Když se země mění v poušť

ŘÍKÁ se, že téměř ve stu státech se země pomalu mění v poušť. To nepříznivě působí na život více než 900 milionů lidí a v celkovém příjmu to znamená roční ztrátu téměř 42 miliard dolarů. Nejvíce postižené jsou sice chudé oblasti (81 procent těchto zemí patří mezi rozvojové), ale desertifikace ohrožuje země na všech kontinentech.

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) považuje desertifikaci za „jeden z nejvážnějších celosvětových problémů v oblasti životního prostředí“. Zároveň však výzkumníci říkají, že „pouště se nezvětšují“. Jak je to možné?

Pouště jsou pohyblivé a definice se různí

Po dlouhém suchu v africké oblasti Sahel (1968–1973) lidem utkvěla v mysli představa, jak poušť postupně zabírá zemědělskou půdu. Avšak „katastrofické scénáře“, které vědci v té době líčili, byly podle Donalda A. Wilhitea, ředitele Mezinárodního informačního střediska o suchu při Univerzitě státu Nebraska (USA), „založeny na skrovných údajích nashromážděných za poměrně krátké období, a poskytly nepřesnou představu“.

Na technicky vyspělých družicových snímcích, které jsou schopny zachytit biomasu (množství živé hmoty), je nyní vidět, že množství vegetace se mění podle toho, je-li suché, či vlhké období. Jak říkají odborníci, tyto odchylky „vzbuzují dojem, že poušť se rozpíná, anebo smršťuje“. Pouště se tedy „hýbou“, ale nemusí vždy „postupovat“. Přesto dr. Wilhite zdůrazňuje, že „k desertifikaci dochází“. Co to ale přesně znamená?

Desertifikace

„Desertifikace“ se často zaměňuje s rozpínáním a smršťováním pouští. Avšak jedna skupina výzkumníků objasňuje, že desertifikace se týká jiného jevu. Rozpínání a smršťování pouště se děje na okrajích existujících pouští, kdežto k desertifikaci dochází ve velmi suchých oblastech, z nichž některé mohou být od kterékoli pouště velmi vzdáleny. Rozlehlé oblasti s takovou suchou zemědělskou půdou, které tvoří 35 procent souše, se v poušť pomalu mění. A právě tomuto jevu se nyní říká desertifikace.

Avšak i přesto, že pohled na to, kde k desertifikaci dochází, je širší, zaměňování těchto dvou jevů pokračuje. Proč? Na jeden důvod poukazuje Panos, informační organizace se sídlem v Londýně, která se specializuje na otázky rozvoje. Tvrdí, že představu postupující pouště někdy udržují řídící pracovníci, protože tato představa „vzbuzuje větší zájem politiků než složitější proces ‚desertifikace‘ “.

„Měnící se poznání,“ sděluje Panos, „vyvolalo značné spory o to, co vlastně ‚desertifikace‘ je.“ O co šlo? O to, zda ji působí lidé, nebo podnebí. OSN nejprve navrhla definovat desertifikaci jako „degradaci země v aridních, semiaridních a suchých subhumidních oblastech, degradaci, která je způsobena především nepříznivými důsledky lidské činnosti “. (Kurzíva od nás.) Tato definice se mnoha zemím nelíbila, jak říká Camilla Toulminová, ředitelka projektu Drylands při Mezinárodním institutu pro životní prostředí a rozvoj, protože odpovědnost za desertifikaci připisuje člověku. Nedávno tedy byla závěrečná část definice změněna a nyní zní: „která je způsobena klimatickými odchylkami a lidskou činností“. (Kurzíva od nás.) Tato nová definice dává vinu za desertifikaci jak člověku, tak klimatu, ale tím diskuse neskončila. Proč ne?

„Někteří odborníci se domnívají,“ říká Panos, „že bujení definic a následné rozpory jsou ve skutečnosti pokusem zajistit mimořádné finanční dotace většímu počtu zemí, které budou považovány za ohrožené.“ Výsledek pokračujících rozporů je ten, že „výraz sám téměř ztratil smysl“. Někteří experti zastávají dokonce názor, že výraz „desertifikace“ by se měl zcela opustit. Avšak nahrazením tohoto slova jiným slovem se samozřejmě problém nevyřeší ani se neodstraní jeho příčiny. A jaké vlastně jsou příčiny desertifikace?

Základní příčiny a následky

V knize Desertification od Alana Graingera se píše, že hlavními příčinami jsou vymrskávání půdy, nadměrné spásání pastvin, odlesňování a nesprávně prováděné zavlažování. Když nastanou dva z těchto jevů, případně více, obvykle dochází k desertifikaci. Problém mohou zhoršit i další činitele, například změny v osídlení, v podnebí a ve společensko-ekonomické situaci.

Jedním zřejmým účinkem desertifikace je zničení úrodnosti suché půdy. Děje se to všude na světě, ale zvlášť v Africe, kde 66 procent kontinentu tvoří poušť nebo suchá země. Desertifikace má však další trpké následky. Vede k válkám. „Ve složité pavučině příčin vedoucích k sociální a politické nestabilitě, krveprolití a válce,“ uvádí kniha Greenwar—Environment and Conflict (Zelená válka — Životní prostředí a konflikt), „hraje degradace životního prostředí stále větší roli.“

Dokonce i úsilí zabránit válkám si vybírá daň na životním prostředí a zhoršuje chudobu. Jak? „Tváří v tvář politické nestabilitě způsobené boji o přírodní zdroje, kterých je vlivem snížené kvality půdy stále méně,“ vysvětluje Panos, „se vlády často uchylují k vojenským metodám potlačování násilí. Tak přesouvají všechny finance do vojenského rozpočtu, místo aby je využívaly na zmírňování chudoby.“ Avšak co se dá udělat, máme-li bojovat proti příčinám desertifikace, a ne jen proti jejím následkům?

Žádné rychlé řešení

Tato otázka se asi třináct měsíců odkládala, ale pak představitelé více než sta zemí přijali „Konvenci OSN pro boj s desertifikací“ — plán, který je, podle vyjádření OSN, v postupu proti desertifikaci „důležitým krokem kupředu“. Tato konvence mimo jiné požaduje přesun antidesertifikační technologie z rozvinutých zemí do zemí rozvojových, výzkumné a školící programy a především lepší využití znalostí místních lidí. (UN Chronicle) Podaří se této nové dohodě onu degradaci suché země zastavit?

Aby se něco změnilo, je potřeba slovní i hmatatelná podpora, jak říká Panos. Hama Arba Diallo, jeden z organizátorů konvence, uvádí, že v letech 1977 až 1988 se na antidesertifikační opatření vynakládala asi jedna miliarda dolarů ročně. K dosažení skutečného pokroku je však podle UNEP zapotřebí, aby na tento účel vynaložilo 81 rozvojových zemí čtyřikrát až osmkrát tolik.

Ale kdo ten účet zaplatí? „Průmyslové země přispějí na antidesertifikační práce už jen málo,“ varuje Panos a dodává, že by bylo „nerealistické, kdyby chudé země trpící desertifikací očekávaly, že konvence zajistí snadné nebo rychlé řešení“. Nicméně Panos dochází k pozitivnímu závěru. Fakt, že nyní se o desertifikaci diskutuje všude na světě, zvyšuje povědomí o tomto problému, „a už to je úspěch“.

‚Pustina bude jásat‘

Skutečně, během posledních desetiletí mělo mnoho mužů a žen úspěch v tom, že zvýšili povědomí lidstva o katastrofě, kterou by postupující desertifikace přinesla. Hesla jako „Před člověkem byl les, po člověku bude poušť “ lidi vyzývají, aby tento proces zvrátili.

Avšak informovaní lidé si také uvědomují, že problém desertifikace je složitý. Jsou dost realističtí, aby uznali, že člověk, ať jsou jeho úmysly sebelepší, má svá omezení, pokud jde o odstraňování příčin dnešních celosvětových problémů.

Zároveň je však pro lidi, kteří si dělají starosti o budoucnost planety, povzbuzením, když vědí, že Stvořitel země slíbil, že si s tímto i s jinými problémy poradí. Boží sliby zaznamenané v Bibli se vždy prokázaly jako pravdivé, a proto je realistické těšit se na splnění toho, co pod Jehovovou inspirací napsal o budoucnosti pouští a degradované země prorok Izajáš: „Pustina a bezvodý kraj budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán. . . . Vždyť v pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny. A žárem vyprahlá půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá půda jako vodní zřídla.“ (Izajáš 35:1–7; 42:8, 9; 46:8–10) Jak radostné bude, až v blízké budoucnosti bude člověk svědkem toho, že proces desertifikace bude zastaven a zvrácen v pravý opak!

[Rámeček na straně 16]

Procento pouští a suché země

Afrika 66%

Asie 46%

Austrálie 75%

Evropa 32%

Severní Amerika 34%

Jižní Amerika 31%

Svět 41%

[Rámeček na straně 17]

Mění zavlažování zemi v poušť?

Může zavlažování měnit zemi v poušť? Ano, špatné zavlažování to dělá. Děje se to tehdy, když zavlažovaná země nemá dobré odvodnění. Nejprve půda nasákne vodou, potom začne být slaná a později se na povrchu vytvoří krusta soli. „Nesprávné zavlažování,“ uvádí Panos, „mění zemi v poušť tak rychle, jak rychle se otevírají nové zavlažovací systémy.“

[Mapa na straně 16 a 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

POUŠŤ

V NEBEZPEČÍ

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1995 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázky na straně 15]

Zemědělská půda se pomalu mění v poušť