22. dubna 1995) a za tři dny se mi objevila vyrážka, která se velmi podobala tomu, jak jste pásový opar popsali v článku. Šla jsem k lékaři a řekla jsem mu, že možná mám pásový opar. A opravdu, řekl mi, že jsem dobře informovaná — moje diagnóza byla správná! Nemoc byla zjištěna v raném stadiu, a proto, jak řekl, budu ušetřena bolestí, kterými většina pacientů s pásovým oparem trpí. Mnohokrát za ten článek děkuji!

K. B., Spojené státy

Matrjoška Děkuji Vám za článek „Matrjoška — To je ale panenka!“ (22. dubna 1995) Když jsem jej četla, zapůsobilo na mě, jak je napsán. Ty fotografie jsou nádherné! Od malička mě tato panenka fascinuje, ale nikdy jsem nevěděla nic o jejím původu. Teď musím někoho přemluvit, aby mi jednu matrjošku koupil!

M. T., Itálie

Potrat Moji pozornost upoutal článek „Mladí lidé se ptají . . . Je potrat řešením?“ (8. března 1995) Před čtyřiadvaceti lety, když mi bylo patnáct let, jsem přišla do jiného stavu. Prožila jsem stejnou záplavu emocí jako dívka, o které jste se v článku zmínili. Otec dítěte mi radil, abych podstoupila potrat, ale já jsem se rozhodla, že si dítě nechám. Náš katolický kněz chtěl, abych dítě nabídla k adopci. Od té doby jsem už do kostela nevkročila! Rodiče mě však velmi podpořili. Začala jsem pomýšlet na to, že svému dítěti dám solidní duchovní výchovu. Když k nám přišli svědkové Jehovovi, přijala jsem nabídku biblického studia a brzy jsem byla pokřtěna. Dnes jsem šťastně vdaná. A můj syn? Slouží v ústředí svědků Jehovových. Celá se třesu, když pomyslím na tu první alternativu — potrat. To opravdu není řešení!

G. J., Spojené státy