Mladí lidé se ptají . . .

Proč je to vždy moje vina?

„Můj otec má alergii a musí pracovat s lidmi, kteří kouří. Někdy, když přijde domů, má špatnou náladu. Ztrácí věci, a dává to za vinu mně. Když mu řeknu, že to ztratil on, rozzuří se a řekne mi, abych ho neopravovala.“ (Jedna mladá dívka)

ZDÁ SE ti někdy, že jsi v rodině obětním beránkem? Máš pocit, že ať se stane cokoli špatného, je to tvoje chyba? To je případ Joy, které je 14 let. Má jen otce, a často se musí starat o mladšího bratra a sestru. „Jsem v přízemí, když se začnou prát,“ stěžuje si Joy. „Chovají se tak hloupě a dětinsky, ale když taťka přijde domů, křičí na mě, protože jsem nebyla u nich a nezabránila jim v tom.“

Pokud ti rodiče říkají, že jsi rozmazlený, líný a nezodpovědný, nebo používají jiná slova, jako by nad tebou zlomili hůl, může někdy vzniknout dojem, že přímo čekají, až uděláš chybu. Ramon nemá rád přezdívku „roztržitý profesor“, jak mu doma říkají. Podobně i ty možná nemáš rád, když dostaneš přezdívku nebo označení, které zdůrazňuje tvé chyby, i když to je řečeno něžně. Místo aby tě podněcovalo ke zlepšení, toto negativní označení v tobě jednoduše posílí dojem, že vinu vždy neseš ty.

Obvinění může zvlášť bolet, když se ti zdá, že pramení z nadržování. „Mám mladšího a staršího sourozence,“ říká Frankie, kterému je 16 let, „a jsem to vždycky já, kdo dopadne nejhůř.“ Může se zdát, že zatímco tebe prohlašují za viníka, jakmile se objeví nějaký problém, tvoji sourozenci jsou vždy mimo podezření.

Proč tě rodiče obviňují?

Je samozřejmě jen správné, když rodiče napravují své děti, jestliže udělají chybu. Vždyť zdravé, pozitivní usměrňování je jedním ze způsobů, jímž bohabojní rodiče vychovávají své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) Někdy však i ten nejlepší rodič může reagovat přehnaně, nebo v hněvu udělat nesprávné rozhodnutí. Vzpomeň si, co se stalo, když byl Ježíš malý. Ztratil se a teprve potom se ukázalo, že rozmlouvá o Bibli v Božím chrámu. Když ho rodiče našli, jeho matka se ho přesto zeptala: „Dítě, proč jsi s námi takhle zacházelo? Hle, tvůj otec a já tě hledáme v duševní tísni.“ (Lukáš 2:48)

Ježíš byl dokonalý, a tak nebyl žádný důvod bát se, že by se zapletl do nějakého špatného jednání. Ale jako všichni milující rodiče se jeho matka cítila zodpovědná za své dítě a reagovala prudce, snad ze strachu, že byly ohroženy jeho nejlepší zájmy. Podobně i tví rodiče se někdy mohou unáhlit, ne proto, že chtějí být zlí nebo krutí, ale prostě z toho důvodu, že o tebe mají opravdový zájem.

Také si uvědom, že žijeme v „kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1) Rodiče, kteří chodí do práce a starají se o domácnost, jsou vystaveni značnému tlaku, a to může ovlivnit jejich chování k tobě. (Srovnej Kazatele 7:7.) Jedna pracovnice v oblasti duševního zdraví poznamenala: „V některých rodinách, kde přetrvává krize, mohou rodiče ztrácet trpělivost a dělat ukvapená rozhodnutí, i když normálně jsou spravedliví.“

Rodiče, kteří žijí bez manželského druha, mohou mít zvlášť sklon vylévat si špatnou náladu na svých dětech — prostě proto, že nemají partnera, s nímž by mohli komunikovat. Je pochopitelné, že nést důsledky špatné nálady rodiče není nic příjemného. Sedmnáctiletá Lucy říká: „Když něco provedu a zasloužím si trest, je to v pořádku. Ale když jsem potrestaná kvůli tomu, že matka má špatnou náladu, to je opravdu nespravedlivé.“

Další roli zde hraje nadržování. Přestože rodič má rád většinou všechny své děti, není neobvyklé, že k jednomu má větší náklonnost.a (Srovnej 1. Mojžíšovu 37:3.) Když cítíš, že jsi milován méně, je to samo o sobě dost bolestné. Jestliže se však zdá, že jsou opomíjeny tvé potřeby nebo že se ti připisuje vina za věci, které udělali tví sourozenci, je samozřejmé, že to vyvolá tvou nelibost. „Mám mladšího bratra Darrena,“ říká mladá Roxanne. „Je to mámin mazlíček. . . . Za všechno dává vinu mně, nikdy ne Darrenovi.“

Problémové rodiny

Ve zdravé rodině se nespravedlivé obvinění vyskytne asi jen občas. Ale v problémové rodině může ze strany rodičů docházet k neustálému obviňování, zahanbování a ponižování. Někdy je obvinění provázeno dokonce ‚zlomyslnou hořkostí a hněvem a zlobou a jekotem a utrhačnou řečí‘. (Efezanům 4:31)

Může se mladému člověku dávat vina za to, že u jeho rodičů dochází k takovým výbuchům? Je pravda, že neposlušný syn nebo dcera mohou být „k mrzutosti“ svému rodiči. (Přísloví 17:25) Přesto jsou to rodiče, jimž Bible říká: „Nedrážděte [doslova „neprovokujte k hněvu“] své děti.“ (Efezanům 6:4) Jako křesťané musí rodiče uplatňovat sebeovládání a „ovládat se za zlých okolností“. (2. Timoteovi 2:24) A tak když rodič ztratí sebeovládání, nemůže to svádět na chyby svého dítěte.

Slovní útoky mohou být důkazem, že rodič prožívá citovou úzkost, depresi nebo že má nedostatek sebeúcty. Také by to mohla být známka problémů týkajících se manželského života nebo alkoholismu. Podle jednoho zdroje se děti závislých rodičů často stávají „obětními beránky“. „Nic z toho, co udělají, není správně. Říkají jim, že jsou ‚hloupé‘, ‚zlé‘, ‚sobecké‘ a podobně. Členové rodiny se potom na takové dítě (nebo děti) zaměřují jako na ‚identifikovaný problém‘ a tak se odpoutávají od svých vlastních nepříjemných pocitů a problémů.“

Jak se vyrovnat s nespravedlivým obviněním

„Přezdívky, ponižování a kritizování osobnosti dítěte . . . mohou být v období dospívání příčinou jejich malé sebeúcty, deprese a nesdílnosti,“ říká dr. Kathleen McCoyová. Bible k tomu říká, že drsné zacházení může děti „popouzet“ a může způsobit, že „podlehnou sklíčenosti“. (Kolosanům 3:21) Možná začneš považovat sám sebe za bezcenného člověka, který stále chybuje. Také v tobě mohou vzniknout negativní pocity vůči tvým rodičům a možná dojdeš k závěru, že nemůžeš udělat téměř nic, co by je potěšilo, a že není ani důvod se o to snažit. Může se dostavit hněv a nelibost, takže odmítneš jakékoli ukázňování— včetně konstruktivní kritiky. (Srovnej Přísloví 5:12.)

Co s tím můžeš dělat? To bude do velké míry záviset na tvé osobní situaci. Proč se na chvíli nezastavit a neposoudit ji realisticky? Například, je skutečně pravda, že vina je vždycky na tvé straně? Nebo je to prostě tak, že tvoji rodiče mají někdy sklon být poněkud přehnaně kritičtí a pak řeknou něco ošklivého? „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme,“ říká Bible, a to se týká i rodičů. (Jakub 3:2) Jestliže tedy tví rodiče čas od času reagují přehnaně, znamená to, že stejně musíš jednat i ty? Zde je možné dobře uplatnit biblickou radu z Kolosanům 3:13: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“

V tom ti může pomoci, když se dokážeš vcítit do situace svých rodičů. Přísloví 19:11 říkají: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv, a je od něho krásné, jestliže přejde přestupek.“ Jestliže ti připadá, že je tvůj otec po příchodu z práce neobvykle přecitlivělý a viní tě z něčeho, co jsi neudělal, je nutné dělat z toho nějaký velký problém? Když si uvědomíš, že pravděpodobně cítí napětí a je unavený, možná ti to pomůže ‚přejít jeho přestupek‘.

Co však dělat, když nespravedlivé obviňování není důsledek jen občasného podráždění, ale trvá stále a nepolevuje? Příští článek bude rozebírat možnosti, jak svou situaci můžeš zlepšit.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Rodič jedná správně, když dá usměrňující radu, jestliže je to potřeba