Naše křehká planeta — Jakou má budoucnost?

AMERICKÝ státník Patrick Henry před dvěma stoletími prohlásil: „Není žádný jiný způsob, jak posoudit budoucnost, než pomocí minulosti.“ V minulosti člověk životní prostředí ničil. Začne v budoucnosti jednat lépe? To, co můžeme pozorovat, není příliš povzbudivé.

Došlo sice k určitému chvályhodnému pokroku, byl však spíše kosmetické povahy, protože se zaměřoval více na příznaky než na příčiny. Je-li dům postižen hnilobou, natírání dřevěných částí ho nezachrání před zřícením. Zachránit ho mohou jen zásadní stavební úpravy. Podobně musí dojít k zásadní změně způsobu, jakým člověk tuto planetu používá. Pouhá kontrola škod nestačí.

Při hodnocení výsledků dvacetileté kontroly životního prostředí ve Spojených státech došel jeden odborník k závěru, že „ničení životního prostředí nelze účinně kontrolovat, ale musí se mu předcházet“. Je zřejmé, že předcházet znečištění je mnohem lepší než léčit jeho škodlivé následky. Dosažení takového cíle však zcela jistě vyžaduje zásadní změnu lidské společnosti a především změnu velkého podnikání. Kniha Caring for the Earth (Péče o zemi) potvrzuje, že pečovat o zemi vyžaduje „jiné hodnoty, hospodářství a typy společností, než jaké jsou dnes běžné“. Co patří k těmto hodnotám, které je potřeba změnit, abychom naši planetu zachránili?

Zakořeněné příčiny krize

Sobectví. Prvním nezbytným krokem k ochraně životního prostředí je dávat zájmy planety před zájmy vykořisťujícího člověka. Jen málo lidí je však ochotno vzdát se blahobytného způsobu života i přesto, že ničí tu planetu, na které budou žít další generace. Když se vláda v Nizozemsku — v jedné z nejvíce znečištěných zemí západní Evropy — pokusila v rámci kampaně proti znečištění omezit cestování auty, rozsáhlá opozice tento plán sabotovala. Ačkoli nizozemské silnice patří k nejvíce přeplněným na světě, motoristé nejsou ochotni vzdát se své svobody.

Sobeckost ovlivňuje lidi, kteří rozhodují, stejně jako širokou veřejnost. Politici se zdráhají zavádět ekologické programy, jež by je mohly stát hlasy voličů, a průmyslníci maří každý návrh, který by mohl ohrozit zisk a hospodářský růst.

Chamtivost. Když dojde na volbu mezi ziskem a záchranou přírody, jsou peníze obvykle vlivnější. Mocná průmyslová lobby snižuje kontrolu znečištění na minimum, nebo přechází vládní nařízení úplně. Příkladem tohoto problému je poškození ozónové vrstvy. Ještě v březnu 1988 prohlašoval ředitel jedné velké americké chemické společnosti: „V současnosti nepoukazují žádné vědecké doklady na to, že by bylo zapotřebí zásadně omezit emisi CFC.“

Stejná společnost však doporučovala úplně ukončit výrobu halogenizovaných uhlovodíků (CFC). Změna postoje? „Nemá to nic společného s tím, zda dochází k poškození životního prostředí, nebo ne,“ vysvětlil Mostafa Tolba, generální ředitel Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). „Jedná se [o to], kdo získá [ekonomickou] převahu.“ Vědci si nyní uvědomují, že poškození ozónové vrstvy je jednou z nejhorších katastrof životního prostředí, které člověk způsobil.

Neznalost. To, co víme, je nepatrný zlomek toho, co nevíme. „O obrovském množství forem života v tropických pralesích toho víme stále poměrně málo,“ říká Peter H. Raven, ředitel botanické zahrady v Missouri. „Je překvapující, že toho víme více — mnohem více — o povrchu měsíce.“ To platí také o atmosféře. Kolik oxidu uhličitého můžeme ještě vypustit do atmosféry, než bude nepříznivě ovlivněno celosvětové podnebí? To nikdo neví. Časopis Time však říká, že „je bezohledné podrobovat přírodu takovým obrovským experimentům, když výsledek není znám a případné následky jsou příliš děsivé na to, abychom o nich uvažovali“.

Podle odhadů UNEP je možné, že do konce tohoto desetiletí úbytek ozónu způsobí ročně statisíce nových případů rakoviny kůže. Jaký vliv to bude mít na plodiny a chovné ryby, není zatím známo, ale předpokládá se, že značný.

Krátkozraká hlediska. Problémy životního prostředí se na rozdíl od jiných katastrof zákeřně plíží. To brání snahám podniknout společné kroky dříve, než vznikne trvalá škoda. Kniha Saving the Planet (Záchrana planety) přirovnává naši situaci k situaci pasažérů, kteří byli v roce 1912 na poškozeném Titaniku odsouzeni k záhubě: „Jen málo z nich si uvědomovalo rozsah možné tragédie.“ Autoři této knihy jsou přesvědčeni, že planetu lze zachránit pouze tehdy, když se politici a obchodníci postaví čelem k realitě a budou uvažovat v duchu dlouhodobé životaschopnosti místo krátkodobého prospěchu.

Egocentrické postoje. Na Summitu Země v roce 1992 poukázal španělský předseda vlády Felipe González na to, že „problém je celosvětový, a řešení proto musí být také celosvětové“. To je pravda, ale najít řešení, která jsou celosvětově přijatelná, je děsivý úkol. Americký delegát na Summitu Země to řekl otevřeně: „Američané nebudou ochotni vzdát se svého způsobu života.“ Indická zastánkyně ochrany životního prostředí Maneka Gándhíová si na druhé straně stěžuje, že „jedno dítě na západě toho spotřebuje tolik jako 125 dětí na východě“. Tvrdí, že „skoro všechno znečištění životního prostředí na východě je způsobeno spotřebou západu“. Mezinárodní pokusy o zlepšení životního prostředí znovu a znovu ztroskotávají na úskalích egocentrických státních zájmů.

Přes všechny tyto zásadní problémy existují důvody, proč hledět do budoucnosti s důvěrou. Jedním z nich je odolnost obranného systému naší planety.

Uzdravování země

Podobně jako lidské tělo má i země úžasnou schopnost uzdravovat se. K jednomu mimořádnému příkladu došlo v minulém století. V roce 1883 došlo na indonéském sopečném ostrově Krakatau (Krakatoa) ke gigantické explozi, kterou bylo slyšet na vzdálenost téměř 5000 kilometrů. Skoro 21 krychlových kilometrů hmoty bylo vymrštěno k obloze a dvě třetiny ostrova zmizely v moři. Po devíti měsících byl jediným znamením života mikroskopický pavouček. Dnes je ostrov pokrytý bujným tropickým rostlinstvem, ve kterém žijí stovky druhů ptáků, savců, hadů a hmyzu. Nepochybně tato obnova vedla k tomu, že ostrov je chráněn jako část národního parku Ujung Kulon.

Škodu způsobenou lidmi lze také odčinit. Poskytne-li se zemi dostatek času, vyléčí se sama. Otázkou je, zda člověk zemi tento potřebný oddech poskytne. Pravděpodobně ne. Existuje však Někdo, kdo je rozhodnutý umožnit planetě, aby se uzdravila — je to Ten, kdo ji stvořil.

„Ať se raduje země“

Božím záměrem nikdy nebylo, aby člověk zemi ničil. Adamovi Bůh řekl, aby zahradu Eden „obdělával a pečoval o ni“. (1. Mojžíšova 2:15) Jehovův zájem o ochranu životního prostředí se také projevoval v mnoha zákonech, které dostali Izraelité. Bylo jim například řečeno, že každý sedmý rok mají nechat půdu neobdělanou — byl to sabatní rok. (2. Mojžíšova 23:10, 11) Když Izraelité opakovaně přehlíželi tento a další božské příkazy, Jehova nakonec připustil, aby Babylóňané zemi vylidnili a zpustošili na 70 let, „dokud země nesplatila své sabaty“. (2. Paralipomenon 36:21) Z pohledu tohoto dřívějšího historického příkladu nepřekvapuje, když Bible říká, že Bůh ‚zničí ty, kteří ničí zemi‘, aby se země mohla zotavit z lidského útoku na životní prostředí. (Zjevení 11:18)

Tento čin však bude pouze prvním krokem. Jak to správně vyjádřil biolog Barry Commoner, přežití planety „závisí rovněž na ukončení války s přírodou a na ukončení válek mezi námi“. Aby lidé tohoto cíle na zemi dosáhli, musí být „vyučeni Jehovou“, jak mohou dbát jeden o druhého a o svůj pozemský domov. Výsledkem bude to, že jejich pokoj „bude hojný“. (Izajáš 54:13)

Bůh nás ujišťuje, že ekosystémy země budou obnoveny. Pouště nebudou neúprosně postupovat, ale ‚rozkvetou jako šafrán‘. (Izajáš 35:1) Místo nedostatku potravy bude „na zemi spousta obilí“. (Žalm 72:16) Řeky hynoucí na znečištění budou místo toho ‚tleskat‘. (Žalm 98:8)

Kdy bude taková přeměna možná? Až ‚se sám Jehova stane králem‘. (Žalm 96:10) Boží vláda zaručí požehnání každému živému tvoru na zemi. „Ať se raduje země,“ napsal žalmista. „Ať burácí moře a to, co je v něm; ať jásá pole a všechno, co je na něm. Tehdy budou zpívat radostí všechny stromy v lese.“ (Žalm 96:11, 12, New International Version)

Země, které Stvořitel žehná a vládne ve spravedlnosti, má nádhernou budoucnost. Bible popisuje výsledky: „Spravedlnost a pokoj — ty se políbily. Opravdovost vyraší přímo ze země, a spravedlnost bude shlížet přímo z nebes. Také Jehova, on dá to, co je dobré, a naše vlastní země vydá svůj výnos.“ (Žalm 85:10–12) Až tento den začne, bude naše planeta navěky mimo nebezpečí.

[Obrázek na straně 13]

Země, podobně jako lidské tělo, má úžasnou schopnost uzdravovat se