Pozorujeme svět

„Chybějící“ ženy

„V těch společnostech, které po zdravotní stránce jednají se ženami stejně jako s muži, je na každých 100 mužů 106 žen. To je biologická skutečnost,“ uvádí časopis The Courier, vydávaný Evropskou unií. Ale studie OSN poukazují i na jinou skutečnost: v asijských zemích, například v Číně, Indii, Korejské republice a Pákistánu, je na každých 100 mužů průměrně jen 94 žen. Proč? „Vědecké pokroky, které umožnily zjišťovat pohlaví plodu v časné fázi těhotenství,“ prohloubily „anomálii v poměru novorozenců mužského pohlaví a novorozenců pohlaví ženského,“ uvádí The Courier. V Korejské republice se například v roce 1982 narodilo na každých 100 chlapců 94 děvčátek, ale v roce 1989 tento poměr klesl na 88 děvčat na 100 chlapců. Publikace OSN Our Planet (Naše planeta) dodává: „Statistiky jsou šokující: 100 milionů asijských žen ‚chybí‘ kvůli zabíjení kojenců a potratům plodů ženského pohlaví.“

Zbraně, nebo rozvoj?

Za sto dolarů se dá koupit jedna puška AK-47, nebo tolik tabletek vitamínu A, že by se zabránilo slepotě u 3000 ročních dětí. Za sto milionů dolarů se může koupit deset milionů pozemních min, nebo očkovací látky proti šesti smrtelným dětským nemocem na ochranu 7,7 milionu dětí. Za osm set milionů dolarů je možné koupit 23 stíhaček F-16, nebo jodizovat sůl na deset let, a tak ochránit 1,6 miliardy lidí před poruchami způsobenými nedostatkem jódu, například před duševní zaostalostí. Asi za 2,4 miliardy dolarů je k dostání nukleární ponorka, nebo voda a hygienická zařízení pro 48 milionů lidí. Co je ve světě přednější? Podle zprávy The State of the World’s Children 1996 se v roce 1994 prodaly do rozvojových zemí zbraně za 25,4 miliardy dolarů. Tyto peníze se mohly vydat na sociální rozvoj.

Nebezpečí losů přecházejících silnice

Proč losi přecházejí silnice? Pro biology na Newfoundlandu nebo pro místní řidiče a tisíce turistů, kteří jezdí po tamních silnicích, to není žert. „Na newfoundlandských silnicích dochází ročně k 300 srážkám losů s automobily a několik z nich mívá za následek smrt řidiče,“ píše list The Globe and Mail. „Los, který váží až 450 kilogramů, se může zřítit na střechu auta jako balvan a zabít nebo zmrzačit.“ Shane Mahoney z ministerstva přírodních zdrojů říká, že snížit počet současné losí populace na ostrově, která dosahuje 150 000 kusů, asi nebude nic platné, protože v řadě oblastí, kde je losů málo, je hodně nehod. Vědci doufají, že se analyzováním pohybu stád dozvědí, proč se los, kterého dopravní ruch přirozeně děsí, rozhodne přejít silnici.

Svízelná situace Nauru

Ostrov Nauru, nejmenší a nejodlehlejší republika na světě, byl kdysi znám svou tropickou krásou. Když v 18. století tento ostrov o rozloze 20 čtverečních kilometrů poprvé zahlédli evropští námořníci, nazvali jej Příjemný ostrov. Nyní je však obyvatelný jen úzký pobřežní pruh a Nauru se stává „nejhůře postiženým státem světa, pokud jde o životní prostředí,“ uvádí The New York Times. Proč? Kvůli povrchové těžbě. Devadesát let se zde těží fosfáty, vzniklé z ptačího trusu tisíceletým působením mořských mikroorganismů. Těžba „za sebou zanechala přízračnou měsíční krajinu plnou kráterů a jehlic z šedého vápence, které jsou vysoké až 22 metrů“. Žár, který z vytěžených čtyř pětin ostrova stoupá, ovlivňuje také počasí. Odhání totiž dešťové mraky, a tak země trpí suchem. Očekává se, že poslední ložiska fosfátů budou vytěžena během pěti let. Mnoho obyvatel Nauru se domnívá, že jediné, co jim zbývá, je opustit Nauru a využít své bohatství k zakoupení nového ostrovního domova, kam by se mohli přestěhovat.

Onemocnění vlasovcem medinským je na ústupu

„Zdá se, že po neštovicích bude onemocnění vlasovcem medinským další lidskou chorobou, která bude vymýcena,“ uvádí list The Economist. „Počet hlášených případů, kterých ještě v roce 1989 bylo na celém světě 900 000, klesl v minulém roce na 163 000 a ve většině zemí se snižuje každý rok o polovinu.“ Výjimkou je Súdán. „To dokazuje, že válka a choroba jdou ruku v ruce.“ Parazit vlasovec medinský se přenáší vodou jako mikroskopická larva. Už byl vymýcen ve střední Asii, Pákistánu a v řadě afrických zemí. Zdravotnické organizace jej dostaly pod kontrolu tím, že zavedly používání chemikálií na čištění vody, naučily lidi, aby filtrovali vodu na pití přes nějakou látku a aby bránili nakaženým lidem koupat se ve zdroji pitné vody nebo se v ní brodit. Když se larva dostane do těla, samečci po páření zahynou, ale samičky mohou dorůst do délky jednoho metru. Pak pomalu vylézají z bolestivých puchýřů na noze nakaženého člověka, a někdy zmrzačí a poškodí svaly.

Hodiny soudného dne postoupily

Ručička známých hodin soudného dne na obálce zpravodaje The Bulletin of the Atomic Scientists byla nedávno posunuta o tři minuty blíže k půlnoci. Hodiny symbolicky znázorňují, jak blízko je svět k jaderné válce. Od svého zavedení v roce 1947 byly hodiny nastavovány 16krát podle měnící se světové situace. Nejblíže k nukleární půlnoci — dvě minuty — byly v roce 1953, kdy Spojené státy odpálily první vodíkovou bombu. K poslední změně došlo v roce 1991, kdy byly v optimismu po skončení studené války posunuty zpět na 17 minut před půlnocí. Posunutí hodin na 14 minut zrcadlí rostoucí znepokojení nad sílícím napětím ve světě, nezabezpečenými jadernými zásobami a hrozbou nukleárního terorismu. „Svět je stále velmi nebezpečné místo,“ řekl Leonard Rieser, vedoucí redakce The Bulletin of the Atomic Scientists.

Novorozenci opouštěni

V Itálii mohou matky legálně odmítnout své novorozené dítě a nechat na úřadech, které mají na starost péči o děti, aby našly pár, který je ochotný dítě adoptovat. Přesto bylo v roce 1995 opuštěno po narození až 600 dětí — „mnohé v popelnicích, jiné poblíž kostelů nebo zdravotnických zařízení,“ píše italský list La Repubblica. K tomuto jevu dochází v těch nejprůmyslovějších a nejbohatších, ale i v těch nejchudších a nejméně rozvinutých částech země. Podle Very Slepojové, předsedkyně Italské psychologické společnosti, je to „varovný signál pocitu smrti“, který prostupuje společností.

Žízeň nestačí

„Jestliže člověk spoléhá na žízeň, nebude pít dostatečně,“ říká profesor fyziologie doktor Mark Davis. Mnoho lidí je trvale v mírně dehydrovaném stavu, neboť pocit žízně se objeví, až když je tělesných tekutin málo. A starší lidé mají mechanismus, který vyvolává pocit žízně, méně citlivý. Jak uvádí list The New York Times, potřebujeme víc vody, když je horko nebo naopak velmi chladno a sucho, když cvičíme nebo držíme dietu a když máme nějakou nemoc, která je provázena takovými stavy, jako je průjem, horečka a zvracení, jež způsobují ztrátu tekutin. Strava s vysokým obsahem vlákniny také vyžaduje více tekutin, aby se vláknina mohla pohybovat ve střevech. Ovoce a zelenina sice obsahují velké procento vody, ale většinu potřebných tekutin získáváme pitím. Voda je nejlepší, protože ji tělo rychle vstřebává. Čím je nápoj sladší, tím se vstřebává pomaleji. Po limonádě můžete mít ještě větší žízeň, protože k rozložení cukru je třeba tekutiny. Káva a alkohol jsou diuretika, a pokud člověk získává tekutiny jen z takových nápojů, může to ve skutečnosti vést ke ztrátě tekutin. „Dospělí by měli pít denně nejméně osm sklenic vody o obsahu 2,5 decilitru,“ uvádí list The New York Times.

Slavná egyptská hrobka se otevírá

Hrobka Nefertari v luxorském Údolí královen, která byla mnoho let uzavřena, byla zrestaurována a nyní se znovu otevírá veřejnosti. „Tato hrobka je opravdu nejúžasnější z hrobek na západním břehu Luxoru, nebo dokonce v celém Egyptě,“ řekl Mohammed el-Soghayer, vedoucí luxorského oddělení Nejvyšší rady pro starověké památky. „Jistě ji zhotovili ti nejvýznamnější umělci v době Ramsese II., který tento královský monument postavil z velké lásky k Nefertari. Chtěl, aby její hrobka byla tou nejlepší.“ Avšak 430 čtverečních metrů bohaté, jemné malířské výzdoby bylo téměř zničeno záplavami, bahnem a pronikáním krystalů soli. V roce 1986, po letech konzultací, začal mezinárodní tým s usilovnou prací na sestavení fragmentů nástěnné malby a použil při tom fotografie, které pořídil italský egyptolog Ernesto Schiaparelli, který hrobku objevil. Počet návštěvníků je však omezen z obav před nadměrnou vlhkostí. Ramses II. také Nefertari poctil tím, že jí zasvětil jeden z chrámů v Abu Simbelu.