Pozorujeme svět

Pomoc neslyšícím v Africe

„UNAD NEWS chválí nesobecký zájem a úsilí svědků Jehovových naučit se znakovou řeč,“ uvedl časopis Ugandského národního sdružení neslyšících (UNAD). Časopis přinesl zprávu, že skupina slyšících svědků v ugandské Kampale se začala učit znakovou řeč s cílem poskytovat v té zemi duchovní péči lidem, kteří mají poškozený sluch. Zpráva dodala, že dva slibní tlumočníci „jsou pravidelnými průkopníky neboli celodobými [služebníky] v jednom z nejrychleji rostoucích a vysoce uznávaných náboženství, jež je všeobecně známé svým bezvýhradným lpěním na biblickém učení“.

Myjte si ruce!

List The New York Times přinesl zprávu, že Americká mikrobiologická společnost nedávno sponzorovala průzkum, aby zjistila, kolik lidí si myje ruce po použití veřejných záchodků. Téměř každý patrně ví, že by si ruce mýt měl. Při telefonním průzkumu mezi 1 004 dospělými 94 procent dotázaných osob řeklo, že po použití veřejných záchodků si myjí ruce vždy. Ale je to pravda? Výzkumníci monitorovali záchodky v pěti velkých amerických městech a zjistili, že z 6 333 osob si po použití záchodu umylo ruce jen 61 procent mužů a 74 procent žen. Špinavýma rukama se snadno šíří choroby, a jediný člověk, který pracuje s jídlem a nemá umyté ruce, může nakazit desítky lidí. Problém může být z části způsoben nedostatkem rodičovského vedení. „Dnes maminky svým dětem často neříkají, aby si myly ruce,“ říká dr. Gail Cassellová. „Ve školách se o tom také nemluví. Je potřeba připomínat, že je to důležité.“

Smát se, a žít déle?

Již dlouho se má za to, že smích je dobrý lék. Před deseti lety se vědci ze Státní newyorské univerzity rozhodli, že zjistí, proč to tak je. Nedávno uveřejnili svůj objev, že smích pomáhá uvolňovat silné hormony, jež posilují imunitní systém člověka. Bylo zjištěno, že jedna skupina hormonů, takzvané cytokiny, podporuje činnost bílých krvinek, které jsou potřebné k odvrácení virových a bakteriálních infekcí a které ničí potenciální rakovinné buňky. A to je jen „jedna skupina látek, jejichž hladina se při smíchu zvyšuje,“ říká londýnský list The Sunday Times. Spojení mezi smíchem a cytokiny vedlo některé výzkumníky k tomu, aby cytokinům říkali šťastné hormony. List proto o smíchu píše, že je to „recept na dlouhý život“.

Katolická církev v „čase nebezpečí“

List Star-Telegram, který vychází v texaském Arlingtonu, přinesl zprávu, že jistá skupina, v níž je i sedm biskupů, vydala dokument, který o katolické církvi říká, že je v „čase nebezpečí“. Dokument „církev vyzývá, aby se zotavila ze svých vážných rozporů“, jak uvádí list. Průzkumy ukazují, že mnozí z 60 milionů katolíků ve Spojených státech nesouhlasí s takovým učením církve, jako je kněžský celibát a ordinace žen. Na tiskové konferenci, na níž byl dokument vydán, vyjádřil dnes již zesnulý kardinál Joseph Bernardin své znepokojení nad „rostoucí polarizací církve a někdy i nad zlomyslností“, která poslání církve překáží. „Následkem toho je jednota církve ohrožena,“ řekl. „Věrní členové církve jsou unaveni a naše svědectví před státem, společností a kulturou je kompromitováno.“

Pohled do minulosti napomáhá pokroku

Před tranzistory byly elektronky. Nyní se výzkumníci ohlížejí zpět. „Znovu zkoumáme elektronky ze čtyřicátých let,“ říká fyzik Griff L. Bilbro z Univerzity státu Severní Karolína. „Ale nyní využíváme nové materiály a navrhujeme je pomocí počítačové techniky, abychom předem zjistili, jaký budou mít výkon při velmi vysokých frekvencích v radarech nebo mobilních telefonech.“ Jeden rozdíl mezi starými a novými elektronkami je ve velikosti. Nové elektronky jsou maličké a jsou sdruženy do seskupení o velikosti zápalkové hlavičky. Časopis Science News píše, že „elektrody se obloží diamantem a zevnitř se odčerpá vzduch. . . . Velký rozdíl mezi novými diamantovými elektronkami a těmi velkými skleněnými, které se vyráběly před 50 lety, je v teple. Aby mohly staré elektronky emitovat proudy elektronů, musely se rozžhavit do červena. Ty nové produkují elektrický proud při pokojové teplotě.“ Kromě toho, že nové elektronky jsou trvanlivější než polovodiče a počítačové čipy, pracují také lépe za vysokých teplot, při vysokém napětí a při záření.

Delfíní ochranka

Publikace Journal of Commerce přinesla zprávu, že jednoho muže, který plaval v Rudém moři, možná zachránila skupina delfínů. Brit Mark Richardson plaval kus od egyptského pobřeží, když na něho zaútočil žralok. Muž byl pokousán do paže a boku, ale pak ho obklopili tři delfíni skákaví a „mávali ploutvemi a ocasem, aby žraloka odehnali“. Delfíni pak „kolem pana Richardsona plavali, dokud mu nepřišli na pomoc jeho přátelé“. Journal of Commerce píše, že „u delfínů je takové chování obvyklé, když samice chrání svá mláďata“.

Svaté přijímání formou rychlého občerstvení

Časopis Christianity Today píše, že americký podnikatel Jim Johnson vyrábí balené svátosti pro jedno použití, jež jsou určeny pro církevní svaté přijímání. Malý nachový pohárek z umělé hmoty, který má velikost i tvar jako nádobka s porcí smetany do kávy, obsahuje trochu hroznové šťávy nebo vína. V půleném balíčku nechybí ani hostie z nekvašeného chleba. Podle pana Johnsona má tento výrobek tu výhodu, že příprava je rychlá, je potřeba méně čištění a je to hospodárné a hygienické. Na tento nový výrobek přešlo již přes 4 000 kostelů, přestože byly vzneseny námitky proti „konzumnímu“ přístupu ke svatému přijímání. Pan Johnson na to reaguje: „První rychlé občerstvení poskytl Ježíš, když nasytil zástupy.“

Dojíždějící holubi

Jak napsal časopis New Scientist, již dlouho se pozoruje, že spolu s nelétavými cestujícími jezdí podzemní dráhou v Londýně také holubi. Někteří lidé dokonce tvrdí, že ptáci vědí, kde mají vystoupit. Na výzvu redakce časopisu řada čtenářů své zážitky s opeřenými cestovateli popsala. Jeden muž například napsal: „V letech 1974–1976 jsem pravidelně vídal jednoho světle načervenalého holuba, který nasedal ve stanici Paddington a vystupoval v příští stanici.“ Jiný muž pozoroval něco podobného už v roce 1965. Zdá se, že holubi neplatí londýnským dopravním podnikům jízdné už asi třicet let!

Australský stát legalizuje euthanasii

List The New York Times uvádí, že jistý muž v australském Severním teritoriu se stal prvním člověkem, který zemřel v souladu s novým státním zákonem dovolujícím sebevraždu za asistence lékaře. Tomuto muži bylo přes šedesát let. Trpěl rakovinou prostaty a lékaři jeho nemoc označili za smrtelnou. „To bylo poprvé, kdy člověk legálně ukončil svůj život,“ řekl dr. Philip Nitschke, lékař, který podal muži smrtící dávku barbiturátů. „Muž byl napojen na přístroj, který mu umožnil zahájit proces vlastní smrti stisknutím klávesy počítače umístěného u jeho postele,“ vysvětluje dr. Nitschke. Tento nový zákon však vyvolal rozhořčený odpor. Národní parlament zvažuje přijetí zákona, který by tento zákon anuloval, a někteří lékaři a církve vznesli proti zákonu o euthanasii námitky u soudu.

Přeměněné kostely

Podle holandského listu Het Overijssels Dagblad bylo asi 300 církevních budov v Nizozemsku přeměněno na supermarkety, byty, výstavní síně a kancelářské budovy. Za posledních patnáct let klesla návštěvnost kostelů v Nizozemsku o 50 procent. Mnoho církví je tedy rádo, když se najde někdo, kdo je ochoten sejmout z nich břemeno nákladné údržby. Některé církevní budovy byly prodány za symbolickou cenu jednoho guldenu (asi 60 centů)! Přeměna bývalých kostelů v komerční budovy však působí mnoho citové bolesti, zvlášť starším lidem. Jeden úředník poznamenal: „Chodili tam celá léta. Byli tam pokřtěni a uzavřeli tam manželství. A nyní vidí, jak tam lidé dělají ty nejobyčejnější věci . . . , dokonce tam klejí.“