Zaměřeno na starší občany

NEMYLTE se. Podvodníci jsou připraveni. Jsou si vědomi jistých skutečností a kvůli nim se stávají starší lidé jejich přitažlivým terčem. Například ve Spojených státech tvoří lidé ve věku nad 65 let jen asi 12 procent obyvatel, ovšem jejich celkový osobní příjem je více než 800 miliard, což je téměř sedmdesát procent čistého příjmu amerických rodin. Nepřekvapuje tedy, že takoví starší lidé tvoří asi 30 procent všech obětí podvodu.

Proč jsou starší lidé zranitelní? „Bývají přirozeně důvěřiví a možná neznají současné metody investování,“ vysvětluje časopis Consumers’ Research. Jeden policista si stěžoval, že telemarketingové podvody „postihují zvláště osamělé a zranitelné lidi — starší občany. Ti tvoří většinu obětí. Jsou to lidé, kteří vyrostli v době, kdy se slovo stvrzovalo podáním ruky.“ Byla citována slova představitele Americké asociace důchodců: „Často se říká, že vás do potíží dostává chamtivost. U starších lidí to chamtivost není. Bojí se, že jim peníze nevystačí do konce života, a nechtějí být břemenem pro své děti. Pak se bojí [podvod] ohlásit, protože mají strach, že si děti budou myslet, že se o sebe nedokážou postarat.“

Letití lidé, kteří se stali obětí podvodu, nejsou vždy napáleni nebo zmýleni. V některých případech to jsou osamělí lidé, kteří možná mají potřebu si přátelství „koupit“. V jedné komunitě bylo několik osamělých vdov přemluveno, aby předem zaplatily 20 000 dolarů za „doživotní hodiny tance,“ napsal jeden novinář. „Některé byly tak slabé, že nemohly ani chodit. Nebyly naivní, jen zoufalé.“ Taneční klub poskytuje svým novým členům místo, kde se mohou sejít se svými nově získanými přáteli, kteří jsou často ze stejné věkové skupiny. Dvornému, přívětivému obchodníkovi, jenž je možná i jejich učitelem tance, se těžko odolává.

Japonští podvodníci

Někteří podvodníci využívají osamělých starších lidí jinak. V Japonsku bezzásadoví podvodníci předstírají, že mají o člověka zájem, a tráví čas tím, že si se starším člověkem, případnou obětí, povídají a naslouchají mu. Jejich návštěvy jsou stále častější, a když získají plnou důvěru své oběti, doporučí podvodný obchod. Typickým příkladem takových pletich byl podvod s falešným zlatem. Tímto podvodem bylo asi 30 000 lidí, mezi nimi mnoho důchodců, okradeno prý celkem o 200 miliard jenů (1,5 miliardy dolarů). Na titulku japonského listu Asahi Evening News stálo: „Na náhradu ztrát není naděje.“

Tokijský list Asahi Šimbun o tomto případu napsal: Obchodnice středního věku navštívila staršího muže a řekla mu: „Nejde mi ani tak o obchod, ale o vás, pane K., vždyť žijete úplně sám.“ Naslouchala mnoha jeho vyprávěním a on se nechal oklamat jejím šarmem. Když odcházela, zeptala se, zda by mohla přijít druhý den. Jeho odpověď byla: „Samozřejmě!“

Následovaly pravidelné návštěvy; společně večeřeli a ona dokonce panu K. nosila jídlo. „Budu se o vás starat až do smrti,“ slibovala. Pak došlo na věc: „Postarám se o váš majetek. Společnost, pro kterou pracuji, nedávno přišla na velmi výhodný způsob, jak člověk může svůj majetek zhodnotit.“ Plán vyžadoval, aby muž zastavil svůj dům a majetek, koupil zlato v prutech a uložil je u její společnosti. Past byla nastražena. Pan K. se stal další obětí v dlouhé řadě podvodů. Jakmile transakce proběhla, paní se už neukázala.

„Jako vojákovi mi často hrozila smrt,“ řekl pan K., „ale je pro mě těžší snést to, že jsem byl připraven o majetek někým, kdo využívá slabosti nás starých lidí, kteří žijeme sami bez opory příbuzných. Zdá se, že se svět dostal do věku, kdy lidé chtějí peníze, i kdyby je měli získat podvodem.“

Okrádání starších lidí v Itálii

Důmyslný plán na okradení starších lidí o jejich vzácné celoživotní úspory vymysleli podvodníci v Itálii. Popisuje ho kniha L’Italia che truffa (Itálie, která podvádí). V roce 1993 byla vytvořena vláda, v jejímž čele stál bývalý guvernér banky Banca d’Italia. Na bankovkách (samozřejmě stále platných), které byly vydány v období, kdy byl guvernérem, byl jeho podpis. Řada podvodníků s padělanými občanskými průkazy se u dveří starších lidí představila jako zástupci této banky a svým obětem řekli: „Víte, že guvernér Banca d’Italia se stal předsedou vlády; proto jeho podpis na bankovkách už neplatí. Máme za úkol bankovky od rodin vybrat a vyměnit je za nové, na kterých již bude podpis jeho nástupce . . . Zde je stvrzenka. Jděte pozítří s tímto dokumentem do své banky a tam dostanete tutéž částku, kterou jste nám nyní dali.“ Takovým trikem podvodníci vybrali za jediný den 15 milionů lir (asi 9 000 dolarů)!

Někteří podvodníci v Itálii kontaktují neopatrné lidi, mimo jiné i starší občany, na ulicích. Požádají je, aby se zúčastnili nějakého průzkumu, a dají jim listy papíru, na něž se mají podepsat. Ten podpis je prý jen potvrzením, že se průzkumu zúčastnili. Ve skutečnosti podepisují smlouvu, kterou se zavazují něco udělat nebo něco koupit.

Za nějaký čas přijde oběti domů poštou balíček s nějakým zbožím a možná s jasně čitelným varováním na obalu, že kdyby bylo zboží odmítnuto, bude adresát nějakým způsobem penalizován. Někteří lidé, zvláště ti starší, se zaleknou a pomyslí si, že bude lepší tu poměrně malou částku zaplatit a to téměř bezcenné zboží si nechat než být vláčeni po soudech.

V jaké míře jsou v Itálii takové podvody rozšířené? Podle knihy L’Italia che truffa je ročně hlášeno asi 500 000 podvodů. Nejméně trojnásobný počet podvodů zůstane neohlášen. Jeden televizní zpravodaj k tomu řekl: „Celkem to je ročně asi dva miliony léček všeho druhu neboli asi pět až šest tisíc denně.“

Žel, je to tak. Lidé, kteří okrádají ty ostatní o peníze — a často o celoživotní úspory —, neopomíjejí žádnou věkovou (ani rasovou, národnostní či etnickou) skupinu. Buďte proto opatrní! Může se to stát i vám.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

Jak se nenechat podvést

NE všechny telemarketingové organizace jsou nepoctivé. Například ve Spojených státech se v roce 1994 zabývalo tímto druhem obchodu 140 000 firem (podle Americké asociace důchodců [AAD]). Odhaduje se, že nepoctivých bylo asi deset procent z nich, tedy 14 000. Je tedy nutné být opatrný, když nabídka vypadá až příliš výhodně. Zde je několik rad, které vám pomohou nenechat se při obchodování po telefonu okrást.

◆ Jestliže vám někdo zatelefonuje, že jste vyhráli nějakou cenu, nejmoudřejší snad bude, když zavěsíte.

◆ Jestliže obchodník naléhá, abyste koupili hned, jinak že bude pozdě, je to obvykle známka toho, že jde o podvod.

◆ Nikdy nesdělujte číslo své kreditní karty. Nedávejte je cizím lidem, kteří se snaží získat nějaké finanční prostředky.

◆ Nic nenakupujte po telefonu, pokud jste si telefonát nevyžádali a pokud nejednáte se zásilkovou firmou, o níž víte, že má dobrou pověst.

Majitelé domů musí být opatrní na podvody s domácími opravami. Zde je několik upozornění, které vydala rada AAD pro spotřebitele.

◆ Nenajímejte cizího člověka, dokud jste si neprověřili jeho doporučení; požádejte o jména a telefonní čísla jiných zákazníků, kteří využili jeho služeb.

◆ Nic nepodepisujte, dokud si to pečlivě neprověříte; ujistěte se, že rozumíte všem výhradám obsaženým ve smlouvě nebo dohodě a že jste s nimi srozuměni.

◆ Nikdy nespoléhejte na to, že vám smlouvu někdo vysvětlí, ledaže to je někdo, koho znáte a komu důvěřujete. Přečtěte si i to, co je napsáno drobným písmem.

◆ Nikdy za opravy neplaťte předem. Než zaplatíte, ujistěte se, že práce je provedena k vaší spokojenosti.

Buďte opatrní. Řiďte se selským rozumem. Jestliže nechcete nic koupit, neváhejte říci ne. A pamatujte: jestliže je nějaká nabídka příliš výhodná, než aby to byla pravda, pak to nejspíš pravda není.

[Obrázek na straně 7]

Podvodníci mohou předstírat, že mají o staršího člověka zájem, a pak ho podvedou