Svět je jedna vesnice s mnoha ploty

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V NIGÉRII

SLYŠELI jste někdy příběhy o jisté rase lidí, kteří neměli ústa, a proto nemohli ani jíst, ani pít? Říká se o nich, že žili z vůně, převážně jablek. Zápach je mohl zabít.

Vyprávěly se také historky o lidech ze západní Afriky, kteří obchodovali se zlatem. Jeden kapitán portugalské lodi v té době napsal: „Dvě stě mil za královstvím [Mali] se nalézá země, jejíž obyvatelé mají hlavy a zuby jako psi, a dokonce i ocasy jako psi. To jsou ti Černí, kteří odmítají mluvit, protože nechtějí poznat jiné lidi.“ To jsou některé z podivných představ, jež panovaly před mnoha lety, než začala doba cestování a objevů.

Lidé k sobě mají blíž

Takové příběhy se po staletí braly vážně. Když ale badatelé mapovali tuto planetu, nenalezli žádné lidi bez úst, kteří čichají k jablkům, ani lidi s psí hlavou. Dnes není žádným tajemstvím, jací lidé žijí za našimi hranicemi. Svět je jako velká vesnice. Televize přináší informace o cizích zemích a lidech přímo do našeho obývacího pokoje. Letecká doprava umožňuje navštívit cizí země během několika hodin; a miliony lidí toho každoročně využívají. Jiní lidé se z hospodářských nebo z politických důvodů stěhují. Zpráva Fondu OSN pro činnost v oblasti populace uvádí: „Při hledání lepšího způsobu života lidé na celém světě opouštějí domácí prostředí a migrují v takové míře, jaká nikdy v dějinách nebyla — a jež určitě poroste.“ Asi sto milionů lidí nežije v zemi, ve které se narodili.

Hospodářská závislost mezi národy roste. Celosvětová komunikační síť spojuje všechny národy světa jako gigantický nervový systém. Protože dochází k výměně myšlenek, informací a technických postupů, jednotlivé kultury splývají a přizpůsobují se jedna druhé. Lidé po celém světě se více než kdykoli dříve oblékají podobně. Města ve světě mají mnoho společného — policii, luxusní hotely, dopravu, obchody, banky i znečištění. Lidé ve světě se dostávají blíže k sobě, a tak vidíme to, co někteří označují jako vynořující se světovou kulturu.

Proč lidé zůstávají rozděleni

Lidé a kultury se sice prolínají, ale je zřejmé, že ne všichni lidé se dívají na druhé jako na své bratry. „Cizince každý pohotově obviní,“ napsal před dvěma tisíci lety jeden řecký dramatik. Žel, platí to i dnes. Doklady toho jsou zřejmé z novinových zpráv o náboženském fanatismu, nenávisti k cizincům, „etnických čistkách“, rasových sporech, náboženských nepokojích, masakrech civilistů, vražedných polích, mučení či genocidě a táborech, kde jsou znásilňovány ženy.

Jistě, většina z nás může udělat velmi málo nebo vůbec nic pro to, aby se změnil průběh etnických konfliktů. Možná nás tyto konflikty ani přímo nezasáhnou. Mnozí z nás však mají problémy proto, že nekomunikují s těmi cizinci, s nimiž přicházejí do styku — se sousedy, spolupracovníky nebo spolužáky.

Není to divné, že pro lidi různých etnických skupin je často tak těžké důvěřovat jeden druhému a vážit si ho? Vždyť naše planeta je ohromně pestrá a nekonečně mnohotvárná. Většina z nás oceňuje bohatou rozmanitost potravy, hudby a barev a rovněž mnoho druhů rostlin, ptáků a zvířat. Ale naše ocenění pro rozmanitost se už jaksi neprojeví vzhledem k lidem, kteří myslí a jednají jinak než my.

Místo toho, aby se lidé dívali na pozitivní stránky rozmanitosti mezi lidmi, mají mnozí sklon zaměřovat se na rozdílnosti a dělat z nich předmět sporu. Proč to tak je? A jaký užitek plyne naopak z toho, když se člověk snaží komunikovat s lidmi, kteří mají jinou kulturu? Jak bychom mohli zbořit hradby bránící komunikaci a nahradit je mosty? Další články se vynasnaží dát na tyto otázky odpověď.