Mladí lidé se ptají . . .

Proč mi nejde učení?

„Nechtělo se mi jít domů a setkat se s rodiči,“ vzpomíná Jitka. „Opět jsem propadla z několika předmětů.“a Patnáctiletá Jitka je bystrá a hezká. Ale podobně jako mnozí mladí lidé má velké problémy se školním prospěchem.

ŠPATNÉ výsledky ve škole často pramení ze špatného postoje ke vzdělání nebo k učiteli. U Jitky je to však něco jiného. Je pro ni prostě neuvěřitelně obtížné pochopit abstraktní myšlenky. To je přirozeně důvod, proč Jitka neprospívá v matematice. A potíže se čtením jí znesnadňují, aby uspěla v jiných předmětech.

Míla zase nemá dobrý pravopis. Poznámky, které si dělá na křesťanských shromážděních, vždy skrývá, protože se za své chyby stydí. Jak Jitka, tak Míla jsou však inteligentní dívky. Jitka má tak dobrý vztah k lidem, že byla ve škole jmenována do funkce prostředníka neboli toho, kdo řeší problémy, které vzniknou mezi spolužáky. A Míla patří ve své třídě mezi nejlepších deset procent žáků.

Problém je v tom, že jak Jitka, tak Míla mají poruchu schopnosti učit se. Odborníci se domnívají, že možná tři až deset procent všech dětí má s učením podobné potíže. Táňa, které je nyní něco přes dvacet let, trpí potížemi, jimž se říká porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou (PPH).b Táňa říká: „Křesťanská shromáždění, osobní studium a modlitba jsou pro mě obtížné, protože nejsem schopna dávat pozor nebo i jen klidně sedět. Projevuje se to i ve službě, protože přeskakuji z námětu na námět tak rychle, že to nikdo nedokáže sledovat.“

Pokud s touto poruchou není spojena hyperaktivita, říká se jí porucha pozornosti (PP). Lidé s touto poruchou jsou často popisováni jako snílci. Neurolog doktor Bruce Roseman o lidech s PP řekl: „Sedí nad knihou tři čtvrtě hodiny a nic se neděje.“ Z určitých důvodů je pro ně obtížné soustředit se.

Výzkumní pracovníci v oblasti medicíny jsou přesvědčeni, že nedávno porozuměli tomu, co tyto problémy způsobuje. Ale mnohé se ještě neví. Hranice mezi různými poruchami a postiženími, které souvisejí se schopností učit se, nejsou vždy jasné. Bez ohledu na to, jaká je pravá příčina nebo jaký název daná porucha má — ať je to problém se čtením, pamatováním, pozorností, nebo jedná-li se o hyperaktivitu —, může to ovlivnit vzdělávání takového člověka a působit mu značné utrpení. Máš-li poruchu schopnosti učit se, jak ji můžeš zvládnout?

Náročný úkol zvládnout poruchu

Uvažujme o Jitce, o níž byla zmínka v úvodu. Byla rozhodnuta překonat poruchu čtení, a proto se stále snažila číst různé knihy. Ke zvratu došlo, když našla jednu knihu básní, která ji plně zaujala. Sehnala si podobnou knihu a i tu s velkou chutí přečetla. Později ji zaujala série románů a čtení postupně přestávalo být problémem. Z toho vyplývá, že vytrvalost se vyplácí. Nevzdáš-li se, můžeš i ty překonat poruchu schopnosti učit se nebo alespoň v tom udělat velký krok dopředu. (Srovnej Galaťanům 6:9.)

Jak postupovat, máš-li problémy s krátkodobou pamětí? Důležitý klíč k řešení tohoto problému tkví v pořekadle: „Opakování je matka moudrosti“. Viktor zjistil, že k zapamatování mu pomůže, když si nahlas zopakuje to, co slyšel a co četl. Zkus to. Možná ti to také pomůže. V biblických dobách měli lidé ve zvyku nehlasně vyslovovat slova, když si četli sami pro sebe. Jehova proto Jozuovi přikázal: „Budeš [v knize Božího zákona] číst polohlasem dnem a nocí.“ (Jozue 1:8; Žalm 1:2) Proč bylo vyslovování slov tak důležité? Protože se přitom zapojovaly dva smysly — sluch a zrak — a to prohlubovalo vliv na mysl čtenáře.

Učit se matematiku bylo pro Jitku rovněž obrovským úkolem. Snažila se však učit matematické poučky tím, že si je opakovala — někdy věnovala jedné poučce celou půlhodinu. Její úsilí se jí nakonec vyplatilo. A tak opakuj, opakuj, opakuj! Když ve třídě sleduješ výklad nebo když si čteš, je praktické mít po ruce papír a tužku, aby sis mohl dělat poznámky.

Ale nejpodstatnější je, aby ses na učení zaměřil. Zvykni si, že se po škole zdržíš a promluvíš si s učiteli. Poznej je. Řekni jim, že máš problémy s učením, ale že jsi rozhodnutý překonat je. Většina učitelů ti bude chtít pomoci. A tak si o pomoc řekni. Jitka to udělala a jeden učitel, který chápal její situaci, jí potřebnou pomoc poskytl.

Uč se soustředění

Pomáhá také to, když si člověk dá určitý cíl a vytvoří systém odměn. K soustředění tě může motivovat, jestliže si dáš konkrétní cíl — třeba, že dokončíš určitou část svých domácích úkolů —, a teprve potom si pustíš televizi nebo svou oblíbenou hudbu. Ujisti se, že cíle, které sis dal, jsou rozumné. (Srovnej Filipanům 4:5.)

Někdy ti může pomoci, uděláš-li konstruktivní změny v prostředí, kde se učíš. Viktor si zařídil, aby ve třídě seděl vpředu blízko učitele a mohl se tak lépe soustředit. Jitka zjistila, že je pro ni prospěšné, aby si domácí úkoly dělala společně s jednou pilnou kamarádkou. Možná zjistíš, že ti prospěje i to, když si svůj pokoj zařídíš útulně a pohodlně.

Jak snížit neklid

Máš-li sklon k hyperaktivitě, může pro tebe učení představovat bolestná muka. Někteří odborníci však říkají, že hyperaktivitu lze uvolnit tělesným cvičením. „Je množství dokladů,“ uvádí U.S.News & World Report, „že biologické změny v mozku, které vyvolává aerobik, u každého člověka zlepšují schopnost osvojit si nové informace a pamatovat si ty staré.“ Přiměřené množství tělesného pohybu — plavání, běhání, míčové hry, jízda na kole, bruslení a tak dále — může být dobré pro tělo i pro mysl. (1. Timoteovi 4:8)

Při poruchách schopnosti učit se jsou běžně předepisovány léky. Na podání léků se stimulačním účinkem údajně reagovalo asi sedmdesát procent dětí, které měly PPH. Zda brát léky je otázka, kterou rozhodneš ty a tvoji rodiče, když vezmete v úvahu závažnost problému, případné vedlejší účinky a další faktory.

Zachovej si sebeúctu

Potíže s učením nejsou sice pokládány za emocionální problém, ale mohou mít emocionální následky. Kombinace stálé nelibosti a kritiky ze strany rodičů a učitelů, špatné nebo jen průměrné školní výsledky a nedostatek blízkých přátel může snadno vést k nízké sebeúctě. Někteří mladí lidé tento pocit skrývají za hněvivou nebo výhrůžnou fasádou.

Neměl bys ztrácet sebeúctu proto, že máš problémy s učením.c „Mým cílem je,“ říká jeden odborník, jenž pracuje s dětmi, které mají problémy s učením, „změnit jejich postoj k životu — z postoje ‚jsem hloupý a nedokážu nic udělat dobře‘ . . . na postoj ‚překonám ten problém a mohu udělat mnohem víc, než bych si kdy pomyslel‘.“

Nemůžeš sice příliš měnit postoje jiných lidí, ale svůj postoj ovlivnit můžeš. Jitka to udělala. Říká: „Když jsem se hodnotila podle toho, co o mně říkaly děti ve škole, a podle jejich posměšků, chtělo se mi ze školy utéct. Nyní se však snažím přehlížet to, co říkají, a dělám, co mohu. Je to obtížné a musím si to stále připomínat, ale je to účinné.“

Jitka se musela vyrovnat s další skutečností. Její starší bratr byl vynikající žák. „Ničilo to moji sebeúctu,“ říká Jitka, „než jsem se s ním přestala srovnávat.“ Nesrovnávejte se tedy se svými sourozenci. (Srovnej Galaťanům 6:4.)

Rozhovor s důvěryhodným přítelem ti také může pomoci, aby ses na věci díval ze správného stanoviska. (Přísloví 17:17) Falešný přítel tě naopak buď zdeptá, nebo v tobě vzbudí pocit, že jsi úžasný. Buď proto při výběru přátel opatrný.

Máš-li problémy s učením, možná budeš více kárán než ostatní mladí lidé. Nepřipusť však, abys proto měl na sebe negativní názor. Dívej se na ukázňování z Božího pohledu jako na něco, co má velikou hodnotu. Pamatuj, že rodičovské ukázňování je dokladem toho, že rodiče tě milují a chtějí pro tebe to nejlepší. (Přísloví 1:8, 9; 3:11, 12; Hebrejcům 12:5–9)

Ne, problémy s učením by tě neměly srážet. Můžeš s tím něco dělat a žít tvořivým způsobem života. Existuje však mnohem větší důvod k naději. Bůh slíbil, že zavede nový svět spravedlnosti, který bude překypovat poznáním a ve kterém bude odstraněna každá porucha mysli i těla. (Izajáš 11:9; Zjevení 21:1–4) Dej si proto za cíl, že se dovíš víc o Jehovovi Bohu a jeho záměru a že budeš jednat v souladu s tímto poznáním. (Jan 17:3)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Zaměř se na učení