Kilimandžáro — Střecha Afriky

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KENI

JEŠTĚ před pouhými sto padesáti lety nebyla velká část afrického vnitrozemí zmapována. Pro vnější svět byl tento rozlehlý kontinent neprobádaný a tajemný. Z mnoha neobvyklých příběhů, které pronikly z východní Afriky, se jeden zdál Evropanům obzvlášť podivný. Byla to zpráva německých misionářů Johannese Rebmanna a Johanna L. Krapfa, že v roce 1848 viděli v oblasti blízko rovníku horu tak vysokou, že měla vrchol pokrytý sněhem.

Vyprávění o tom, že v tropické Africe je hora se sněhovou čepicí, se setkalo nejen s pochybnostmi, ale i s výsměchem. Přesto tyto zprávy o kolosální hoře vzbudily zvědavost a zájem zeměpisců i cestovatelů, a ti nakonec zprávy misionářů potvrdili. Ve východní Africe skutečně je hora sopečného původu, která má sněhovou čepici a jmenuje se „Kilimandžáro“. Některé národy tomu názvu rozumějí tak, že to znamená „Hora velikosti“.

„Střecha“ Afriky

Dnes je velké Kilimandžáro proslulé svou pronikavou krásou a impozantní výškou. Jen málokterý pohled je tak malebný a tak nezapomenutelný, jako je pohled na stáda pasoucích se slonů jdoucích přes suché, prašné africké pláně na úchvatném pozadí zasněženého „Kili“, jež se majestátně tyčí v dálce.

Kilimandžáro je nejvyšší hora afrického kontinentu a patří mezi největší dřímající sopky světa. Je v Tanzanii, kousek na jih od rovníku poblíž hranic s Keňou. Zde země vyvrhla přes čtyři miliardy krychlových metrů sopečného materiálu a vytvořila tak tuto horu, jejíž vrcholky jsou v oblacích.

Ohromnou velikost hory podtrhuje její osamělost. Stojí sama a zdvihá se z pouštní krajiny masajského buše, jejíž nadmořská výška je asi 900 metrů nad mořem, do kolosální výšky 5 895 metrů! Není divu, že se Kilimandžáru někdy dává přívlastek ‚střecha Afriky‘.

Kilimandžáru se také říkalo „Hora karavan“, protože jeho velká ledová pole a ledovce jsou vidět ze všech směrů jako zářivý bílý maják. V minulých staletích se podle jejího zasněženého vrcholku orientovaly karavany, které s nákladem slonoviny, zlata a otroků putovaly divokým africkým vnitrozemím.

Její impozantní vrcholky

Kilimandžáro má dva sopečné vrcholy. Hlavním sopečným vrcholem je Kibo, jehož krásný symetrický kužel je trvale pokryt ledem a sněhem. Na východě se do výšky 5 354 metrů zvedá druhý vrchol, Mawenzi. Sám je druhým největším vrcholem Afriky, po vrcholu Kibo. V kontrastu s hladkými, šikmými svahy Kiba je Mawenzi robustní a krásně tvarovaný vrchol s rozeklanými skalními stěnami na všech stranách. Vrcholky Kibo a Mawenzi jsou ve výšce 4 600 metrů spojeny rozlehlou svažitou planinou posázenou balvany. Na západ od Kiba leží Shira, což je pozůstatek staré zhroucené sopky, erodovaný větrem a vodou. Nyní tvoří v nadmořské výšce 4 000 metrů úchvatnou bažinatou náhorní planinu.

Ekologické veledílo

Ekosystém Kilimandžára vytvářejí různé zóny, určené nadmořskou výškou, množstvím srážek a vegetací. Svahy v nižší části hory jsou porostlé panenskými tropickými pralesy, v nichž se potulují stáda slonů a buvolů afrických. Vysoko v pralesním pokryvu žije několik druhů opic a někdy může návštěvník letmo zahlédnout plaché nyaly horské a chocholatky, které se velmi snadno skryjí v hustém podrostu.

Nad pralesem je zóna vřesovce. Staré sukovité stromy pokroucené větrem a věkem jsou porostlé prameny lišejníků, které připomínají dlouhé šedivé vousy starců. Zde se horský svah otevírá a daří se tu obrovskému vřesovci. Chomáče zářivě barevných květin mezi trsy trávy dodávají krajině krásnou malebnost.

Ještě výše nad horní hranicí pásma lesů začínají močály. Místo stromů tam rostou neobvykle vyhlížející obrovské starčeky, jež dorůstají do výšky čtyř metrů, a lobelky, které připomínají velké kapusty nebo artyčoky. Kolem balvanů a skalnatých výčnělků rostou slimy. To jsou rostliny, které vypadají, jako by byly slaměné, a jsou suché na dotek. Ty dodávají jinak stříbřitě šedé krajině trochu barvy.

Ještě výše pak močály ustupují vysokohorské zóně. Barvy krajiny jsou nevýrazné; jsou to odstíny tmavě hnědé a šedé. V tomto suchém prostředí téměř bez porostu dokáže zapustit kořeny jen málo rostlin. Dva hlavní vrcholy, Kibo a Mawenzi, zde spojuje velké sedlo — vlastně vysokohorská poušť, suchá a kamenitá. Teploty jsou zde extrémní, během dne dosahují až 38 stupňů Celsia a v noci klesají hluboko pod bod mrazu.

Konečně se dostáváme do zóny vrcholu. Zde je vzduch chladný a čistý. Proti sytě modrému nebi se rýsují čistě bílé rozlehlé ledovce a ledová pole a krásně kontrastují s tmavou horskou krajinou. Vzduch je řídký a obsahuje jen asi poloviční množství kyslíku než vzduch v úrovni moře. Na plochém vrcholku Kibo je kráter sopky. Je to téměř dokonalý kruh o průměru 2,5 kilometru. Uvnitř kráteru v samém jádru hory je jáma, chřtán sopky, o průměru tři sta metrů a hloubce sto dvacet metrů. Do studeného vzduchu pomalu stoupají horké sirné páry z malých fumarol a svědčí o tom, že hluboko uvnitř spícího obra panuje nepokoj.

Kilimandžáro si může díky své obrovitosti vytvořit vlastní podnebí. Vlhký vítr vanoucí od Indického oceánu do vnitrozemí přes polopouštní nížiny naráží na horu a je odkláněn vzhůru. Tam vláha kondenzuje, a vzniká déšť. Díky tomu jsou nižší části svahů úrodné. Rozkládají se tam kávové plantáže a také se tam pěstují potravinářské plodiny, kterými se živí lidé sídlící na úpatí hory.

Dobytí „Kili“

Lidé žijící ve stínu Kilimandžára pověrčivě věřili, že jeho svahy jsou domovem zlých duchů, kteří by ublížili každému, kdo by se pokoušel přiblížit se k jeho ledovému vrcholu. To místním lidem bránilo pokusit se vrchol zdolat. Až v roce 1889 zlezli horu dva němečtí cestovatelé a stanuli na nejvyšším místě Afriky. Druhý vrchol, Mawenzi, jehož zlezení je technicky náročnější, byl dobyt až v roce 1912.

Dnes má příležitost zdolat Kilimandžáro každý, kdo je zdráv, a u návštěvníků východní Afriky je to dost populární. Tanzanská správa parku má pro ty, kdo chtějí na horu lézt, dobře zorganizovaná opatření. Oblečení a vybavení je možné si za patřičný poplatek půjčit. Jsou k dispozici trénovaní nosiči a horští vůdci, a několik hostinců poskytuje pohodlné ubytování od začátku do konce horolezeckého safari. Na hoře jsou v různých výškách dobře situované chaty, které poskytují horolezcům nocleh a přístřeší.

Vidět Kilimandžáro osobně na vlastní oči je působivé a vede to k zamyšlení. Člověk může ochotně souhlasit s těmito slovy o Bohu: „Pevně zakládá hory svou silou.“ (Žalm 65:6) Ano, vysoké a osamocené Kilimandžáro se tyčí nad Afrikou jako vznešené svědectví o síle Velkého Stvořitele.

[Mapa na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

AFRIKA

Keňa

KILIMANDŽÁRO

Tanzanie