„Symfonie skvělého načasování“

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JIŽNÍ AFRICE

LIDSKÁ řeč je div. Na vytváření bezpočtu různých zvuků spolupracuje asi sto svalů hrudníku, hrdla, čelistí, jazyka a rtů. Každý sval je svazek stovek až tisíců vláken a tato svalová vlákna jsou řízena větším počtem mozkových buněk, než je potřeba k ovládání svalů na nohou atleta. Jedna nervová buňka stačí na řízení 2 000 vláken lýtkového svalu. Naproti tomu každá nervová buňka, která ovládá hrtan, je připojena jen ke dvěma nebo třem svalovým vláknům.

Pro každé slovo nebo krátkou frázi, jež vyslovíte, jsou typické určité pohyby svalů. Všechny informace potřebné k zopakování fráze „Jak se máte?“ jsou uloženy v centru řeči vašeho mozku. Znamená to, že váš mozek používá pro každé slovo nebo frázi konkrétní pevný program, který řídí pohyby svalů krok za krokem? Ne. Řečové schopnosti jsou mnohem úžasnější. Můžete mít například rozbolavělá ústa a to vám brání vyslovovat slova vaším typickým způsobem. Aniž na to budete myslet, upraví mozek pohyby hlasových svalů a umožní vám, abyste artikulovali způsobem, který se co nejvíce podobá vaší obvyklé výslovnosti. Tak se dostáváme k další podivuhodné skutečnosti.

Jednoduchý pozdrav jako „ahoj“ může sdělovat mnoho informací. Tón hlasu může prozradit, zda ten, kdo mluví, je šťastný, rozrušený, znuděný, uspěchaný, uražený, smutný nebo vylekaný, a prozradí také sílu takových emocí. Ano, v závislosti na míře zapojení mnoha různých svalů a na jeho načasování s přesností na zlomky sekundy se může změnit význam jediného výrazu.

„Při řeči pohodlně vyslovíme asi 14 zvuků za sekundu,“ vysvětluje dr. William H. Perkins ve své knize Stuttering Prevented (Prevence koktání). „To je dvakrát větší rychlost, než s jakou dokážeme ovládat jazyk, rty, čelisti nebo jiné části našeho řečového ústrojí, když jimi pohybujeme zvlášť. Ale jakmile začnou spolupracovat při řeči, pracují jako prsty skvělé písařky nebo koncertního klavíristy. Jejich pohyby se stávají symfonií skvělého načasování.“

Někteří ptáci umějí do určité míry napodobit zvuky lidské řeči. Ale žádné zvíře nemá mozek naprogramovaný tak, aby mluvilo stejně jako člověk. Nepřekvapuje tedy, že vědci nebyli úspěšní, když se snažili přimět opice, aby zřetelně mluvily. Podle neurobiologa Ronalda Netsella se dá umění řeči přirovnat k umění „výjimečného člověka, který hraje na klavír výhradně ‚podle sluchu‘ “. Lexikograf Ludwig Koehler došel k závěru: „Lidská řeč je tajemství; je to božský dar, zázrak.“