Falešné náboženství směřuje ke svému zničení!

K TOMU, abychom zjistili, zda se náboženství světa blíží ke svému konci, prozkoumejme jedno z nejdramatičtějších biblických proroctví. Týká se záhadné symbolické ženy, kterou popisuje poslední kniha Bible, Zjevení.

Dokážete si představit ženu, která vládne jako královna nad národy a během dějin ovlivňuje život miliard lidí — bohatou ženu, která je nádherně oděná v purpuru a šarlatu, bohatě ozdobená zlatem, drahými kameny a perlami? Na jejím čele je napsáno dlouhé jméno, které je záhadou: „Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.“ Je jasně charakterizována svým bezohledným, nemravným způsobem života, protože se dopouští „smilstva“ s panovníky světa. Její hříchy se nahromadily do nebe. Jede na obludném šarlatovém divokém zvířeti, které má sedm hlav a deset rohů. (Zjevení 17:1–6; 18:5)

Umíte-li si takovou ženu představit, pak máte určitou představu o základní povaze prorockého dramatu, které viděl Ježíšův apoštol Jan ve vidění, jež mu bylo dáno skrze anděla. Živě je popisuje v 17. a 18. kapitole Zjevení. Přečtěte si tyto kapitoly ve své vlastní Bibli. Budete tak schopni sledovat postup událostí od odhalení totožnosti této záhadné ženy až k jejímu konci.

Zjištění totožnosti nevěstky

Klíčem k pochopení totožnosti nevěstky jsou dvě věci, na nichž tato nevěstka-královna symbolicky sedí. Ve Zjevení 17:18 je popsána jako „velké město, jež má království nad králi země“. To jí umožňuje, aby seděla na „mnohých vodách“, které znamenají „lidi a zástupy a národy a jazyky“, jak ukazuje Zjevení 17:1, 15. Podle 3. verše této kapitoly žena sedí také na sedmihlavém divokém zvířeti — zvířata jsou v Bibli používána obvykle jako symbol světských politických mocností nebo organizací.

To ukazuje, že nevěstka, Velký Babylón, je ztělesněním vyvýšené říše, té, která vládne nad ostatními vrchnostmi a jejich poddanými. To může být jedině říše falešného náboženství světa.

Vliv náboženských vůdců na záležitosti státní správy a politiky je dobře známou součástí dějin. The World Book Encyclopedia uvádí: „Po pádu západořímské říše [5. století] měl papež v Evropě větší pravomoc než jakýkoli jiný člověk . . . Papež měl autoritu jak politickou, tak duchovní. V roce 800 n. l. papež Lev III . korunoval francouzského panovníka Karla Velikého za císaře římského . . . Lev III . zavedl papežské právo uzákonit pravomoc císařů.“

Moc, kterou měla katolická církev a její „knížata“ nad panovníky, je dále doložena příkladem kardinála Thomase Wolseyho (1475?–1530). Je popisován jako „nejmocnější člověk v Anglii po mnoho let“. Za vlády Jindřicha VIII . „se brzy stal osobností, která řídila všechny záležitosti státu . . . Díky své moci žil v královské nádheře a hýření.“ Zpráva v encyklopedii pokračuje: „Kardinál Wolsey využil svých vynikajících schopností hlavně k vyřizování zahraničních záležitostí Jindřicha VIII . jako státník a správce.“

Jiným význačným příkladem katolické moci nad světskými záležitostmi státu je francouzský kardinál Richelieu (1585–1642), který „byl po více než 18 let . . . skutečným vládcem Francie“. Encyklopedie, ze které jsme již dříve citovali, uvádí: „Byl mimořádně ctižádostivý a brzy začal toužit po vyšším úřadu.“ Kardinálem se stal v roce 1622 „a brzy získal vůdčí autoritu ve francouzské vládě“. Byl zjevně mužem činu, protože „osobně vedl královskou armádu při obléhání La Rochelle“. Článek dodává: „Richelieu se nejvíc věnoval zahraničním záležitostem.“

A Vatikán se na politické moci podílí dále, což je jasně patrné z vatikánských novin L’Osservatore Romano, kde jsou stále oznámení o tom, že zahraniční diplomaté předložili papeži své pověřovací listiny. Je zřejmé, že Vatikán má síť loajálních katolíků, kteří mohou papeže nepřetržitě informovat o politickém a diplomatickém vývoji na celém světě.

Mocný vliv náboženských vůdců v politických záležitostech světa by bylo možné demonstrovat na mnoha dalších příkladech — jak v křesťanstvu, tak mimo něj. Skutečnost, že symbolická nevěstka sedí na všech těch „mnohých vodách“ (představujících „lidi a zástupy a národy“) a na divokém zvířeti (představujícím všechny světové politické mocnosti) také naznačuje, že její vliv na lidi, národy a mocnosti je odlišného, nadřazenějšího charakteru, než je pouhá politická nadvláda. Podívejme se, jakého je druhu.

Jedna část dlouhého jména na čele nevěstky byla „Velký Babylón“. Je to určitá připomínka starověkého Babylóna, jenž byl asi před čtyřmi tisíci lety založen Nimrodem, který byl „v odporu proti Jehovovi“, pravému Bohu. (1. Mojžíšova 10:8–10) Nevěstka nese toto jméno a to znamená, že je větším ztělesněním starověkého Babylóna a že má podobné rysy. Jaké rysy? Starověký Babylón byl prostoupen mystickým náboženstvím, nečistými tradicemi, uctíváním model, magií, astrologií a pověrami — a to vše Jehovovo slovo odsuzuje.

The New International Dictionary of New Testament Theology (Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie) říká, že v 18. století př. n. l. se stal Marduk „bohem města Babylóna a také hlavou sumersko-akkadského panteonu asi 1 300 božstev. Tím se všechny náboženské tradice spojily v jednu soustavu . . . Podle 1. Moj. 11:1–9 je stavba obrovského chrámu v Babylónu natrvalo označena jako projev lidské pýchy, jež chce zaútočit na nebesa.“

Starověký Babylón byl tedy ohniskem falešného náboženství, jež časem nakazilo celý svět. Babylónské náboženské zvyklosti, nauky, tradice a symboly pronikly do všech částí světa a odrážejí se ve směsici mnoha tisíců světových náboženství. Politická království a říše vznikaly a zanikaly, ale babylónské náboženství je všechny přežilo.

Proč je vykonání rozsudku tak blízko?

Tento časopis v předchozích vydáních opakovaně vysvětloval, že biblické proroctví a celosvětové události od roku 1914 neklamně ukazují, že nyní žijeme v „závěru systému věcí“. (Matouš 24:3) To znamená, že konec tohoto brutálního světového systému věcí se rychle blíží; je to i konec desetihlavého ‚šarlatového divokého zvířete‘, na kterém nevěstka nyní jede. (Zjevení 17:3) Toto divoké zvíře očividně představuje politický konglomerát téměř všech národů na zemi — OSN. Předpověděný konec tohoto zvířete znamená odstranění rozvratnické, bezbožné politické vlády nad lidstvem. Ale co nevěstka–královna, která na divokém zvířeti jede?

Boží anděl říká: „A těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a sežerou její masité části a úplně ji spálí ohněm. Bůh totiž vložil do jejich srdce, aby uskutečnily jeho myšlenku, ano aby uskutečnily svou jednu myšlenku tím, že dají své království divokému zvířeti, dokud nebudou dovršena Boží slova.“ (Zjevení 17:16, 17)

Proroctví tedy ukazuje, že krátce předtím, než politické divoké zvíře odejde do zničení, začne nenávidět svou jezdkyni a obrátí se proti ní. Proč? Panovníci a vlády budou zjevně mít pocit, že je jejich moc a autorita ohrožena organizovaným náboženstvím, jež působí uvnitř jejich sféry vlivu. Náhle, pobízeni hnací silou, panovníci provedou Boží „myšlenku“ — jeho rozhodnutí — tím, že vykonají Boží soud nad nemravnou světovou říší falešného náboženství, která je potřísněna krví.a (Srovnej Jeremjáše 7:8–11, 34.)

Konec těchto falešných světových náboženství přijde v době, kdy budou ještě zdánlivě silná a vlivná. Ano, proroctví ukazuje, že těsně předtím, než bude nevěstka zničena, bude si ještě v srdci říkat: „Sedím jako královna a nejsem vdova a nikdy neuvidím truchlení.“ (Zjevení 18:7) Zničení nevěstky však miliardy jejích poddaných překvapí. Bude to jedna z nejnečekanějších a nejkatastrofálnějších událostí v lidských dějinách.

Od doby vzniku starověkého Babylóna mělo falešné náboženství na lidstvo vždycky ohromný vliv přes své vůdce a stoupence, své nauky, tradice a zvyklosti; přes četné impozantní náboženské budovy a přes své neuvěřitelné bohatství. Jeho zmizení neproběhne nepozorovaně. Anděl pověřený oznámením poselství soudu nad nevěstkou proto otevřeně prohlašuje: „V jednom dnu přijdou jeho rány, smrt a truchlení a hladomor, a bude úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který jej soudil, je silný.“ Konec Velkého Babylóna tedy přijde jako rána z čistého nebe a Babylón pomine rychle, jakoby „v jednom dnu“. (Zjevení 18:8; Izajáš 47:8, 9, 11)

Andělova silná slova navozují otázky: Zůstane zde vůbec nějaké náboženství, a když ano, tak jaké a proč? Co ukazuje proroctví? O tom bude pojednávat další článek.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Vina krve křesťanstva v Africe

Ve Zjevení 18:24 Bible říká, že na Velkém Babylóně se nalézá krev „všech, kteří byli pobiti na zemi“. Vzpomeňte si na války, které se vedly kvůli náboženským rozporům a kvůli tomu, že jim náboženští vůdci nebyli schopni zabránit. Nedávným příkladem toho byla zjevně genocida ve Rwandě, kde bylo zavražděno asi 500 000 lidí — a jedna třetina z toho byly děti.

Kanadský spisovatel Hugh McCullum podává z Rwandy tuto zprávu: „Jeden hutský kněz v Kigali [Rwanda] říká, že selhání církve v poskytování mravního vedení je neomluvitelné. Postavení biskupů mělo sehrát ve rwandské společnosti mimořádně důležitou úlohu. O hrozící pohromě věděli dlouho předtím, než vraždění propuklo. Kostelní kazatelny mohly být využity k tomu, aby téměř celá populace slyšela mocné poselství, kterým se mohlo genocidě předejít. Náboženští vůdci místo toho mlčeli.“

Po nejhorším masakru, který proběhl v roce 1994, řekl na jednom malém setkání v presbyteriánském kostele v Kigali starší církve Justin Hakizimana: „Církev se připojila k politice Habyarimany [rwandského prezidenta]. Neodsoudili jsme to, co se dělo, protože jsme byli zkorumpovaní. Masakry neodsoudila žádná z našich církví, zvláště ne církev katolická.“

Na jiném setkání po genocidě ve Rwandě pastor církve Aaron Mugemera řekl: „Je to ostuda církve . . . Zabíjelo se tady od roku 1959. Nikdo to neodsoudil . . . Nemluvili jsme otevřeně, protože jsme se báli a protože jsme byli pohodlní.“

[Obrázek na straně 7]

Tato „nevěstka“ ovlivňuje celý svět

[Podpisek]

Globe: Mountain High Maps® Copyright © 1995 Digital Wisdom, Inc.