Australská „zpívající věž“

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

UMĚNÍ, technika a věda se často spojily na poli hudby a vytvořily rozmanité nástroje vynikající kvality. Ale zatímco housle Antonia Stradivaria a flétny Theobalda Böhma jsou dobře známé, obecně se málo ví o majestátní zvonkové hře.

Ale co je zvonková hra a jak se na ni hraje? Bude poučné, když jednu z největších zvonkových her navštívíme. Pak snad více oceníme její jedinečnou hudbu.

Ohromný hudební nástroj

Zvonková hra patří k největším hudebním nástrojům na světě a má prastarý původ. Obvykle je instalována ve zvonici, a proto se zvonkové hře vhodně říká „zpívající věž“. Canberra, hlavní město Austrálie, dostala v roce 1963 zvonkovou hru a zvonici jako dar od vlády Velké Británie k padesátému výročí založení a pojmenování města. Zvonková hra je na ostrově Aspen uprostřed malebného jezera Burleye Griffina.

Tuto padesát metrů vysokou zvonici tvoří svazek tří trojhranných pilířů, z nichž každý přiléhá k jedné straně rovnostranného trojúhelníka, který je uprostřed. Vysoko nahoře mezi těmito třemi pilíři jsou podlaží, na kterých je umístěna samotná zvonková hra.

Výtah ve věži nás vyveze na první podlaží, kde nás čekají dvě velké klaviatury neboli klávesnice podobné klaviatuře varhan. První slouží jen k tomu, aby na ní hráč na zvonkovou hru cvičil. Kladívka této klaviatury bouchají pouze do ladících tyčí.

Téměř naproti cvičné klaviatuře je skutečná klaviatura zvonkové hry. Ale není to nějaká obyčejná klávesnice; má totiž velké válcovité dubové klávesy, které mají v průměru asi dva centimetry. Horní řada kláves odpovídá známým černým klávesám klavíru nebo varhan. Vyčnívá asi devět centimetrů, kdežto spodní řada (která odpovídá bílým klávesám klavíru) vystupuje asi o 17 centimetrů. Na rozdíl od klavíristy nebo varhaníka hráč na zvonkovou hru nehraje prsty, ale hraje rukama sevřenýma v pěst. Proto jsou mezi klávesami velké mezery — aby se hráč při hře nechtěně nedotkl jiných kláves.

Opravdu impozantní mechanismus

Z vrchní části hlavní klaviatury vedou nahoru dráty na další podlaží. Klaviatura má rozsah čtyři a půl oktávy a od každé klávesy vede ocelový drát, který má zvláštní regulaci napětí. Abychom zjistili, kam všechny ty dráty vedou, vyjeli jsme výtahem na další podlaží. Tam visely dva mohutné impozantní zvony, z nichž každý vážil asi šest tun. Když jsme se podívali mezi ně, viděli jsme, že nad nimi je zavěšeno ještě dalších 51 zvonů, seřazených zdola nahoru od největšího po nejmenší. Ten váží jen sedm kilogramů.

Všechny zvony jsou strategicky rozmístěny tak, aby se zabránilo jakémukoli vzájemnému akustickému působení, ke kterému by občas mohlo dojít vlivem alikvotních tónů některého ze zvonů. Uvnitř každého zvonu je srdce z měkkého kovu. Zvon je uveden do pohybu ocelovým drátem, který vede ke klávese klaviatury na nižším podlaží. Napětí je jemně vyladěno podle osobní potřeby každého hráče a také podle převládajících povětrnostních podmínek.

Některé zajímavé skutečnosti

Zvony canberrské zvonkové hry byly odlity v Anglii ve slévárně John Taylor and Company a jsou vynikající novodobou ukázkou dávného umění. Zvony mohou vyzvánět svou melodii v okruhu až tří set metrů, přes jezero do okolních zahrad a parků.

Tato zvonková hra není největší na světě, ale se svými 53 zvony k těm největším patří. Většina zvonkových her totiž má 23 až 48 zvonů. Největší zvonková hra je v New Yorku a má 74 zvonů. Také má největší laděný zvon na světě. Váží více než 18 tun a vydává nízké C, kdežto nejnižší tón canberrské zvonkové hry je nízké Fis.

Zaposlouchejme se tedy do koncertu hráče na zvonkovou hru. Posaďme se v zahradách, které jsou dole. Zde můžeme nejen slyšet majestátní hudbu „zpívající věže“, ale také se těšit z divů stvoření, které nás obklopují. Poklidná večerní atmosféra a působivá výška zvonů společně vytvářejí hudbu jakoby z jiného světa, která naplňuje naše srdce vděčností za božský dar hudby.

[Obrázek na straně 25]

Zvony ve věži