Hledání přijatelných řešení

ZNEČIŠTĚNÍ nezpůsobují jen motorová vozidla. Svůj podíl na tom mají i domácnosti, průmyslové podniky a elektrárny. Přesto motorová vozidla mají na celosvětové znečištění významný vliv.

Publikace 5000 Days to Save the Planet odvážně uvádí: „Kdyby se měly vzít v úvahu všechny tyto škody — zvláště škody na našem ovzduší způsobené vypouštěním oxidu uhličitého — automobily by se pravděpodobně přestaly vyrábět.“ Nicméně kniha připouští: „To je však možnost, která nepřichází v úvahu ani pro výrobce aut ani pro stavitele silnic ani pro státní úřady a ovšem ani pro širokou veřejnost, která je na soukromé dopravě stále závislejší.“

Lidé vyvinuli techniku, se kterou se dostali až na Měsíc. Neměli by tedy být schopni vyrobit auto, které neznečišťuje? To se snáze řekne než udělá, a tak dokud nebudou moci být překonány všechny překážky, jež brání vývoji automobilu, který neznečišťuje, bude hledání jiných přijatelných řešení pokračovat.

Omezování emisí

V šedesátých letech byl ve Spojených státech schválen zákon, který vyžadoval, aby v motorech vozidel bylo instalováno zařízení, které omezuje emise znečišťujících látek. Od té doby se udělalo totéž i v jiných zemích.

Nyní se škodliviny běžně odstraňují pomocí katalyzátorů, které vyžadují používání bezolovnatého benzínu. V letech 1976 až 1980, když motoristé začali používat bezolovnatý benzín ve velkém, klesla Američanům hladina olova v krvi o jednu třetinu. A to je dobře, protože nadměrné množství olova může působit na nervový systém a narušovat schopnost učení. Hladina olova sice klesla také v mnoha zemích rozvinutého světa, je však smutné, že o méně rozvinutých zemích se to říci nedá.

Úspěch katalyzátorů nás může těšit, ale přesto je jejich používání sporné. Když se do paliva nepřidává olovo, motor nemá takový výkon, a proto se změnilo složení uhlovodíků v benzínu. To vedlo k tomu, že se zvýšily emise jiných karcinogenů, například benzénu a toluenu, jejichž emise katalyzátory nesnižují.

Kromě toho, katalyzátory vyžadují použití platiny. Podle profesora Iaina Thorntona z Imperial College v Británii je jedním z vedlejších účinků katalyzátorů vyšší obsah platiny v prachu usazeném podél silnic. Varoval, že „rozpustné formy platiny by se mohly dostat do potravního řetězce“.

Přesto, že „katalyzátory v Severní Americe, Japonsku, Jižní Koreji a několika evropských zemích“ přinesly úspěch, publikace 5000 Days to Save the Planet realisticky připouští, že „ohromný vzrůst v počtu automobilů všude na světě toto zlepšení kvality vzduchu úplně anuloval“.

Zpomalování

Další metodou, jak omezit automobilové emise, je jezdit pomaleji. Ale v USA některé státy nedávno zvýšily nejvyšší dovolenou rychlost. V Německu jsou restrikce nepopulární. Výrobci aut, jejichž obchodní úspěch je založen na tom, že dokáží zkonstruovat výkonné motory, které umožňují jezdit cestovní rychlostí překračující 150 kilometrů za hodinu, jsou samozřejmě proti omezení rychlosti a velký počet řidičů také. Nyní se však zdá, že stále více Němců je ochotno přijmout rychlostní omezení nejen kvůli ochraně životního prostředí, ale také kvůli bezpečnosti.

V některých zemích se požaduje, aby řidiči jezdili pomaleji, nebo dokonce aby vůbec nejezdili, když znečištění dosáhne neúnosné úrovně. Průzkum veřejného mínění v roce 1995 ukázal, že 80 procent Němců by souhlasilo se zavedením rychlostních omezení, když je hladina ozónu příliš vysoká. Řada měst po celém světě, mimo jiné také Atény a Řím, již podnikla kroky k tomu, aby za určitých okolností omezila automobilový provoz. Ostatní města to zvažují.

Ježdění na kole

Aby se automobilová doprava omezila, některá města zlevnila jízdenky autobusů. Jiná města poskytují zdarma dopravu autobusem pro řidiče, kteří zaplatili drobný poplatek za parkování auta na volném parkovišti. Jiná města vyhradila silniční pruhy pro autobusy a vozy taxislužby, aby se tato forma dopravy urychlila.

O novém způsobu boje proti tomuto problému nedávno informoval list The European: „Bohatí Dánové se nechali inspirovat kampaní v Nizozemsku, která proběhla koncem šedesátých let, a přišli s plánem snížit znečištění ovzduší a dopravní zácpy tím, že přesvědčí lidi, aby místo čtyř kol používali dvě.“ Na kodaňských ulicích jsou rozmístěna kola. Když se do jistého zařízení vtlačí mince, kolo je možné použít. Zálohu si můžete vyzvednout, když kolo později na vhodném místě vrátíte. Zda se tento nápad ukáže jako praktický a zda se ujme, to ukáže čas.

Některá německá města chtějí povzbudit k ježdění na kolech místo v autech tím, že cyklistům umožňují, aby v jednosměrných ulicích jezdili v protisměru! Asi třetina všech jízd po městě a více než třetina jízd na venkově je kratší než tři kilometry, a tak občané mohou většinu z nich snadno absolvovat na kole nebo pěšky. To by pomohlo omezit znečištění a cyklisté by měli pohyb, který potřebují.

Nové návrhy

Práce na zkonstruování automobilu, který by znečištění nepůsobil, pokračují. Byly vyrobeny elektromobily, které jezdí na baterie, ale jejich rychlost i provozní doba jsou omezené. Totéž platí o autech na solární energii.

Další alternativou, která se zkoumá, je použít jako palivo vodík. Vodík hoří téměř bez emisí škodlivých zplodin, ale je cenově nedostupný.

Americký prezident Clinton si uvědomil, že je potřeba vytvořit automobil nové koncepce, a tak v roce 1993 oznámil, že vláda bude spolupracovat s automobilovým průmyslem USA na vývoji automobilu budoucnosti. Řekl: „Chystáme se zahájit technologické dobrodružství, které bude stejně náročné jako každý jiný podnik, o který se kdy náš národ pokusil.“ Zda bude možné „vytvořit dokonale efektivní a ekologicky nezávadné vozidlo pro 21. století“, o kterém prezident Clinton mluvil, to se teprve uvidí. Podle plánů se má během deseti let vyrobit prototyp — ovšem za ohromnou cenu.

Někteří výrobci aut pracují na modelech, které jezdí částečně na benzín a částečně na elektřinu. V Německu je již k dostání — za značnou sumu — elektrické sportovní auto, které během devíti sekund akceleruje z klidu na rychlost 100 kilometrů za hodinu, a dosáhne rychlosti i 180 kilometrů za hodinu. Ale po 200 kilometrech musí zastavit a nejméně tři hodiny dobíjet baterie. Výzkum pokračuje a očekává se další pokrok.

Jen část problému

Jak se zbavit škodlivých emisí, to je jen část problému. Auta také působí „znečištění“ hlukem — něco, co dobře zná každý, kdo bydlí poblíž rušné silnice. Neustálý hluk dopravy může nepříznivě působit na zdraví, a proto je i to základní součástí problému, která vyžaduje řešení.

Milovníci přírody také poukáží na to, že mnoho přírodních krás hyzdí kilometry ošklivých silnic, nevzhledná obchodní zařízení a billboardy, které silnice možná lemují. Ale jak počet automobilů roste, roste i potřeba stavět další silnice.

Některé automobily po letech znečišťování ve službách u svého vlastníka dokonce znečišťují i „po smrti“. Opuštěné vraky, které dělají jen ostudu, se staly takovým problémem, že na některých místech musely být vydány zákony, které takovému znečišťování krajiny mají bránit. Bude někdy zkonstruován ideální automobil, který by byl vyroben ze snadno recyklovatelných materiálů? Takové vozidlo je v nedohlednu.

„Většinu Němců stav životního prostředí velmi znepokojuje,“ uvedl nedávno jeden list, „ale málo z nich podle toho jedná.“ Byl také citován výrok jistého státního úředníka: „Nikdo se nepovažuje za viníka a nikdo není ochoten přijmout zodpovědnost.“ Ano, problémy se těžko řeší ve světě, který je plný lidí, kteří ‚milují sami sebe‘ a jsou „nepřístupní jakékoli dohodě“. (2. Timoteovi 3:1–3)

Přesto hledání přijatelných řešení pokračuje. Může být nějaké ideální řešení tohoto problému vůbec nalezeno?

[Obrázek na straně 7]

Může být znečištění omezeno, když budeme jezdit veřejnými dopravními prostředky, když v jednom autě bude jezdit více lidí nebo když budeme jezdit na kole?