Ruch při přílivu

Od dopisovatele Probuďte se! v Británii

KAŽDÝ rok přezimuje v severozápadní Evropě asi deset milionů ptáků. Nepřilétají jen ze svých arktických hnízdišť, ale také až z Kanady a střední Sibiře. Mnoho dalších ptáků, kteří letí do Afriky, směřuje na východoatlantickou dráhu ptactva, migrační dráhu, jež vede přes Britské ostrovy.

Potravu a útočiště jim skýtá série více než třiceti velkých říčních ústí do britských vod. Každé z těchto ústí se stará o více než 20 000 ptáků, ale to nejdůležitější je The Wash na východním pobřeží Anglie, které hostí přes čtvrt milionu ptáků — mimo jiné kolihy, jespáky, břehouše, ústřičníky, kulíky, vodouše a kameňáčky. Jaký druh potravy jim ústí poskytují a proč jsou tak důležitá?

Důležitost ústí

Ústí jsou polouzavřené pobřežní oblasti, kde se mořská voda mísí s vodou říční. Teplé vody bohaté na minerály i organické živiny zde sytí polovinu živé hmoty světových oceánů. Garnáti, blešivci pobřežní a jiné životní formy žijí v písku, ale bahno, které je v ústích, podporuje ještě větší hojnost života.

Různé druhy bahna se liší podle velikosti usazenin, jež bahno tvoří. Každý typ bahna obsahuje své vlastní mořské živočichy, kteří slouží jako potrava bahňákům. Například na čtverečním metru jistého druhu bahna mohou být miliony drobných plžů, kteří neměří ani tři milimetry! Kromě toho v bahně žijí měkkýši, pískovníci, nereidky i jiní bezobratlí.

Skočný příliv

V ústí řeky může být mnoho tisíc bahňáků, ale je možná těžké je najít, protože jsou obvykle rozptýleni na velké ploše. Situace se však dramaticky změní, když přijde skočný příliv. Jak voda stoupá, bahnité a písčité plošiny jsou zaplaveny a bahňáci musí přejít na slaniskaa a jiná výše položená místa. Pak je mnohem snazší je pozorovat, když se shromažďují do jednoho ohromného smíšeného hejna a chystají se k odpočinku.

Dnes, za jasného, slunečného dubnového rána, má nastat skočný příliv. Pofukuje studený severovýchodní vítr a my jedeme k malému malebnému ústí řeky Alde, která meandruje anglickým hrabstvím Suffolk do Severního moře. Zde zimní populace bahňáků vrcholí — je jich něco přes 11 000. Zjišťujeme, že je celkem snadné pozorovat, co dělají, protože ústí je široké jen asi tři čtvrtě kilometru.

Podél řeky je komplex členitých zábran proti moři. Některé břehy jsou porostlé rákosem, jiné trávou Ammophila arenaria. Zbytek tvoří holé, černé dřevěné konstrukce a kámen. Kousek proti proudu je mezi pozoruhodnou sbírkou viktoriánských budov Snape Maltings Concert Hall, kde se pravidelně pořádá Aldeburghský hudební festival. Ale musíme jít po proudu řeky a najít nějaké chráněné místo. Vítr je nyní silný a ostrý, a brzy nás pálí oči.

Jakmile dojdeme k ústí řeky (viz obrázek, bod A), vítá nás jasné, čisté volání páru tenkozobců opačných. Jsou na naší straně ústí ani ne 40 metrů od nás a právě si vzájemně čechrají peří, což je součástí jejich námluv. Každý pták svým štíhlým, nahoru zahnutým zobákem oštipuje ze stran horní část hrudníku svého druha. Je na ně pěkný pohled, ale musíme jít dál, protože je toho k vidění ještě hodně.

Příliv stoupá

Příliv nyní rychle stoupá, a tak spěcháme na své pozorovací stanoviště, které jsme si vybrali. (Viz obrázek, bod B.) Cestou dokazuje vodouš rudonohý, že se mu oprávněně říká strážce ústí, a s poplašným křikem „túhúhú-túhúhú!“ vzlétá ze slaniska. Jeho červené nohy kontrastují se zářivě bílým zadním okrajem jeho křídel, lesknoucím se na slunci. Když dorazíme na místo určení, rychle se podíváme, jak se bahnité a písečné plošiny rapidně zmenšují.

V dálce si stále hledá potravu několik vodoušů a lehce píchají zobákem do bahna. Jiní ptáci si hledají potravu v chráněnějších zátokách. Jespáci obecní charakterističtí svými dolů zahnutými zobáky se k sobě přibližují a sdružují se do skupinek. V komíhavé linii chvatně probírají bahno a snaží se zůstat poblíž okraje vody. Kolem jsou roztroušené kolihy velké. Lehce kráčejí a pečlivě zkoumají jemné, slizké bahno. Dále proti proudu si hledá potravu párek kameňáčků pestrých svým krátkým, mírně nahoru ohnutým zobákem, jímž na mořském břehu obrací to, co vyvrhne příliv.

Náhle se vzduchem rozezní divoké, smutné tříslabičné volání „tlí-ú-í“. To je kulík bledý. Když nám letí nad hlavou, jsou jasně vidět jeho černé ramenní letky, jak se rýsují proti světlé spodní straně křídel. Asi čtyři sta kulíků zlatých, těsně semknutých do oválné formace, odpočívá s hlavou pod křídlem, všichni obráceni proti větru. Mezi několika kulíky občas dochází ke sporům, než se potvrdí zobací pořádek. Většina z nich je ještě ve svém zimním skvrnitém peří — horní části jsou zlaté a tmavé, oblast kolem očí, obličej a spodek těla jsou popelavé a zobák je černý. Jak se rozhlížíme dalekohledem, vidíme i kulíky písečné.

Náhle přilétá velké hejno asi tisíce čejek chocholatých. Ptáci se blíží s veselou nenuceností a svým nenapodobitelným způsobem se proletují po obloze. Čejky chocholaté a kulíci zlatí se usadili na západě na orné půdě, tam hledají potravu nejraději. Do ústí nepřilétají jen za potravou, ale také kvůli koupání a čištění peří.

Hlavním zvukem na pozadí je bublavé volání kolih, spokojenější muzikální hvízdání vodoušů a křik racků chechtavých. Dva břehouši rudí píchají zobákem hluboko do bahna. Několik ústřičníků vytahuje svým silným oranžovočerveným zobákem pískovníky. Osamělý kulík bledý udělá několik důstojných kroků, zastaví se, zatřese pravou nohou a pak jde po kořisti a spolkne ji. Ale na všechny se rychle žene stoupající příliv!

Ruch začíná

Najednou ptáci vzlétnou a vytvoří hejna, převážně svého druhu. Je to působivý pohled, protože bahňáci létají v pevně sevřených formacích. Hejna se otáčejí na jednu a hned zase na druhou stranu, a jak na ně dopadá slunce, mění barvu od tmavě hnědé po zářivou stříbřitě bílou. Jednu chvíli jsou jasně viditelná, a jindy zase téměř splývají s pozadím stoupajícího kalného přílivu. V dokonalém rytmu mění hejna barvu z tmavé po stříbrnou a ze stříbrné po tmavou. Zároveň neustále mění tvar — od přibližně oválného ke kruhovému, potom do spirály a nakonec do vertikální linie. Většina ptáků přistane na bahnitých plošinách, které ještě nezaplavil příliv.

Bahnité a písčité plošiny kolem nás budou brzy zaplaveny, a tak spěcháme proti proudu a doprovází nás nesčíslné množství bahňáků. Jako první nad námi letí malá hejna drobných jespáků obecných. Rychle mávají křídly a udržují spolu kontakt tím, že občas vydají své krátké, pronikavé hvízdnutí. Potom přelétají větší vodouši rudonozí. Jejich hejno letí důstojně a netvoří tak sevřený útvar. Kolem letí také kolihy, velké jako velký racek, a za letu si prozpěvují svůj líbezný, jemný bublavý trylek. Za nimi letí v jednom velkém hejnu tenkozobci, a jejich černá a bílá kontrastuje s modrou oblohou. Usadí se na horním konci ústí a nad vodou jsou vidět jen jejich břidlicově šedé nohy.

Odpočinek

Zrychlujeme krok, abychom došli na vyvýšené místo, kde se ústí zužuje. (Viz obrázek, bod C.) Ptáci všech druhů se sdružují do jednoho hejna, i když to rozhodně není pravidlem. Jak příliv nadále stoupá, do tlačenice přibývají další ptáci. To znamená neustálé přesuny, protože na březích je stále méně místa a ti, kdo přilétají pozdě, si dělají další nároky na prostor.

Příliv teď dosáhl vrcholu. Čejky chocholaté a kulíci zlatí odlétli zpět na ornou půdu. Všichni ostatní ptáci byli nuceni opustit bahno a usadit se na starých říčních březích. Neustálé pípání ústřičníků vůbec neodpovídá jejich počtu. K hluku na pozadí, který je nyní zastíněn zpěvem skřivana na obloze, přispívají i vodouši a kolihy — opravdu báječná atmosféra.

Odcházíme, když si bahňáci užívají zaslouženého odpočinku a sedí, než opadne vysoký skočný příliv. Někteří ptáci sice sedí za mořskou hrází, takže nevidí na vodu, ale přesto poznají, kdy se vrátit na bahnité plošiny nebo písečné břehy. Jsou to dokonalí, instinktivně moudří časoměřiči a vědí, jak mořské dmutí probíhá.

Ano, pozorovat ruch při přílivu je velmi napínavé, zvlášť poprvé!

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 26]

Jděte se podívat na ruch při přílivu

Chcete-li se potěšit pohledem na ruch při přílivu, nejprve si najděte vhodné ústí. Pak budete potřebovat nějaké informace o té oblasti, například kam bahňáci chodí a kde je můžete vidět. Podívejte se do tabulky, kdy je skočný příliv. Je to těsně po úplňku nebo po novu. Kromě času, který budete potřebovat na cestu, si vyhraďte tři hodiny na to, abyste mohli ptáky dobře pozorovat, a buďte na místě nejméně dvě hodiny před přílivem.

Jaké vybavení budete potřebovat? Pokud bahňáky dobře neznáte, vezměte si knížku, která vám pomůže s jejich rozpoznáváním. Může být užitečný i binokulární dalekohled. Brzy poznáte, že každý druh bahňáků je něčím typický a sbírá potravu způsobem, pro který byl vytvořen jeho zobák. Velký dalekohled není nutný, zato je nezbytné teplé a nepromokavé oblečení. Chraňte se před nebezpečím. Nepouštějte se na bahnité plošiny, pokud je dobře neznáte. Velmi snadno se můžete ocitnout v rychle stoupajícím přílivu. Navíc stačí jen trochu mlhy a můžete se ztratit. Dávejte také pozor na vítr. Prudké větry mohou způsobit vzdutí přílivu a to může být u každého ústí velmi nebezpečné.

Jespák rezavý

[Rámeček a obrázek na straně 27]

Významná ústí na zeměkouli

Nejdůležitější přímořská oblast v Evropě je Waddenzee v Nizozemsku; někdy jsou tam více než čtyři miliony bahňáků. Oblast se táhne na sever až k jihozápadnímu břehu Jutského poloostrova. V této rozlehlé oblasti jsou pro pozorování vhodná tři místa: hráz, která vede na ostrov Rømø v Dánsku, ústí řeky Vezery v Německu, kde se při přílivu usazuje velmi mnoho ptáků, a Lauwers Zee poblíž nizozemského města Groningen. Na Pyrenejském poloostrově je nejvýznamnějším ústím ústí portugalské řeky Tajo.

Ústí řek podél Pacifiku v Severní i Jižní Americe poskytují potravu asi pro šest až osm milionů tažných bahňáků. K významným místům patří Sanfranciský záliv a Humboldtův záliv v Kalifornii, v Kanadě 200 čtverečních kilometrů od zálivu Boundary Bay u Vancouveru až po ostrov Iona v Britské Kolumbii, a ústí řeky Stikine a delta řeky Copper na Aljašce.

Vynikající místa pro bahňáky se dají najít také na poloostrově Bolivar a v Galvestonu v Texasu, v Tai-Po v Hongkongu, v Cairns v severovýchodní Austrálii a poblíž Mombasy v Keni.

[Obrázek na straně 24]

Pět ústřičníků

[Obrázek na straně 25]

Jespáci rezaví odlétají z místa odpočinku

[Obrázek na straně 25]

ÚSTÍ ŘEKY ALDE, SUFFOLK

Pozorovací stanoviště B

Stanoviště C

První pohled z místa A

Snape Maltings Concert Hall

[Podpisek]

Snape Maltings Riverside Centre

[Obrázek na straně 26]

Vodouš rudonohý

[Obrázek na straně 26]

Koliha velká

[Obrázek na straně 27]

Nahoře: Kolihy