Mladí lidé se ptají . . .

Měl bych se vyznat ze svého hříchu?

„Strašně se stydím a nevím, co mám dělat. Chci jít za rodiči, ale stydím se.“ (Eliška)a

TO NAPSALA jedna rozrušená mladá žena. V průběhu několika let navázala milostný vztah k nevěřícímu člověku a jednoho dne, pod vlivem alkoholu, s ním měla sexuální styk.

Je smutné, že takové věci se čas od času stávají i mezi mladými křesťany. Čím jsme mladší a nezkušenější, tím více chyb pravděpodobně uděláme. Ale jedna věc je udělat nějakou menší chybu, a něco jiného je zaplést se do vážného hříchu, například sexuální nemravnosti. (1. Korinťanům 6:9, 10) Když se to stane, mladý člověk potřebuje pomoc. Problém je, že vyznat se ze svých chyb není snadné.

Jedna mladá křesťanka měla předmanželský styk. Rozhodla se, že se vyzná starším svého sboru, a dokonce si stanovila datum, kdy to udělá. Ale pak to datum posunula. Později je posunula znovu. A brzy uplynul celý rok!

„Nic není utajeného“

Pokud ses dopustil vážného hříchu, musíš si uvědomit, že mlčet je velmi nemoudré. Za prvé, pravda obvykle beztak vyjde najevo. Když byl Marek malý, rozbil keramickou vázu. „Snažil jsem se ji pečlivě slepit,“ vzpomíná, „ale rodiče si prasklin brzy všimli.“ Pravda, už nejsi dítě. Ale většina rodičů obvykle vycítí, když s dětmi něco není v pořádku.

„Snažila jsem se zakrýt své problémy lží,“ přiznává patnáctiletá Anna, „ale bylo to ještě horší.“ Lež velmi často vyjde najevo. A když rodiče zjistí, že jsi lhal, pravděpodobně se rozčílí — a asi ještě víc, než kdybys za nimi přišel rovnou.

A co je ještě důležitější, Bible říká: „Vždyť nic není utajeného, co nevyjde najevo, ani není nic pečlivě skrytého, co se nikdy nestane známým a nikdy nevyjde najevo.“ (Lukáš 8:17) Jehova ví, co jsme udělali a co děláme. Nemůžeš se před ním skrýt o nic víc než Adam. (1. Mojžíšova 3:8–11) Časem mohou být tvé hříchy zjevné i druhým lidem. (1. Timoteovi 5:24)

Když budeš mlčet, může tě to poškodit ještě jinak. Žalmista David napsal: „Když jsem mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním. Ve dne v noci totiž na mně těžce spočívala tvá ruka.“ (Žalm 32:3, 4) Ano, úsilí udržet věc v tajnosti ti může způsobit velké škody v citové oblasti. Úzkost a pocit viny a také strach z odhalení mohou způsobit, že budeš skleslý na duchu. Možná se budeš vyhýbat rodině a přátelům. Možná budeš mít pocit, že jsi odříznut i od Boha! „Potýkal jsem se se špatným svědomím, že jsem zarmoutil Jehovu,“ napsal mladík Ondřej. „Neustále mě to hlodalo.“

Přeruš to ticho

Je nějaký způsob, jak si ulevit od tohoto citového nepokoje? Ano, je! Žalmista řekl: „Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval. . . . A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ (Žalm 32:5; srovnej 1. Jana 1:9.) Podobně i Ondřej našel skutečnou úlevu, když se vyznal ze svého hříchu. Vzpomíná: „Obrátil jsem se k Jehovovi a upřímně jsem se modlil o odpuštění.“

Můžeš udělat totéž. Modli se k Jehovovi. Ví, co jsi udělal, ale pokorně se mu přiznej v modlitbě. Pros o odpuštění a nezdráhej se proto, že si připadáš příliš špatný, než abys mohl dostat pomoc. Ježíš zemřel proto, abychom se mohli těšit z dobrého postavení před Bohem navzdory naší nedokonalosti. (1. Jana 2:1, 2) Můžeš také prosit o sílu, abys udělal potřebné změny. Budeš-li číst Žalm 51, může ti to obzvlášť pomoci, aby ses takto Bohu přiblížil.

Řekni to rodičům

Je však potřeba víc než jen vyznat se Bohu. Také jsi povinen říci to svým rodičům. Dostali od Boha příkaz vychovávat tě „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) To mohou dělat jen tehdy, když vědí o tvých problémech. A říci to vašim zase nemusí být snadné nebo příjemné. Ale po počáteční reakci pravděpodobně své emoce ovládnou. Možná budou dokonce potěšeni, že jim natolik důvěřuješ, že ses jim se svým problémem svěřil. Ježíšovo podobenství o marnotratném synovi vypráví o mladém muži, který upadl do sexuální nemravnosti. Ale když se nakonec vyznal, jeho otec ho přivítal s otevřenou náručí! (Lukáš 15:11–24) Tvoji rodiče ti jistě pomohou podobně. Vždyť tě stále milují.

Pravda, možná se bojíš, že své rodiče zraníš. Ale to, co tvé rodiče zraňuje, není vyznání hříchu; je to jeho spáchání! Vyznání je prvním krokem k zahojení té rány. Anna, o které byla zmínka již dříve, se rodičům svěřila a řekla, že potom pocítila ohromnou úlevu.b

Ještě další překážkou k vyznání je stud a rozpaky. Věrný opisovač Ezra se sám hříchu nedopustil, ale když vyznával hříchy ostatních Židů, řekl: „Opravdu se stydím a rozpakuji se pozvednout obličej k tobě, můj Bože.“ (Ezra 9:6) Je skutečně v pořádku, jestliže se člověk stydí, když se dopustil něčeho nesprávného. Svědčí to o tom, že jeho svědomí ještě pracuje. A časem tento pocit studu ustoupí. Ondřej to vyjádřil takto: „Zpovídat se je velmi těžké a trapné. Ale je úlevou, když člověk ví, že Jehova ve velkém měřítku odpustí.“

Jdi za staršími

Jsi-li křesťan, věc nekončí tím, že se svěříš rodičům. Ondřej říká: „Věděl jsem, že se svým problémem musím jít za sborovými staršími. Jaká to byla úleva vědět, že tam jsou proto, aby mi pomohli!“ Ano, mladí lidé mezi svědky Jehovovými mohou a měli by jít za sborovými staršími pro pomoc a pro povzbuzení. Ale proč se nemůžeš jen modlit k Jehovovi a nechat to být? Protože Jehova dal sborovým starším za úkol ‚dávat pozor na vaše duše‘. (Hebrejcům 13:17) Mohou ti pomoci, abys do hříchu neupadl znovu. (Srovnej Jakuba 5:14–16.)

Neklam se uvažováním, že si můžeš pomoci sám. Kdybys byl opravdu natolik silný, dopustil by ses vůbec toho hříchu? Je zřejmé, že potřebuješ hledat pomoc zvenku. Ondřej to statečně udělal. A jeho rada? „Doporučuji každému, kdo se dopustil vážného hříchu, aby otevřel své srdce Jehovovi a jednomu z jeho pastýřů.“

Ale jak to staršímu říci? Vyber si toho staršího, se kterým se cítíš celkem dobře. Mohl bys začít takto: „Potřebuji s tebou o něčem mluvit“ nebo „mám problém“, nebo dokonce „mám problém a potřebuji tvou pomoc“. To, že budeš čestný a otevřený, bude projevem toho, že činíš pokání a chceš se změnit.

‚Bojím se, že budu vyloučen‘

A co tato možnost? Je pravda, že když se člověk dopustí vážného hříchu, může být vyloučen, ale není to automatické. Vyloučení je pro ty, kdo odmítají činit pokání — kdo se zatvrzele odmítají změnit. Přísloví 28:13 říká: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“ To, že jsi hledal pomoc u starších, je dokladem toho, že se chceš změnit. Starší mají především uzdravovat, ne trestat. Jsou povinni jednat s Božím lidem s laskavostí a důstojností. Chtějí ti pomoci, abys ‚napřímil stezky svým nohám‘. (Hebrejcům 12:13)

Pravda, tam, kde jde o podvod nebo o dlouhodobé setrvávání ve vážném hříchu, chybí možná přesvědčivé „skutky, které přísluší pokání“. (Skutky 26:20) Někdy to má za následek vyloučení. A i v případě, že se provinilec kaje, jsou starší povinni nějakým způsobem ho ukáznit. Mělo by tě jejich rozhodnutí rozzlobit nebo rozhořčit? V dopise Hebrejcům 12:5, 6 Pavel nabádá: „Můj synu, nezlehčuj kázeň od Jehovy ani neochabuj, když tě vede k nápravě; koho totiž Jehova miluje, toho ukázňuje; vskutku mrská každého, koho přijímá za syna.“ Ať budeš ukázňován jakkoli, dívej se na to jako na doklad, že tě Bůh miluje. Pamatuj, pravé pokání obnoví tvůj dobrý vztah k našemu milosrdnému Otci, Jehovovi Bohu.

Přiznat své chyby chce odvahu. Ale když to uděláš, můžeš věci urovnat nejen s rodiči, ale i s Jehovou. Nepřipusť, aby ti strach, pýcha nebo rozpaky zabránily hledat pomoc. Pamatuj: Jehova „ve velkém měřítku odpustí“. (Izajáš 55:7)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 12]

‚Doporučuji každému, kdo se dopustil vážného hříchu, aby otevřel své srdce Jehovovi.‘ Ondřej

[Obrázek na straně 11]

Když se vyznáš svým rodičům, může to vést k duchovnímu uzdravení