Jak překonat sklíčenost pramenící z dyslexie

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V BRITÁNII

„JAKÉ je vaše telefonní číslo?“ ptá se Julie. Volaný jí odpovídá. Ale čísla, která si Julie v rychlosti poznamenává, nemají s uváděným číslem skoro nic společného.

‚Učitelka roztrhala obrázek, který jsem nakreslila,‘ stěžuje si Vanessa a dodává: ‚Nedokázala jsem si nikdy zapamatovat, co nám zadala.‘

Davidovi je přes sedmdesát let a snaží se přečíst jednoduchá slova, která se učil před šedesáti lety.

Julie, Vanessa a David mají určitý problém s učením, který vede ke sklíčenosti. Je to dyslexie. Co tento stav způsobuje? Jak mohou dyslektici překonat sklíčenost, kterou to vyvolává?

Co je dyslexie?

Jeden slovník definuje dyslexii jako „poruchu schopnosti číst“. Dyslexie je často pokládána za poruchu čtení, může ale zahrnovat mnohem více.a

Kořeny českého slova pocházejí z řeckého dys, které znamená porucha, a lexis, což znamená „slovo“. Do dyslexie patří potíže se slovy nebo řečí. Patří sem dokonce i problém s uvedením správného pořadí dnů v týdnu a písmen ve slově. Dyslexie je podle dr. H. T. Chasty z Britského ústavu pro dyslexii „organická vada, při které je poškozena krátkodobá paměť, vnímání, a obratnost rukou“. Nelze se tedy divit, že deprimuje ty, kdo ji mají.

Vezměme si například Davida. Jak došlo k tomu, že člověk, který kdysi četl plynule a dychtivě, potřebuje nyní pomoc své ženy, aby se naučil znovu číst? Mrtvice u něj poškodila tu oblast mozku, která souvisí s používáním řeči, a jeho pokrok ve čtení je proto zoufale pomalý. Přesto mu delší slova nepůsobí takové problémy jako krátká. Ačkoli má David získanou dyslexii, jeho konverzační schopnosti a intelekt nebyly vůbec postiženy. Lidský mozek je tak složitý, že vědci dosud nepochopili, co všechno se na zpracování zvukových a zrakových vjemů podílí.

Julie a Vanessa mají naopak vývojovou dyslexii, jež začala být zřejmá, když povyrostly. Výzkumní pracovníci všeobecně uznávají, že děti, které ve svých sedmi nebo osmi letech vykazují normální inteligenci, ale mají necharakteristické problémy, když se učí číst a psát, jsou možná dyslektici. Když se dyslektické děti snaží něco opisovat, často píší písmena zrcadlově. Představte si, jak bylo pro Julii a Vanessu deprimující, když je učitelé mylně označovali za hloupé, pomalé a líné!

V Británii trpí dyslexií každý desátý člověk. K jeho frustraci přispívá i to, když druzí lidé nechápou, s jakými problémy se postižený člověk potýká. (Viz rámeček na straně 14.)

Co dyslexii způsobuje?

Problémy s učením často způsobuje špatný zrak. Upraví-li se zraková vada, dyslexie zmizí. Malá část lidí, kteří mají potíže se čtením, zjistila, že se na slova dokážou zaměřit lépe, když si na text položí tenkou barevnou fólii. Jiným lidem to ale nepomáhá.

Někteří odborníci si všimli, že se tato porucha objevuje v určitých rodinách, a nabízejí genetické vysvětlení. Skutečně, časopis New Scientist nedávno popsal výzkum, který „využil známého spojení mezi geny, které se týkají autoimunních chorob — jako je migréna, astma —, a těmi geny, které jsou odpovědné za dyslexii“. U dyslektiků a jejich příbuzných je větší pravděpodobnost, že budou postiženi autoimunními chorobami, a proto jsou vědci přesvědčeni, že geny pro dyslexii jsou ve stejné oblasti genomu jako geny pro tyto choroby. Robert Plomin, výzkumný pracovník zabývající se chováním, však uvedl, že vědci „identifikovali pouze chromozomální oblast, nikoli však gen odpovědný za poruchu čtení“.

Ta část mozku, která řídí držení těla, rovnováhu a koordinaci, se nazývá mozeček. Někteří vědci tvrdí, že hraje také určitou roli v našem myšlení a zpracovávání řeči. Je zajímavé, že angličtí výzkumní pracovníci na univerzitě v Sheffieldu vypracovali test na dyslexii, kde se sleduje rovnováha a koordinace. Usuzují, že vady v mozečku jsou kompenzovány zdravými oblastmi mozku. Běžně pro děti není žádný problém udržet rovnováhu, když se jim řekne, aby klidně stály s roztaženýma rukama a měly jednu nohu před druhou. Zavážeme-li jim oči, pak se dyslektické děti budou kymácet mnohem více, protože výrazně spoléhají na zrak, který jim pomáhá udržovat rovnováhu.

Podle dalších výzkumných pracovníků vykazuje mozek dyslektických dětí anatomické rozdíly. Za normálních okolností je týlová část levé strany mozku o trochu větší než odpovídající část na pravé straně, kdežto u dyslektiků se zdá, že obě poloviny mozku jsou vyvinuty stejně. Ještě jiní odborníci tvrdí, že našli odchylky v uspořádání nervových buněk těch částí mozku, které zprostředkovávají řeč.

Ale ať už je tělesnou příčinou dyslexie cokoli, vyvstává otázka: Jak lze takovým lidem nejlépe pomoci?

Pomoc rodičů

Někteří rodiče dyslektických dětí mají pocit viny a vyčítají si, že oni jsou příčinou postižení svého dítěte. Máte-li takový pocit, připusťte si, že nikdo z nás není dokonalý a každý jsme jiný — a chmury se rozplynou. Nejdříve si uvědomte, že stejně jako barvoslepé dítě potřebuje pomoc, aby se naučilo se svou poruchou žít, tak je to i u vašeho dyslektického dítěte. Při vzdělávání vašeho dítěte máte vy jako rodič rozhodující úlohu.

V současné době sice dyslexii nelze předejít ani ji nelze léčit, ale je možné ji zmírnit. Jak? Autor knihy Understanding Dyslexia (Jak porozumět dyslexii), profesor T. R. Miles, rodičům radí, aby nejdříve zjistili, co je pro dyslektické dítě obtížné. Dokážou potom realisticky odhadnout, jaké omezení jejich dítě má a co od něj mohou očekávat. „Od dítěte by se mělo požadovat, aby věci dělalo tak dobře, jak to dovede,“ doporučuje kniha Reading and the Dyslexic Child (Čtení a dyslektické dítě), „ale ne lépe než takto.“ Jsou-li rodiče chápaví, povzbuzují-li dítě, a zvláště přizpůsobí-li učení možnostem dítěte, zmírní tím projevy dyslexie a současně zmenší napětí, které dyslektické dítě pociťuje.

Pomoc učitelů

Pamatujte na to, že dyslexie je porucha učení. Učitelé tedy musí dyslektickým dětem ve třídě věnovat čas a snažit se jim pomoci. Budete-li realističtí v tom, co od dítěte očekávat, zmenšíte u něj pocity selhání. Z dyslektického dítěte může nakonec vyrůst dospělý člověk, který bude mít trvale potíže se čtením nahlas.

Nevzdávejte to. Místo toho dítě pochvalte za každý pokrok, který udělalo — a určitě ho vždy pochvalte za jeho úsilí. Vyhněte se rovněž nekritické chvále. Profesor Miles doporučuje, aby učitelé, když si všimnou určitého pokroku, žákovi řekli: „Ano, souhlasím s tím, že jsi udělal určité chyby. Přesto ale musím říct, že si vedeš dobře; proti minulému týdnu došlo k určitému zlepšení a vzhledem k tvé poruše je to uspokojivý výsledek.“ Jestliže se žák v ničem nezlepší, profesor navrhuje říci: „No, zdá se, že to a to ti ještě dělá problémy; zkusme se podívat, zda by se nenašel nějaký jiný způsob, jak ti pomoci.“

Dejte si pozor na znevažující poznámky o čtení dyslektického dítěte. Snažte se, aby knihy a čtení byly pro dítě příjemné. Jak? Rodiče i učitelé mohou dítěti doporučit, aby si pod řádkem, který čte, drželo nějaké ukazovátko, možná malé pravítko, protože velmi pomalý čtenář často neudrží pozornost. Je-li problém v tom, že dítě čte písmena ve slově v nesprávném pořadí, laskavě se ho zeptejte: „Jaké písmeno je první?“

Představte si, jak skličující pro dyslektické dítě je, když mu učitel na matematiku často říká, že jeho odpovědi jsou nesprávné. Není lepší zadat dítěti snazší úkoly, aby tak místo zklamání z neúspěchu mělo uspokojení z toho, že příklady vyřešilo správně?

Podle jedné specializované učitelky „je pro dyslektiky rozhodující, aby při učení zapojili všechny smysly“. Ke správnému čtení dítěti pomůže, když mu propojíte pohled, poslech a hmat. „Žák se potřebuje pozorně dívat, pozorně naslouchat, sledovat pohyby ruky, když píše, a sledovat pohyby úst, když mluví,“ vysvětluje profesor Miles. Dyslektické dítě přitom propojuje psanou formu písmena s tím, jak písmeno zní, a s pohyby ruky, když ho píše. Aby dítě dokázalo rozlišovat písmena, která se mu pletou, naučte ho, aby každé takové písmeno začalo psát z jiné strany. „Teoreticky by mělo každé [dyslektické] dítě mít denně jednu hodinu výuky, kdy se učitel věnuje jenom jemu,“ doporučuje kniha Reading and the Dyslexic Child. Žel, okolnosti to dovolují jen zřídkakdy. Nicméně, dyslektici si mohou pomoci sami.

Svépomoc

Jestliže jste dyslektik, snažte se číst v době, kdy jste nejméně unavený. Výzkumní pracovníci pozorovali, že dyslektičtí studenti dosahují dobrých výsledků, když čtou asi jednu a půl hodiny; potom se kvalita čtení zhoršuje. „Pravidelné, ale omezené množství látky každý den je pravděpodobně mnohem užitečnější než občasné celodenní intenzívní úsilí,“ uvádí kniha Dyslexia at College (Dyslexie na vysoké škole). Je ale pravda, že potrvá déle, než budete dobře číst. Vytrvejte však.

Používejte přenosný psací stroj, nebo ještě lépe textový editor s programem, který kontroluje to, co vkládáte. Spojte to s tím, že se naučíte, jak uspořádat a zpracovávat informace. (Viz rámeček na straně 13.)

Poslouchejte knihy, které jsou nahrané na audiokazetách. Tento časopis a jeho protějšek Strážná věž jsou nyní v mnoha jazycích pravidelně dostupné na kazetách a podobně i celá Bible.

Zjistíte-li při čtení rámečku, že jste dyslektik, nezastírejte to. Připusťte to a zařiďte se podle toho. Připravujete se možná například na přijímací pohovor do práce. Jako mnozí jiní lidé zjišťujete možná i vy, že vzhledem k napětí, které taková situace vyvolává, je pro vás obtížné vyjadřovat se jasně a souvisle. Proč si takové interview nezkusit na nečisto?

Není snadné odstranit potíže, které dyslexie způsobuje. Mozek je však úžasný orgán, a tak tuto poruchu vyvažuje. Je proto nepravděpodobné, že by lidé s dyslexií byli trvale nešťastní. Julie, Vanessa a David se velmi snažili, aby sklíčenost pramenící z této poruchy překonali. Můžete to dokázat také. Uvědomte si, že specifická porucha, kterou máte, vám v učení nemusí bránit. Dál se snažte číst a psát správně. Překonáte tak frustraci, kterou dyslexie působí.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 13]

Jak si uspořádat věci

Používejte následující pomůcky:

• osobní nástěnku

• plánovací kalendář

• košík na věci k vyřízení

• osobní kartotéku

• deník

• adresář

[Rámeček na straně 14]

Jak poznat dyslexii u dítěte

Odpovíte-li kladně na tři nebo čtyři z následujících otázek uvedených pro daný věk dítěte, je možné, že dítě, kterého se to týká, je v určité míře dyslektické.

Dítě do osmi let:

Naučilo se mluvit pozdě?

Má dosud specifické potíže se čtením? Překvapuje vás to?

Máte pocit, že pokud se nejedná o čtení, je dítě pohotové a bystré?

Píše písmena a čísla v nesprávném pořadí?

Potřebuje si při počítání pomáhat kostkami, prsty nebo značkami na papíře déle než jiné děti v jeho věku? Má mimořádné problémy, aby si zapamatovalo násobilku?

Je pro něj obtížné říct, která je pravá a levá strana?

Je mimořádně nemotorné? (Ne všechny dyslektické děti jsou nemotorné.)

Dítě od osmi do dvanácti let:

Vynechává některá písmena ve slovech nebo je uvádí v nesprávném pořadí?

Dělá při čtení zjevně chyby z nedbalosti?

Zdá se, že čtený text chápe pomaleji, než odpovídá jeho věku?

Má ve škole potíže při opisování z tabule?

Vynechává při čtení nahlas slova nebo celé řádky, nebo čte stejný řádek dvakrát? Má odpor ke čtení nahlas?

Je pro něj stále obtížné zapamatovat si násobilku?

Má špatný smysl pro směr a plete si pravou a levou stranu?

Postrádá sebedůvěru a má malou sebeúctu?

[Podpisek]

(Awareness Information, vydala Britská asociace pro dyslexii a Dyslexia, vyrobilo vysílání Broadcasting Support Services, 4. televizní kanál, Londýn, Anglie.)

[Obrázek na straně 12]

Pro lepší zaměření pozornosti si držte ukazovátko pod řádkem, který čtete