Co utváří váš postoj?

ASI před 2 700 lety zapsal inspirovaný pisatel jisté přísloví, jež vede k zamyšlení: „Pěstovat nevázané chování je pro hlupáka jako hra.“ (Přísloví 10:23) Pravdivost tohoto výroku je zřejmá zvláště od sexuální revoluce. Než vypukla panika kolem AIDS, převládající postoj byl, že sex je ‚sport‘ a že sexuální potřeby je nutné uspokojit ‚stůj co stůj‘. Změnil se tento postoj? Ve skutečnosti ne.

Dnešní posedlost sexem stále produkuje „feťáky přitažlivosti“, ‚sériové polygamisty‘ a „sexuální predátory“, kteří tvrdí, že mravnost je soukromá věc a že volná láska s více partnery je normální. (Viz rámeček „Způsoby sexuálního života“ na straně 6.) Tvrdí, že náhodný sex ‚nikomu neubližuje‘, pokud k němu dojde po dohodě mezi dospělými lidmi. Ira Reiss, sociolog na Státní univerzitě v Iowě, to v roce 1964 označil za „povolnost vůči lásce“.

Anglikánský biskup ze skotského Edinburghu to zřejmě cítí také tak. Řekl totiž, že pro lidi je přirozené mít mnoho milenců či milenek. V proslovu o sexu a křesťanství prohlásil: „Když nás Bůh stvořil, věděl, že do nás vložil sexuální touhu jít a rozsévat semena. Dal nám promiskuitní geny. Myslím, že by nebylo správné, kdyby církev odsuzovala lidi, kteří se řídí svými instinkty.“

Je to zdravý názor? Jaká je cena volné lásky? Přinášejí krátkodobé vztahy s řadou sexuálních partnerů uspokojení a štěstí?

Celosvětová epidemie sexuálně přenášených chorob a miliony případů mimomanželského rodičovství, zvlášť mezi mladistvými, svědčí o tom, že taková filozofie selhala. Podle časopisu Newsweek postihují pohlavně přenášené choroby jen ve Spojených státech odhadem tři miliony mladistvých ročně. Navíc mnoho ‚dospělých, kteří se dohodli,‘ je, jak se zdá, „bez přirozené náklonnosti“ nebo smyslu pro odpovědnost vůči nenarozenému dítěti, jež zplodili, a usilují o potrat. (2. Timoteovi 3:3) Nenarozené dítě za to zaplatí životem, protože je krutě vytrženo ze své matky. Cena, již platí mladá matka, může být hluboká deprese a pocit viny, který ji pak možná pronásleduje celý život.

Jak vypočítal dr. Patrick Dixon, v polovině 90. let dosáhly náklady spojené se sexuální revolucí jen v Británii ohromujících 20 miliard dolarů ročně. Ve své knize The Rising Price of Love (Rostoucí cena za lásku) dr. Dixon dochází k tomuto číslu tak, že sčítá náklady na léčbu pohlavně přenášených chorob včetně AIDS, náklady spojené s rozpadem dlouhodobých vztahů, náklady společnosti spojené s neúplnými rodinami a náklady na rodinnou a dětskou terapii. Jak uvedl kanadský deník The Globe and Mail, dr. Dixon uzavírá: „Revoluce v sexuálních vztazích, která nám slibovala svobodu, zanechala mnoho lidí v řetězech — ve světě zničeném sexuálním chaosem, tragédií, osamělostí, citovou bolestí, násilím a zneužíváním.“

Ale proč stále ta posedlost sexem, upřednostňování krátkodobých vztahů a lpění na nezodpovědné volné lásce? Jestliže je ovoce uplynulých tří desetiletí tak zřejmé, co tuto destruktivní posedlost podněcuje?

Pornografie zkresluje sex

Jako jeden z faktorů, který posedlost sexem živí, je uváděna pornografie. Jeden člověk, jenž o sobě prozradil, že je závislý na sexu, napsal do listu The Toronto Star: „Před pěti lety jsem přestal s cigaretami, před dvěma lety s alkoholem, ale s ničím v životě se mi nepřestávalo tak těžko jako se závislostí na sexu a pornografii.“

Je také přesvědčen, že mladiství, kteří jsou neustále vystavováni působení pornografie, získávají zkreslené představy o sexuálním chování. Prožívají sexuální fantazie a zjišťují, že skutečné vztahy jsou jednak složité, jednak obtížné. To vede k izolaci a dalším problémům. Jedním z nich jsou potíže při vytváření trvalého láskyplného vztahu.

Svět zábavy zneužívá sex

Promiskuitní způsob života, kdy má člověk více sexuálních partnerů, ať v rámci manželství, nebo mimo ně, je ve velké míře uplatňován a veřejně předváděn ve světě zábavy. Nelaskavé a snižující předvádění sexuálních důvěrností na obrazovce živí posedlost sexem a vštěpuje této generaci zkreslený názor na lidskou sexualitu. Zábavní média často nepravdivě staví nemanželský sex naroveň láskyplné důvěrnosti. Zdá se, že fanoušci, pro něž jsou osobnosti ze světa zábavy idolem, nejsou schopni rozlišit mezi chtíčem a láskou, mezi krátkodobou sexuální známostí a dlouhodobým závazkem nebo mezi fantazií a skutečností.

Také svět reklamy velmi často zneužívá sex jako nástroj marketingu. Stal se „neosobní komoditou, jejímž účelem je přitáhnout pozornost k nabízenému produktu,“ řekl jeden sexuolog. Reklama sex zneužila a sexuální projev spojila s žádoucím způsobem života. To je ovšem podle časopisu Family Relations (Vztahy v rodině) další způsob, jak se ve 20. století „zkreslil pohled na sexualitu“.

Změna rolí mění i postoje

Měnící se sociální prostředí a uvedení antikoncepční pilulky na trh v roce 1960 změnily sexuální chování milionů žen. Pilulka dala ženám jakousi sexuální rovnost s muži — takovou sexuální svobodu nebo nezávislost, jaká nikdy dříve nepřicházela v úvahu. Stejně jako muži i ony mohly nyní experimentovat s krátkodobými vztahy a nemusely se bát nechtěného těhotenství. Muži i ženy si užívali svého sexuálního osvobození, a normální rodinné a sexuální role se ocitly na pokraji vyhynutí.

Jeden biblický pisatel z prvního století o takových lidech řekl: „Oči mají plné cizoložství a nejsou schopni upustit od hříchu . . . Srdce mají školené v chtivosti. . . . Protože opustili přímou stezku, byli zavedeni na scestí.“ (2. Petra 2:14, 15)

Sexuální výchova na školách

Jeden průzkum ve Spojených státech mezi asi 10 000 svobodnými ženami ve středoškolském věku odhalil, že „znalosti, měřeno hodinami sexuální výchovy a tím, co o svých vědomostech o antikoncepci říkaly dívky samy“, nemají u mladých dívek žádný vliv na počet nechtěných těhotenství. Některé státní školy reagují na tuto epidemii tím, že svým studentům zdarma nabízejí kondomy, avšak tato praxe je předmětem vzrušených debat.

Jedna sedmnáctiletá studentka v interview pro list Calgary Herald řekla: „Je fakt, že většina studentů na střední škole má sexuální styky . . . , dokonce i někteří dvanáctiletí.“

Co je láska a závazek?

Láska, důvěra a vysoce ceněné přátelství nejsou automatickými vedlejšími produkty spontánní sexuální přitažlivosti ani uspokojujících sexuálních podnětů. Sexuální styk sám o sobě nemůže stvořit skutečnou lásku. Láska a důvěrnost vznikají v srdci dvou lidí, kteří se o sebe zajímají a kteří se zavázali budovat trvalý vztah.

Krátkodobé vztahy nakonec člověka nechávají nechráněného, osamělého, a možná i postiženého nějakou pohlavně přenášenou chorobou, například AIDS. Zastánce volné lásky dobře vystihují slova ve 2. Petra 2:19: „Zatímco jim slibují svobodu, sami existují jako otroci porušenosti. Vždyť kdokoli je někým přemožen, je jím zotročen.“

V červnu 1995 vydal výbor anglikánské církve pro sociální zodpovědnost svou zprávu nazvanou „Je co slavit“. V ostrém kontrastu k uvedené biblické radě výbor nabádal církev, aby — jak se píše v listě The Toronto Star — „upustila od fráze ‚žít v hříchu‘ a zbavila se svého odsuzujícího postoje vůči lidem, kteří spolu žijí bez manželství“. Zpráva doporučuje, aby „sbory takové lidi vítaly, aby jim naslouchaly, učily se od nich, . . . aby tak všichni objevili přítomnost Boží ve svém životě.“

Jak by takové náboženské vůdce nazval Ježíš? Bezpochyby jako ‚slepé vůdce‘. A co ti, kdo se jejich vedením řídí? Ježíš řekl: „Jestliže tedy vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ Nenechte se mýlit, Ježíš jasně prohlásil, že „cizoložství“ a „smilstva“ patří mezi to, co „člověka poskvrňuje“. (Matouš 15:14, 18–20)

Jestliže je tolik různých faktorů, které sex zkreslují a zneužívají, jak se může člověk, a zvlášť mladý člověk, z posedlosti sexem vymanit? Jaké je tajemství radostných, dlouhodobých vztahů? Další článek se zaměří na to, co mohou udělat rodiče, aby mladým lidem pomohli připravit se na budoucnost.

[Praporek na straně 5]

Jen ve Spojených státech postihují pohlavně přenášené choroby odhadem tři miliony mladistvých ročně

[Rámeček na straně 6]

Způsoby sexuálního života

Feťáci přitažlivosti: Rádi se zamilovávají, a tak jakmile okouzlení vyprchá, najdou si jiné milostné dobrodružství. Tento termín vymyslel dr. Michael Liebowitz z newyorského Státního psychiatrického ústavu.

Sérioví polygamisté: Tak sociologové označují osoby, které procházejí řadou milostných vztahů i s právními procedurami sňatku, rozvodu a nového sňatku.

Sexuální predátoři: Jak říká Luther Baker, profesor psychologie rodiny a aprobovaný sexuolog, tito lidé se snaží ukázat svou sexuální zdatnost tím, že mají více partnerů. Tento výraz se nyní používá i pro lidi, kteří sexuálně obtěžují děti.

[Obrázek na straně 7]

Pornografie je jako droga a vede ke zkreslenému pohledu na sexuální chování