AIDS v Africe — Do jaké míry nese zodpovědnost křesťanstvo?

Od dopisovatele Probuďte se! v Africe

V tomto článku se výraz „křesťanstvo“ používá na vyznavače křesťanství, nikoli na křesťanství biblické.

Křesťanstvo — „Ty části světa, ve kterých většina obyvatel vyznává křesťanskou víru.“ (Webster’s New World Dictionary)

AIDS — „Stav získané imunitní nedostatečnosti, který provází infekci buněk imunitního systému retrovirem.“ (Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary)

AIDS je celosvětová epidemie. Odhaduje se, že virem HIV, který způsobuje AIDS, již bylo nakaženo asi sedmnáct milionů lidí. A nákaza se rychle šíří.

Ačkoli se věnovala velká pozornost lékařským, politickým a emocionálním problémům, které s touto epidemií souvisejí, málo bylo řečeno o tom, jak s ní souvisejí otázky náboženské. To, že by náboženství souviselo se šířením AIDS, se některým čtenářům může zdát přitažené za vlasy. Ale není to nic absurdního, když se zamyslíte nad situací, která vznikla v Africe.

AIDS zasáhl Afriku obzvlášť těžce.a Někteří odborníci říkají, že počet nakažených lidí na tomto kontinentu představuje 67 procent všech případů AIDS na světě. V Čadu počet hlášených případů za posledních pět let vzrostl na stonásobek. Odhaduje se však, že je hlášena jen jedna třetina všech případů. Podle zprávy Světové banky se AIDS stal v mnoha afrických městech nejběžnější příčinou smrti dospělých osob.

Mělo v tom nějakou úlohu náboženství?

Křesťanství — náboženství, které vyučoval Ježíš Kristus — za tuto katastrofu jistě nemůže. Avšak jak je ukázáno dále, slovo „křesťanstvo“ zahrnuje ty země, kde lidé tvrdí, že jsou křesťané. A je zřejmé, že křesťanstvo s touto katastrofou nějak souvisí. Ne že by církve virus AIDS vytvořily nebo šířily, ale AIDS se v Africe šíří především promiskuitní heterosexuální aktivitou.b AIDS se tedy dá označit za problém morální a jako takový vyvolává některé znepokojivé náboženské otázky. Vždyť „křesťanství“ bylo do Afriky přeneseno přímo ze západních zemí. Církevní vůdci si vzali za své, že Afričany obrátí na své náboženství. Tvrdili, že to Afričanům umožní, aby žili způsobem, který předčí tradiční africký způsob života. Ale opravdu vliv křesťanstva zlepšil morálku jeho nových přívrženců? Krize způsobená chorobou AIDS názorně ukazuje, že se stal pravý opak.

Vezměme například Čad. Tři ze čtyř velkých měst, která tam jsou, mají z velké části „křesťanské“ obyvatelstvo. Čtvrté město je převážně muslimské. Avšak virus nyní řádí právě v těch třech „křesťanských“ městech! Podobná situace je na celém světadíle. Ve střední a jižní Africe, na území, které je takzvaně křesťanské, je případů této infekce mnohem více než v severní Africe, jejíž obyvatelé jsou převážně muslimové.

Jak se Afrika „pokřesťanštila“

Proč se virus šíří tak rychle mezi lidmi, kteří tvrdí, že jsou následovníci Krista? Skutečnost je taková, že mnoho Afričanů si sice říká křesťané, ale poměrně málo z nich se drží mravních měřítek křesťanství, která jsou objasněna v Bibli. Zdá se, že je to přímým následkem toho, jak misionáři křesťanstva prováděli „obracení“ afrického obyvatelstva.

V osmnáctém a devatenáctém století se tradiční nauky křesťanstva ocitly pod palbou kritiky. Na popularitě získala vyšší kritika a v očích mnoha lidí snížila hodnotu Bible na pouhé starověké literární dílo. Stále více začala být přijímána i evoluční teorie, a to dokonce i mezi duchovenstvem. Semínka pochybností byla zaseta. Víra ve Svaté Písmo byla zpochybněna. Nepřekvapuje tedy, že v takovém ovzduší se úsilí křesťanstva o „obrácení“ Afričanů soustředilo spíše na světské záležitosti. Misionáři církví kázali sociální evangelium. Zaměřovali se více na humanitární práci než na to, aby konvertitům pomáhali vyhovovat mravním měřítkům Bible. Misionáři vlastně napomohli — i když snad neúmyslně — podkopávání existujícího mravního kodexu.

V afrických civilizacích bylo například dávným zvykem žít v polygamii. Pohlavní promiskuita však byla vzácná, protože kmeny měly přísné zákony, které trestaly cizoložství. Joseph Darnas, učitel ve výslužbě, který je v Čadu dobře znám, dopisovateli Probuďte se! řekl, že před příchodem církevních misionářů „panoval názor, že cizoložství přináší smůlu“. V důsledku toho „byli provinilci přísně trestáni — často i smrtí — za to, že přivedli obec do nebezpečí“. Pověra? Ano, ale tyto názory bránily promiskuitě.

Nyní uvažujme o misionářích křesťanstva. Kázali proti polygamii, ale udělali málo pro to, aby prosadili biblická měřítka mravnosti. Bible sice říká, že nekající smilníci a cizoložníci mají být z křesťanského sboru vyloučeni, ale církve křesťanstva přistoupily k nějakým kárným opatřením vůči provinilcům jen vzácně. (1. Korinťanům 5:11–13) I dnes je mnoho předních afrických politiků známo svými nemravnými pletkami, a přesto mají jako členové církve dobré postavení. Mezi takzvanými křesťany v Africe je manželská věrnost vzácností.

Pak je tu špatný příklad samotných duchovních. V této kultuře orientované na rodinu je běžné žít v manželství a mít mnoho dětí. Snad proto se překvapivě mnoho katolických kněží cítí oprávněno porušit svůj slib čistoty a celibátu. List The New York Times z 3. května 1980 napsal: „V mnoha částech buše . . . žijí kněží i biskupové v polygamii.“

Taková manželství samozřejmě nejsou uzavřena podle zákona, a „manželky“ jsou ve skutečnosti jen souložnice. Takové špatné chování se nedá zlehčovat jako něco bezvýznamného. Podle listu The New York Times „jeden význačný katolický duchovní“ připouští, že „africký kněz je symbolem autority; je spíše zosobněním moci než služebníkem Ježíše Krista“. Zdá se, že poselství této „autority“ je: „Dělejte, co vám říkám, a ne to, co sám dělám.“

Invaze západní zábavy

Nedá se navíc přehlédnout spousta sexuálně nemravné zábavy, která v posledních letech zaplavuje Afriku. V Čadu se objevily videosalóny, které nemají žádný dohled a které takovou zábavu nabízejí. Jsou všude — v soukromých domech, v garážích a velmi často na dvorcích po setmění. Promítání je levné — stojí jen 25 franků (5 amerických centů). Chodí tam i malé děti. Odkud promítaný materiál pochází? Z velké části ze Spojených států — ze země, která o sobě tvrdí, že je převážně křesťanská!

Ale má invaze západní kultury na diváky nějaký skutečný dopad? Jeden misionář svědků Jehovových, který čtrnáct let žije ve střední Africe, říká: „Místní lidé mají často velmi malý kontakt se západním světem a znají jej jen z toho, co vidí na videokazetách. Chtějí být jako lidé ze západu, které vidí v těchto filmech. Neobjevil jsem sice žádnou studii, která by něco takového dokládala, ale většině zdejších lidí připadá zřejmé, že taková zábava podporuje sexuální nemravnost.“

Je velkou ironií, že zatímco se pracovníci ve zdravotnictví zoufale snaží, aby postup smrtelné choroby, která se přenáší pohlavním stykem, zastavili, takzvané křesťanské národy rozpoutávají propagandu, která podporuje nemravné, vysoce riskantní jednání! Církve udělaly málo pro to, aby tento příval jak doma, tak v zahraničí zastavily, ale některé africké státy, například Čad a Kamerun, se snaží přísun pornografického materiálu do své země zakázat nebo alespoň omezit. Jejich úsilí je však často neúspěšné.

Konečným výsledkem toho všeho je všeobecný morální úpadek mezi africkými „křesťany“. Zákeřně působí i špatné hospodářské poměry. Možnost získat zaměstnání je vzácná, a proto muži často musejí na měsíce opouštět svou rodinu, aby našli práci. Takoví muži jsou pochopitelně terčem místních prostitutek. Prostitutky samy jsou však často oběťmi chudoby. Dalším faktorem je i to, že rodiče požadují vysokou cenu za nevěstu. Mnoho mužů se neožení, protože nemohou vydělat dost peněz, aby cenu za nevěstu zaplatili. Někteří z nich proto udržují krátkodobé náhodné známosti. V takových mravních a hospodářských poměrech se AIDS šíří rychle.

Řešení krize

Křesťanstvo ovšem nenese všechnu vinu za krizi způsobenou chorobou AIDS v Africe. Je ale zřejmé, že nese její velkou část. To má vážné následky pro lidi, kteří chtějí být mezi těmi, koho Ježíš nazval „praví ctitelé“. (Jan 4:23)

Nehledě na to, kdo za to může, je zde otázka — Co se dá udělat pro to, aby se epidemie AIDS zastavila? Africké vlády organizují kampaně pro prevenci AIDS a doporučují používání kondomů. Ale doktor Samuel Brew-Graves, zástupce Světové zdravotnické organizace pro Nigérii, upřímně připustil: „Jednotlivec si musí osvojit zdravý způsob života . . . a rodina nesmí . . . žít v sexuální promiskuitě.“

Dávno před tím, než se AIDS stal známým, Bible odsuzovala promiskuitu a podporovala cudnost, sebeovládání a manželskou věrnost. (Přísloví 5:18–20; 1. Korinťanům 6:18) Statisíce svědků Jehovových v Africe mohou předložit přímý důkaz, že řídit se těmito zásadami znamená mít značnou ochranu před AIDS a jinými sexuálně přenášenými chorobami. To, že lpějí na Božích měřítkách, je skutečnou obžalobou křesťanstva. Tito praví křesťané také vložili svou naději v přicházející nový svět, ve kterém „bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13) Pro lidi víry je to konečným řešením krize způsobené nemocí AIDS.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 20]

„V mnoha částech buše . . . žijí kněží i biskupové v polygamii.“ (The New York Times)

[Obrázek na straně 20]

Špatný příklad duchovenstva křesťanstva v Africe podpořil epidemii pohlavní promiskuity

[Obrázek na straně 21]

Na mladé lidi působí nemravná zábava dovážená z „křesťanských“ zemí