Brolga, kasuár, emu a jabiru — Pozoruhodní ptáci Austrálie

Od dopisovatele Probuďte se! v Austrálii

NELÉTAVÝ kasuár je vyzbrojen drápy, které nahánějí hrůzu, a říká se o něm, že je to nejnebezpečnější pták na světě. S ohromující silou může skočit, kopnout a rozpárat. Jeho příbuzný emu je mu z profilu podobný a je stejně dobře vyzbrojen. Ani on nepotřebuje křídla — běhá jako vítr. Jeřáb australský neboli brolga hlásá tancem genialitu svého Stvořitele a Choreografa. Brodivý jabiru, vysoký a štíhlý, je vzorem ptačí důstojnosti a rovnováhy, a orel klínoocasý ukazuje za letu i při sledování kořisti, že je mistrným vzdušným lovcem. Ano, každý z těchto majestátních ptáků je skutečným zázrakem stvoření. Prvním, kterého vám s potěšením představíme, je . . .

Pestrý kasuár — přítel deštného pralesa

Kasuár přilbový z bujných deštných pralesů severovýchodní Austrálie a Nové Guineje váží 30 až 60 kilogramů. Je to krásný, ale samotářský pták. Samice je vysoká asi dva metry. Je o něco větší a také — a to je u ptáků neobvyklé — poněkud pestřejší než samec. Ten se jí kromě období páření moudře vyhýbá. Po spáření samice snese několik lesklých zelených vajec, ale pak prostě odejde a nechá na samci, aby snůšku zahříval a aby se staral o mláďata. Samice se pak páří s jinými samci a každému nechá na starost snůšku vajec!

Odlesnění si však na kasuárech vybírá svou daň. Ve snaze zvýšit počet kasuárů zavedla rezervace Billabong poblíž Townsville v Queenslandu program rozmnožování kasuárů v zajetí, jehož cílem je vrátit samostatná mláďata zpět do volné přírody. Kasuárové jsou všežravci, ale živí se především ovocem a polykají je celé. Střevy tohoto ptáka putují nestrávená semena více než sta druhů rostlin a jsou v ochranném a výživném hnojivovém obalu do široka rozptylována po celém pralese. Odborníci z rezervace říkají, že díky tomu je kasuár možná klíčovým druhem, a to v tom smyslu, že kdyby vyhynul, vyhynul by s ním i značný počet rostlinných druhů. Ale je tento pták nebezpečný pro lidi?

Jen nerozumným osobám, které se k němu příliš přiblíží. Ve skutečnosti jsou lidé daleko větší hrozbou pro kasuáry, než kdy byli kasuáři pro lidi. V šeru deštného pralesa vydá pták hluboký hrdelní zvuk, aby vás varoval, že je blízko. Vezměte to vážně a už se nepřibližujte. Je velmi pravděpodobné, že kasuár zmizí v podrostu a hlavu mu při tom bude chránit jeho pevná přilba. Když je však kasuár zahnán do úzkých, když je zraněn nebo když chrání své mladé, může vás napadnout, jestliže se k němu příliš přiblížíte.

Emu — kočovník a národní symbol

Blízký příbuzný kasuára je emu. Je o něco vyšší a žije téměř v celém australském vnitrozemí. Z ptáků je větší už jen pštros. Bázlivý emu má dlouhé silné nohy, které se mohou dát do běhu o rychlosti asi 50 kilometrů za hodinu, a každá noha má podobně jako noha kasuára tři smrtící drápy. Na rozdíl od svého usedlého příbuzného je však emu kočovným tulákem a málokdy je útočný. Živí se prakticky vším — housenkami, rostlinnými výhonky, a pustí se dokonce i do staré boty! Když samice emu snese svá tmavě zelená vejce — obvykle sedm až deset, ale někdy až dvacet —, pak podobně jako samice kasuára nechá zahřívání vajec a péči o mladé na samci.

Setkání s Evropany bylo pro emu tvrdé. Na Tasmánii osadníci rychle emu vyhubili a na kontinentu si emu svou chutí na pšenici vysloužil titul ‚škodná‘. Tak se stal obětí lovců, kteří ho stříleli za vypsanou odměnu. Avšak navzdory nemilosrdnému zabíjení byl počet emu pozoruhodně stálý, takže v roce 1932 byla v Západní Austrálii tomuto ptáku otevřeně vyhlášena válka. Vláda totiž povolala armádu se dvěma Lewisovými kulomety! Přestože emu svým intelektem nijak nevyniká, tuto bitvu vyhrál. Tato „válka“ se stala předmětem veřejného výsměchu a v politických kruzích vyvolala rozpaky: Bylo vypáleno deset tisíc střel a zabito bylo maximálně několik set ptáků. Ale v další vyčerpávající válce — emu versus lovci za vypsanou odměnu a farmáři, kteří od státu dostávali zdarma munici — emu již odolávat nemohl.

Nyní je však emu národním symbolem. Na australském znaku stojí hrdě proti klokanovi a dnes se bušem potuluje v bezpečí. Jeho největším nepřítelem je sucho. Ptáci emu se dokonce pokusně chovají na farmách kvůli široké škále produktů: úplně libovému masu, pevné, trvanlivé kůži, peří a oleji, který se získává z tukové tkáně na ptákově hrudi. Právě díky tomuto lokalizovanému ložisku tuku je maso naprosto libové.

Tančíte rádi?

Vy možná ne, ale brolgy rozhodně ano. V jejich „tančírně“ u vody „se jakýkoli počet [těchto šedých jeřábů], pár nebo až tucet, seřadí zhruba jeden proti druhému,“ píše se v knize The Waterbirds of Australia (Vodní ptáci Austrálie), „a dají se do tance. Na svých chůdovitých nohách poskočí kupředu, křídla poloroztažená, a natřásají se. Přibližují se k sobě a zase ustupují, a přitom se uklánějí a potřásají hlavou, jemně bublají a pískají. Občas se některý pták zastaví, zvrátí hlavu dozadu a hlasitě zatroubí. Ptáci také mohou vyskočit vysoko nad zem a pak se na svých rozložitých černo-šedých křídlech snést dolů. Kolem létají kousky větviček a tráva, a jak se snášejí k zemi, brolgy se je snaží chytit nebo se po nich jen ohánějí zobákem.“ Je to úžasný pohled, zvlášť když vezmete v úvahu velikost těchto ptáků. Jsou vysocí více než metr a jejich křídla mají rozpětí asi dva metry!

V období páření provádí při dvoření složité kreace mnoho ptačích druhů, ale brolgy, které patří k největším jeřábům, jsou nenapravitelnými tanečníky po celý rok. Jejich jméno pochází z jedné legendy Austrálců, která vypráví o slavné tanečnici jménem Buralga. Odmítla dvoření zlého kouzelníka, a ten ji ze msty proměnil v tohoto půvabného jeřába.

Jabiru — jediný australský čáp

V mokřinách žije jabiru neboli čáp černokrký a obývá horké a vlhké severní a východní pobřeží Austrálie. (Jihoamerický jabiru je jiný druh čápa.) Jabiru je štíhlý, 130 centimetrů vysoký a nápadně zbarvený. Není možné si ho splést se žádným z myriád jiných ptáků, kteří také žijí v mokřinách. Když kráčí mělčinami, vráží svůj dlouhý, silný zobák do vody tak energicky, že musí rychle poroztáhnout křídla, aby tu sílu vyrovnal.

A ta křídla jsou skutečně mohutná! Roztažená křídla jabiru měří od jednoho konce ke druhému asi dva metry. Jabiru roztahuje ruční letky jako prsty a pomalu stoupá po spirále, dokud se pro nás nestane pouhým malým křížkem na obloze. Opravdu, jabiru v letu, se svými dlouhými křídly, krkem a nohama, jak se rýsuje na pozadí ohromného rudého kotouče zapadajícího rovníkového slunce, je milovaným symbolem mokřin na australském severu.

Orel klínoocasý — král oblohy

V prudké bouři, která vyhnala všechny ostatní ptáky z oblohy, co by kamenem dohodil od skalnatého vrcholku jedné hory ve Viktorii, si hrál orel klínoocasý. David Hollands byl svědkem mimořádné akrobatické podívané: „Orel tam visel prakticky bez hnutí,“ píše, „a v tomto nespoutaném živlu se zjevně cítil jako doma . . . Pozoroval jsem, že velkou rychlostí klesal s křídly přitaženými k tělu — vrhl se kolmo dolů. Asi sto metrů padal a pak jen maličko rozevřel křídla. Vyrazil vzhůru a znovu získal téměř tutéž výšku, kterou pádem ztratil . . . Vyrovnal se půlvýkrutem, znovu stoupal [a] opakoval pád znovu a znovu. Prudce se vrhal na dno údolí a zase stoupal v plynulé a napínavé podívané.“

Tohoto elegantního a mocného monarchu, jehož rozpětí křídel je 2,5 metru a jehož ocas je výrazně klínovitý, nemůžete zaměnit s žádným jiným ptákem na australské obloze. Jeho spáry se dokáží sevřít silou odpovídající třem tunám! Jistou dobu však byl jediným „správným“ pohledem na orla klínoocasého pohled přes hlaveň pušky. Podobně jako byl jeho americký příbuzný, orel bělohlavý, nemilosrdně střílen ve snaze chránit lov lososů a kožešinových zvířat, byl tento australský orel pronásledován za to, že občas zabil jehně. „Jen málo ostatních dravců [dravých ptáků] na světě,“ říká kniha Birds of Prey (Dravci), „bylo pronásledováno tak krutě jako orel klínoocasý . . . Téměř sto let byl považován za škodnou . . ., a po předložení dokladu o tom, že byl nějaký tento orel zabit, se vyplácely peněžité odměny.“

Během let však byly žaloby proti orlu klínoocasému staženy. Ukázalo se, že jeho hlavní potravou jsou divocí králíci a občas nějaká původní australská zvířata, mimo jiné středně velcí klokani, kteří mohou vážit až dvojnásobek váhy orla. Toto odhalení nakonec orlovi zajistilo přátelské vztahy s člověkem a také právní ochranu.

Ano, jak úžasně složitou, krásnou a důležitou součástí přediva pozemského života jsou ptáci! Možná to časem zjistíme, ale moudrost často přichází příliš pozdě — až potom, co si chamtivost a nevědomost vyberou svou daň. Je však uklidňující, když víme, že pokud tomu věnujeme pozornost, mohou se naše uši i dnes těšit z bublání, cvrlikání, hvízdání, kejhání, pískání, kvákání a krákání na obloze, v lesích a mokřinách této krásné planety!

[Obrázky na straně 16]

Kasuár

Brolga

[Podpisek]

Vlevo a dole: Australian Tourist Commission (ATC); nahoře uprostřed a vpravo: rezervace Billabong, Townsville, Austrálie

[Obrázky na straně 17]

Orel

Emu

Jabiru

[Podpisek]

Orlí mláďata a hlava emu: Graham Robertson/NSW National Parks and Wildlife Service, Austrálie; letící orel: NSW National Parks and Wildlife Service, Austrálie; emu s mládětem a jabiru: Australian Tourist Commission (ATC)

[Podpisky obrázku na straně 15]

Vlevo: Graham Robertson/NSW National Parks and Wildlife Service, Austrálie; vpravo: Australian Tourist Commission (ATC); nahoře: rezervace Billabong, Townsville, Austrálie