Pozorujeme svět

Papež říká, že vinu nesou jednotlivci, nikoli církev

V dopise adresovaném představitelům církve, státním činitelům i obyvatelům Rwandy se papež Jan Pavel II. snažil zprostit římskokatolickou církev odpovědnosti za genocidu v roce 1994. „Církvi samotné nemůže být přičítána vina za přečiny jejích členů, kteří jednali proti zákonu evangelia,“ prohlásil. Avšak papež se také vyjádřil: „Všichni členové církve, kteří během genocidy zhřešili, musí mít odvahu nést následky činů, jichž se dopustili.“ To je zřejmě poprvé, kdy se papež veřejně vyjádřil k obvinění, že na pobíjení ve Rwandě, při kterém zahynulo asi 500 000 lidí, se podíleli a aktivně k němu povzbuzovali i kněží a že katolická hierarchie neudělala nic pro to, aby masakr zastavila. Vatikánský komentátor Luigi Accattoli, který píše do italského listu Corriere della Sera, řekl, že papežovo prohlášení, že by se katolíci neměli vyhýbat spravedlnosti, „se dotklo citlivého místa“, protože „mezi těmi, kdo jsou obviněni z genocidy, jsou také kněží, kteří uprchli do zahraničí“. Většina obyvatel Rwandy jsou katolíci.

„Rodiny v přerodu“

„Obraz typické kanadské rodiny se tak dramaticky změnil, že manželské dvojice s dětmi tvoří jen 44,5 procenta všech rodin,“ informuje list The Globe and Mail. V kontrastu s tím „v roce 1961 tvořili manželé s dětmi téměř 65 procent kanadských rodin“. Dalším překvapujícím údajem je vzestup počtu dvojic, které žijí ve společné domácnosti, aniž uzavřely manželství. Jejich počet se od roku 1981, kdy jich bylo 355 000, téměř ztrojnásobil — v roce 1995 jich bylo 997 000. Ve zprávě o průzkumu, který vedl Kanadský statistický úřad, bylo také uvedeno: „Pokud bude počet rozvodů, nových manželství a soužití bez sňatku nadále vysoký, dá se očekávat, že struktura rodiny bude ještě proměnlivější.“

Francie okouzlena okultismem

„Proč dnes Francouzi tráví tolik času s věštci a okultisty?“ ptá se list The New York Times. „Francouzi se prý chodí dotazovat jasnovidců a numerologů ve větším počtu než kdy dříve . . . Vláda má doklady o tom, že magie vzkvétá. Loni berní úřady oznámily, že 50 000 daňových poplatníků, vrcholný počet vůbec, přiznalo příjem ze své práce astrologů, léčitelů, médií a podobných zaměstnání. Pro srovnání, v zemi je necelých 36 000 římskokatolických kněží a asi 6 000 psychiatrů.“ Někdo považuje tuto činnost za známku strachu z toho, co přinese konec tisíciletí. Jiní lidé na to pohlížejí jako na důsledek rozpadu zavedených institucí, například náboženství. Ti, kdo taková řemesla provozují, říkají, že se jejich klientela v posledních letech velmi změnila. V minulosti většinu klientů tvořily ženy. Nyní jsou obě pohlaví zastoupena přibližně stejně. A lidé se už neptají na nemoci a milostné záležitosti, ale na zaměstnání.

Japonské prodejní automaty

„Neexistuje snad nic, co by se v Japonsku neprodávalo v automatech,“ píše list The Washington Post. Prodejní automaty vydávají dárkové balíčky, kompaktní disky, pivo, boxerské trenýrky, vejce, perly, vycpané slony, punčochy, fotoaparáty na jedno použití a téměř cokoli jiného, na co pomyslíte. Existují prodejní automaty, u kterých se nemusíte ohýbat — vydávají totiž zboží ve výši hrudi, ale i nízké automaty, které nebrání výhledu, a dokonce automaty ozdobené květinami a jinými motivy. „Japonsko má rozlohu asi jako Montana, ale je tam téměř tolik prodejních automatů jako v celých Spojených státech,“ dodává článek. „Většina japonských prodejních automatů je venku; jeden je dokonce na zasněženém vrcholu hory Fudži.“ Venku se může prodávat i drahé zboží, protože v Japonsku není rozšířený vandalismus. Prostory jsou drahé, a tak si majitelé obchodů svůj prodejní prostor rozšiřují pomocí automatů. V Tokiu je možné najít prodejní automat téměř na každém rohu. Některé skupiny obyvatelstva však znepokojuje, že každé malé dítě, které je schopno vložit do automatu nějaké mince, si může koupit lihovinu, pivo či cigarety.

Nadcházející ‚bouře zločinnosti‘ mladistvých

„Násilné trestné činy ve Spojených státech jsou ‚tikající časovanou bombou‘, která bude explodovat v příštích několika letech.“ To napsal list The New York Times v souvislosti se zprávou Rady proti zločinnosti v Americe, což je organizace žalobců a odborníků na prosazování zákona. „Zatímco dospělí páchají méně násilné zločiny, počet násilných zločinů mezi mladistvými za posledních deset let prudce stoupl . . . Od padesátých let byla každá generace mladistvých násilnější než ta předcházející.“ Do roku 2005 stoupne počet čtrnáctiletých až sedmnáctiletých chlapců o 23 procent, a tento nárůst dělá odborníkům starosti. John J. DiIulio ml., profesor politologie na Princetonské univerzitě, je znepokojen tím, že nejnebezpečnějšími zločinci jsou muži, kteří nastoupí svou zločineckou dráhu ve velmi útlém věku. Řekl: „Teď je klid před bouří zločinnosti.“ Ve zprávě, kterou sestavil pro Radu proti zločinnosti v Americe, poukazuje na to, že asi třetinu všech násilných zločinů spáchají lidé, kteří byli zatčeni, ale jsou propuštěni na čestné slovo, podmíněně odsouzeni nebo dočasně propuštěni do doby soudního přelíčení. Ve zprávě se říká, že stát má povinnost chránit své občany, ale nedaří se mu ji plnit.

Bezkrevní chirurgie se dává do pohybu

Ve druhé polovině roku 1996 se jedna nemocnice v americkém Hartfordu ve státě Connecticut připojila k 56 dalším nemocnicím v celé zemi, které mají „bezkrevní střediska pro svědky Jehovovy“, jak napsal list The Hartford Courant. „Po prostudování této myšlenky si vedení nemocnice uvědomilo, že přání svědků Jehovových se už tolik neliší od přání většiny jiných pacientů.“ S pomocí léků a vyspělých chirurgických postupů lékaři provádějí transplantaci orgánů a náhradu kloubů a rovněž operace na otevřeném srdci, operace rakoviny i jiné operace — to vše bez krve. Mnoho zdravotníků dnes také otevřeně uznává, že s krevní transfúzí jsou spojena nebezpečí. Doktor David Crombie ml., primář chirurgického oddělení v hartfordské nemocnici, upřímně říká: „Studoval jsem v době, kdy se krev považovala za posilující lék. Nyní se považuje za jed.“ Bible důsledně zakazuje přijímat krev do těla. (1. Mojžíšova 9:4; 3. Mojžíšova 17:14; Skutky 15:28, 29; 21:25)

Trpíte „technostresem“?

Mobilní telefony, pagery, faxy, počítače a modemy způsobily revoluci v komunikacích. Avšak dr. Sanjay Sharma, který se specializuje na to, jak tělo zvládá stres, se domnívá, že tato nová technologie zasahuje lidem do soukromí a do chvil odpočinku. Výsledkem je „technostres“. Jak informoval list The Toronto Star, „stres významně přispívá k nemocem, ke ztrátě produktivity a k předčasné smrti“. K jeho účinkům patří vysoký krevní tlak, srdeční choroby, prudké změny nálady, bolesti hlavy, svalové napětí, nespavost, deprese a oslabení imunitního systému. Jak se technostresu můžete vyhnout? Samozřejmě je vždycky moudré poradit se se svým lékařem. Zpráva kromě toho doporučuje pravidelně cvičit, vzít si na víkend volno a denně se vystavit slunečnímu svitu, který „spustí uvolňování hormonů, jež potlačují depresi a stres“. A konečně, „vypněte telefon a fax. Ať hovory obstarává záznamník.“

Kosí autoalarm

Ve městě Guisborough v anglickém hrabství North Yorkshire působí neobvyklý problém kosi — za časného rána vytrhují lidi z dřímoty tím, že napodobují autoalarm. „Když majitel vyběhne, aby se střetl se zlodějem, často najde prozpěvujícího kosa,“ píše londýnský list The Times. „Pochytil barvu i výšku úplně přesně,“ poznamenal jeden místní obyvatel a dodal: „Všichni se z toho zblázníme.“ A na obzoru není žádná úleva. Jak jeden pták předává novou píseň dalšímu, je ten zvuk stále známější. V Británii žije asi třicet druhů ptáků, kteří dokáží napodobovat jiné zvuky. Nejnadanější z nich je špaček obecný, který snadno napodobuje volání jiných ptáků. Je znám případ, kdy špaček napodoboval zvonění telefonu, a to tak přesvědčivě, že nebylo možné jeho hlas od skutečného zvonění telefonu rozeznat.

Pohanský svátek stále populární

Svátek svatého Jana Křtitele „má s katolickým svatým společného méně, než by si člověk představoval,“ uvádí brazilský list Folha de S. Paulo. I když svátek „připadá na den, kdy se prý světec narodil, . . . má oslava ve skutečnosti zemědělský a pohanský charakter“. List shrnuje zjištění antropologa Câmary Cascuda a píše, že „germánské a keltské kulty slunce“ slavily svátek v době sklizně, „aby odehnaly démony neplodnosti, chorob obilí a sucha“. O mnoho let později Portugalci zavedli tento svátek v Brazílii. Jedním rysem svátku, který je v některých zemích stále patrný, je pálení svatojánských ohňů. Odkud tento zvyk pochází? „Jejich tradice  . . . je spojena s uctíváním boha slunce, který byl uctíván proto, aby se od země příliš nevzdálil a aby nebyla tuhá zima,“ píše list.