Nutkavé chování — Ovládá váš život?

„Každé ráno vstávám v šest hodin,“ říká Katka.a „Budík je automaticky nastavený na šestou. Vím, že to tak je. Nikdy to neměním. A přesto ho musím stále kontrolovat. Každý večer se na něj dívám nejméně pětkrát, než si lehnu. A musím se také ujistit, že jsou všechny knoflíky na sporáku vypnuté. Vidím, že jsou vypnuté, ale stejně se musím vrátit a jednou, dvakrát, třikrát se podívat — prostě abych se ujistila. Musím také znovu a znovu kontrolovat dveře ledničky, abych se ujistila, že jsou zavřené. Pak ještě zámek u mřížových dveří a dva zámky na hlavních dveřích domu . . .“

KATKA trpí poruchou, které se říká obsesivně-kompulzívní neuróza. Je definována jako vyčerpávající stav charakterizovaný neovladatelnými myšlenkami (obsese) a jednáním (kompulze).b Člověk, který trpí touto poruchou, má pocit, že tyto obsese a kompulze jsou zcela mimovolní. Je to, jako by do člověka pronikly a ovládly ho.

Každý člověk má občas nežádoucí myšlenky a nutkání. Ale u lidí trpících obsesivně-kompulzívní neurózou tyto jevy přetrvávají a stále se opakují, takže narušují normální život a způsobují hluboký neklid, který někdy vyústí v depresi. „Stálý duševní boj vedl k tomu, že jsem uvažoval o sebevraždě,“ řekl jeden postižený. Podívejme se na některé příznaky této podivné choroby.

Vidět neznamená věřit

Bořek přejíždí autem hrbol a v tom ho zaplaví chorobný děs. „Co když jsem zrovna přejel nějakého chodce?“ říká si. Ten pocit roste, až ho prostě donutí, aby se vrátil zpátky na místo „činu“ a přesvědčil se — ne jen jednou, ale opakovaně! Bořek samozřejmě nenachází žádného zraněného chodce. Přesto si není jistý! A tak když přijde domů, sleduje zprávy o nehodách, kdy řidiči ujeli z místa činu. Volá dokonce na policii, aby se „doznal“.

Podobně jako Bořka, i mnohé jiné lidi s obsesivně-kompulzívní neurózou trápí pochybnosti: ‚Neublížil jsem někomu? Vypnula jsem sporák při odchodu z domova? Zamkl jsem dveře?‘ Takové myšlenky má občas většina lidí, ale člověk postižený obsesivně-kompulzívní neurózou se přesvědčuje stále znovu, a pořád mu to nestačí. „Je to, jako by pacienti, kteří stále kontrolují věci, říkali ‚jen smyslové orgány jsou spolehlivé‘,“ píše doktorka Judith Rapoportová. „Proto je nutné otáčet koulí u dveří stále znovu; světlo se musí stále znovu rozsvěcet a zhasínat. Takové jednání poskytuje okamžitou informaci, a přesto člověka nepřesvědčí.“

Být čistý neznamená být čistý dost

Jeden čtrnáctiletý chlapec, který se jmenuje Karel, měl nutkání spojené se strachem, že na něm ulpí choroboplodné zárodky. Jeho matka musela dezinfikovat lihem všechno, čeho by se mohl dotknout. Karel se navíc obával, že nějakou nákazu by mohly z ulice přinést návštěvy.

Jana měla strach při praní prádla. „Dotkne-li se prádlo boku pračky, když je budu vyndávat,“ říká, „budu ho muset prát znovu.“

Mnozí lidé postižení obsesivně-kompulzívní neurózou se podobně jako Karel a Jana soustřeďují na nákazu choroboplodnými zárodky. To může mít za následek nadměrné sprchování nebo mytí rukou, někdy až do té míry, že vzniknou puchýře — a přesto postižený člověk nemá pocit, že je čistý.

Mučeni svou myslí

Elenu trápí neúmyslné neuctivé myšlenky o Bohu. „Jsou to věci, které bych nikdy nezamýšlela, a raději bych zemřela, než bych si to myslela,“ říká Elena. Ty myšlenky nicméně přetrvávají. „Večer jsem někdy z toho celodenního boje doslova vyčerpána.“

Štěpán dává Bohu „sliby“. Podněcuje ho k tomu pocit viny za chyby, kterých se dopustil. „Tento sklon mě trápí, protože se zdá, že k tomu dochází proti mé vůli,“ říká Štěpán. „Mé svědomí mě pak nutí, abych splnil, co jsem slíbil. To už mě jednou přimělo, abych zničil něco, co bylo z citového hlediska velmi hodnotné.“

Jak Elena, tak Štěpán mají vtíravé myšlenky, které probíhají v jejich mysli. Příznaky sice v jejich případě nejsou snadno pozorovatelné, ale lidé s těmito obsesivními myšlenkami jsou uvězněni v bludném kruhu viny a strachu.

Uvedli jsme pouze některé z mnoha příznaků obsesivně-kompulzívní neurózy.c Co tuto poruchu způsobuje? Jak lze takovým lidem pomoci?

Kontrolování nekontrolovatelného

Jeden lékař popisuje obsesivně-kompulzívní neurózu jako výsledek „mozkových zkratů“, kdy smyslové informace nejsou doručeny a „program se přehrává pořád dokola“. Co vede ke vzniku takové smyčky? To nikdo přesně neví. Zdá se, že to souvisí s neurotransmiterem serotoninem, ale ve hře jsou i jiné stránky mozkové činnosti. Někteří odborníci říkají, že obsesivně-kompulzívní neurózu mohou probudit zážitky z časného dětství, snad v kombinaci s genetickou dispozicí.

Ať již je příčina jakákoli, jedna skutečnost je jasná: nemá pravděpodobně žádný smysl říkat postiženým lidem, aby se přestali mýt nebo aby přestali stále kontrolovat věci. Je potřeba více než jen síla vůle.

Mnoha pacientům pomohly léky. Jiná možnost je vystavit pacienta situaci, ze které má obavy, a potom mu zabránit, aby na ni reagoval jako obvykle. Od člověka s rituály mytí by se například požadovalo, aby podržel něco, co je špinavé, a potom se neumyl. Taková léčba samozřejmě člověka nevyléčí přes noc. Někteří odborníci se domnívají, že když bude člověk vytrvalý, může to přinést úlevu.

Odborníci zkoumali rovněž možnost, zda by přinejmenším v některých případech mohla mít obsesivně-kompulzívní neuróza kořeny v zážitcích z raného dětství. Všimli si, že mnozí lidé, se kterými se v dětství špatně zacházelo, vyrostli s utkvělým pocitem bezcennosti nebo špinavosti a někteří si následně vytvořili nutkavé rituály mytí.

Úleva od obsesí a kompulzí

Trpíte-li obsesivně-kompulzívní neurózou, nemyslete si, že jste divní nebo že se snad stáváte duševně nemocnými. „Kromě svého konkrétního strachu, který lidé s touto poruchou prožívají,“ píše doktor Lee Baer, „si v ostatních oblastech života realitu plně uvědomují.“ Lze jim pomoci! Pamatujte na to, že obsesivně-kompulzívní neuróza je výsledkem nedokonalosti. Není to projev mravní slabosti nebo duchovního selhání! Není to ani příznak Boží nelibosti. „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:8, 14)

Co dělat v případě, že jsou vtíravé myšlenky neslušné nebo rouhavé? U obsesivně-kompulzívní neurózy vedou tyto odporné myšlenky k pocitu viny a ten potom působí ještě odpornější myšlenky. „Jsem velmi podrážděná,“ říká Elena. „Jsem stísněná, protože stále myslím na to, že Jehova se na mě asi zlobí.“ Někteří pacienti mají dokonce pocit, že se jejich myšlenky rovnají neodpustitelnému hříchu!

Když však Ježíš mluvil o neodpustitelném hříchu, hříchu proti Božímu svatému duchu, zjevně neměl na mysli neplánované, vtíravé myšlenky. (Matouš 12:31, 32) Ježíš svými slovy mířil na farizey. Věděl, že jejich útoky byly zcela záměrné. Jejich úmyslné jednání pramenilo ze srdce naplněného záští.

Skutečně, jestliže se člověk znepokojuje, že zhřešil proti Bohu, je to zřejmý doklad toho, že takový člověk nezhřešil neodpustitelným hříchem. (Izajáš 66:2) Je navíc uklidňující vědět, že Stvořitel této poruše rozumí. Je milosrdný a „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5; 2. Petra 3:9) Dokonce i když nás obviňuje naše srdce, „Bůh je větší než naše srdce a zná všechno“. (1. Jana 3:20) Ví, do jaké míry pramení naše myšlenky a nutkání z nemoci, nad kterou nemáme vládu. Když si to lidé trpící obsesivně-kompulzívní neurózou uvědomí, může jim to pomoci, aby sami sebe nedeptali nepřiměřeným pocitem viny.

Jak můžeme být vděčni, že Jehova slibuje nový svět, ve kterém dojde k úlevě od tělesného, duševního a citového strádání! (Zjevení 21:1–4) Do té doby mohou lidé postižení touto poruchou podniknout praktické kroky, aby své utrpení zmírnili.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 22]

Jak poskytnout pomoc

JAKO přátelé nebo členové rodiny máte hodně možností, jak podpořit člověka, který bojuje s obsesivně-kompulzívní neurózou.

• Nejdříve prozkoumejte svůj vlastní postoj. Pokud si myslíte, že postižený je slabý, líný nebo tvrdohlavý, on to nepochybně vycítí a nebude mít motivaci, aby se zlepšoval.

• Promluvte si s postiženým. Poznejte, s čím zápasí. To, že má postižený čestného a upřímného důvěrníka, je často prvním krokem k tomu, aby začal příznaky nutkavého chování ovládat. (Přísloví 17:17)

• Nesrovnávejte. Při obsesivně-kompulzívní neuróze vzniká velmi silné nutkání, které nelze srovnávat s pocity zdravých lidí. Je proto obvykle neúčinné popisovat, jak se vy vyrovnáváte se svými pocity. (Srovnejte Přísloví 18:13.)

• Pomozte postiženému, aby si stanovil realistické cíle a dosáhl jich. Vyberte určitý příznak a načrtněte postupný program, jak ho překonat. Začněte s tím cílem, kterého je nejsnazší dosáhnout. Jedním cílem by například mohlo být, aby se postižený nesprchoval déle, než je předem určená doba.

• Pochvalte každé zlepšení. Chvála posiluje správné jednání. Každý pokrok — bez ohledu na to, jak je malý — je významný. (Přísloví 12:25)

Žít s člověkem, který trpí obsesivně-kompulzívní neurózou, může být pro členy rodiny citově velmi náročné. Přátelé by proto měli mít pochopení a podporovat je jakýmkoli praktickým způsobem. (Přísloví 18:24b)

[Obrázky na straně 21]

Nadměrné umývání a kontrolování — dva příznaky obsesivně-kompulzívní neurózy