Tabákové firmy zachvátila ohnivá bouře

PODLE zprávy, kterou uveřejnily noviny The New York Times 26. července 1995, „svolalo ministerstvo spravedlnosti v New Yorku velkou porotu, aby vyšetřilo, zda federální zástupci nedostali od tabákových firem pozměněné informace o obsahu cigaret a špatných následcích kouření. Ministerstvo pravděpodobně svolá v New Yorku druhou porotu, aby vyšetřilo, zda představitelé firem nelhali Kongresu o tabákových výrobcích.“

Co k tomu vedlo? Zpráva to objasňuje. V dubnu 1994 nejvyšší činitelé sedmi hlavních tabákových firem ve Spojených státech přísežně dosvědčili před výborem Kongresu, že „se nedomnívají, že nikotin je návykový, že cigarety způsobují nemoci a že jejich firmy upravují hladinu nikotinu v tabákových výrobcích“.

Pak se to celé sesypalo — a padlo také jejich prohlášení o nevině —, když se v červnu 1995 objevily dva tisíce inkriminujících dokumentů. Tyto dokumenty ukazují, že výzkumní pracovníci věnovali patnáct let studiu „farmakologických“ účinků tabáku na tělo, mozek a chování kuřáků. Doktor Victor DeNoble, bývalý výzkumný pacovník jedné z firem, popsal klíčový objev tohoto výzkumu: „Firma si začala uvědomovat, že může snižovat obsah dehtu, ale zvyšovat obsah nikotinu, a přesto budou cigarety pro kuřáka přijatelné. Výsledkem výzkumné práce bylo zjištění, že nikotin nejen uklidňuje nebo stimuluje, ale že má také centrální účinky, působí na mozek — a že lidé kouří právě pro tento jeho účinek.“

Podle The New York Times firemní studie ukázaly, že „bez ohledu na to, jakou značku lidé kouří, snaží se získat potřebné množství nikotinu tím, že vdechují hlouběji, drží kouř déle v ústech nebo kouří více cigaret“. Výzkumní pracovníci firem se pokoušeli vyvinout cigarety s nízkým obsahem dehtu a s dostatečnou dávkou nikotinu, která poskytne kuřákovi uspokojení.

Dokumenty dále ukázaly, že tabákové firmy se o své zákazníky intenzívně zajímaly. Po dobu více než patnácti let byli předmětem jejich zkoumání studenti vysoké školy. Obyvatelé jednoho města ve státě Iowa, včetně čtrnáctiletých kuřáků, byli dotazováni na své kuřácké zvyklosti.

Odhalení těchto výzkumných dokumentů je výhodné pro koalici právníků, kteří za všechny nekuřáky začínají vést soudní při proti sedmi tabákovým firmám. Viní tabákové firmy z toho, že zatajily znalost o schopnosti nikotinu navodit závislost, a z toho, že manipulovaly s hladinou nikotinu tak, aby závislost podporovaly. Jeden právník řekl, že žádná porota na světě nebude věřit tomu, že tyto firmy prováděly tento výzkum jako svého koníčka.

Se zhoršováním ohnivé bouře v rozvinutém světě začíná tabákový kouř vanout více do rozvojového světa. Před čtyřiceti lety kouřilo na jihu, neboli v rozvojových zemích, jen dvacet procent mužů a prakticky žádná žena. Dnes však v rozvojových zemích kouří osm procent žen a padesát procent mužů — a tento počet roste. „Kouř,“ říkají vědci, „vane na jih.“

Dopisovatel Probuďte se! popisuje trend

Náš dopisovatel, který působí v Brazílii, má několik všeobecných postřehů o situaci na jihu. Výzkum v průmyslové části světa maluje kuřákovi stále hrozivější obraz. To má svůj účinek. „V zemích, které si uvědomily, jak životně důležitá je všeobecná informovanost, lze nyní pozorovat začínající pokles spotřeby tabáku,“ uvádí Světová zdravotnická organizace (WHO). „Na severu,“ dodává Panos, informační organizace založená v Londýně, „je již kouření společensky nepřijatelné v mnoha domácnostech, na veřejných místech a na pracovištích,“ a většina lidí si nyní uvědomuje, že „kouření je může zabít“. „Tabákový průmysl se posouvá na jih.“

Nový trh na jihu se naopak otevírá tak snadno jako krabička cigaret. Podmínky v rozvojových zemích jsou pro tabákový průmysl nadějné. Ve třech ze čtyř rozvojových zemí neexistují zákazy reklamy a současně je veřejné povědomí o nebezpečí kouření malé. „Lidé si nebezpečí neuvědomují, protože jim o něm nikdo neřekl,“ uvádí Panos.

Aby firmy přiměly mladé ženy — jeden z hlavních cílů tabákového průmyslu — zapálit si svou první cigaretu, reklama „ukazuje kouření jako okouzlující zábavnou činnost, které se věnuje každá nezávislá žena“. Tabákové inzeráty jsou podezřele podobné těm, které se používaly v průmyslovém světě před padesáti lety. Tehdy tyto reklamy účinkovaly. Krátce potom, uvádí jeden zdroj, si každá třetí žena „s mužným odhodláním zapálila“.

Intenzívní agresivní marketing, který se dnes zaměřil na nevědomé ženy v rozvojových zemích, zaručuje, že se reklamní „úspěch“ z dvacátých a třicátých let našeho století bude opakovat. Existuje tedy chmurná vyhlídka, že miliony mladých žen v nejchudších zemích světa jsou nyní v nebezpečí, že budou — jak to řekl jeden pozorovatel — „hezkými mladými ženami ve svých nikotinových začátcích“.

Prvořadý cíl

Zatímco ženy představují jeden z hlavních cílů tabákového průmyslu, prvořadým cílem je mládež. Výhodné jsou reklamy v podobě kreslených seriálů a cigaretové slogany na hračkách, stejně jako sponzorování sportovních událostí.

Časopis Panoscope uvádí, že mladí lidé v Číně „se ve velkém dali na cigarety“. Kouří asi 35 procent dvanáctiletých až patnáctiletých a 10 procent devíti až dvanáctiletých dětí. Brazilský deník Folha de S. Paulo uvádí, že kouří odhadem asi deset milionů mladistvých. Neuvědomují si snad nebezpečí? „Vím, že kouření cigaret je škodlivé,“ říká patnáctiletý brazilský chlapec Rafael, který kouří jeden a půl balíčku cigaret denně, „ale je velmi příjemné.“ Jaké jsou výsledky tohoto nezodpovědného uvažování? „Každý den,“ píše Panos, „začíná kouřit dalších nejméně 4000 mladých lidí.“

Tabákový průmysl exportuje na jih některé výrobky, jež mají větší obsah dehtu a nikotinu než výrobky značek, které se prodávají na severu. Důvod je zřejmý. „Neomlouvám se za nikotin,“ řekl před několika lety jeden představitel tabákového průmyslu. „On je to, co udržuje obchod. On působí, že se lidé vracejí.“ Je to účinné. „Vysokou hladinou nikotinu,“ potvrzuje holandská publikace Roken Welbeschouwd, „rychle vznikne závislost a tím, že se jeho hladina postupně snižuje, otevírají se možnosti růstu spotřeby a odbytu.“

„Tabákový průmysl,“ dochází k závěru Panos, „pokládá jih za trh, který ho bude udržovat v chodu.“

Zapálit si, nebo prodloužit si život?

Co uděláte, pokud žijete v rozvojové zemi? Fakta mluví jasně. Na jihu byl do roku 1950 počet úmrtí na nemoci způsobené kouřením zanedbatelný, ale dnes zemře na tyto nemoci každý rok milion lidí. WHO však varuje, že za třicet let stoupne tento počet na sedm milionů ročně. V protikladu k tomu, co vám říkají tabákové reklamy, jsou cigarety jednoznačně hřebíky do rakve.

Říkáte, že jste si nebezpečí vědomi? Dobrá, ale co s tímto poznáním uděláte? Budete jednat jako ten kuřák, který si přečetl o kouření tolik hrozných věcí, že se rozhodl se čtením přestat? Nebo budete natolik chytří, abyste prohlédli skrz kouřovou clonu, kterou vytvářejí tabákové reklamy, a řekli kouření dost? Skutečně, tabákový kouř vane na jih — ale nemusí vanout k vám!

[Rámeček na straně 19]

Čína vede

Zhang Hanmin, pětatřicetiletý čínský dělník, si zapaluje cigaretu a přikrývá ji dlaní. „Po pravdě řečeno,“ říká, „mnoho věcí mohu postrádat, ale cigarety mezi ně nepatří.“ Zdá se, že totéž platí o dalších 300 milionech Zhangových krajanů. Od roku 1980 Čína „vyrobila, prodala a vykouřila více cigaret než kterákoli jiná země“. Minulý rok „se populaci, která má kouření už zažité, prodala miliarda cigaret“ a tím se Čína stala „vedoucí tabákovou zemí na světě“. (Časopis Panoscope)

[Rámeček na straně 20]

Cigarety se „zárukou“?

Každý rok umírají tři miliony lidí na nemoci způsobené kouřením, a přesto reklama kuřákům stále tvrdí, že jejich zvyk není nebezpečný. Například jedna reklama v brazilském časopise nedávno ohlašovala další značku cigaret, která „přichází se zárukou od továrny“. Reklama ujišťovala: „Vaše auto má záruku; vaše televize má záruku; vaše hodinky mají záruku. A vaše cigarety také.“ Jak ale většina reklam ukazuje, a chronicky nemocní kuřáci to mohou potvrdit, jedinou zárukou je, že „kouření škodí zdraví“.

[Obrázek na straně 19]

Jeden z hlavních cílů — ženy v rozvojových zemích

[Podpisek]

Foto WHO L. Taylor

[Obrázek na straně 20]

Nejsou si vědomi nebezpečí?

[Podpisek]

WHO