Náš sluch — Cenný dar

TICHÝ večer na venkově, daleko od hluku civilizace, umožňuje těšit se z jemných zvuků noci. Listy mírně šustí v lehkém vánku. V dálce je také slyšet hmyz, ptáky a zvířata. Tyto něžné zvuky jsou nádherné! Slyšíte je?

Potenciál lidského sluchového ústrojí je prostě úžasný. Budete-li půl hodiny v tzv. tiché komoře — v akusticky izolované místnosti, jejíž povrch je upraven tak, aby pohlcoval všechny zvuky — citlivost vašeho sluchu se pozvolna zvýší natolik, že začnete slyšet neznámé zvuky vznikající ve vašem těle. F. Alton Everest, výzkumný pracovník v oblasti akustiky, popisuje tyto své zkušenosti v knize The Master Handbook of Acoustics (Příručka o akustice). Nejdříve začne být hlasitě slyšet tlukot vašeho srdce. Asi po hodině pobytu v této komoře uslyšíte, jak vám proudí krev v cévách. A nakonec, pokud máte dobrý sluch, „bude vaše trpělivost odměněna tím, že mezi stahy srdce a šploucháním krve uslyšíte podivný syčivý zvuk. Co je to? Je to zvuk, který způsobují částice vzduchu, když narážejí na vaše ušní bubínky,“ vysvětluje pan Everest. „Pohyb bubínku vznikající při tomto syčivém zvuku je neuvěřitelně malý — pouze 1/100 miliontiny centimetru!“ To je „práh slyšitelnosti“, nejnižší mez naší schopnosti rozlišit zvuk. Větší citlivost by neměla význam, protože šum vznikající pohybem částic vzduchu by slabší zvuky pohltil.

To, že slyšíme, je možné díky spolupráci zevního, středního a vnitřního ucha a díky schopnosti našeho nervového systému a mozku vnímat a zpracovat zvuk. Zvuk — tlakové vibrace — se ve vlnách šíří vzduchem. Tyto vlny pohybují naším bubínkem dozadu a dopředu a střední ucho tento pohyb zase přenáší do vnitřního ucha. Zde se pohyb převede na nervové impulsy, které mozek vnímá jako zvuk.a

Důležité zevní ucho

Pohyblivá, zprohýbaná zevní část vašeho ucha se nazývá boltec. Boltec nejen zachycuje zvuk, ale dělá ještě mnohem více. Napadlo vás někdy, proč má vaše ucho všechny ty malé záhyby? Zvukové vlny, které se odrážejí od různých záhybů boltce, jsou podle úhlu svého dopadu nepatrně pozměněny. Mozek dovede tyto drobné změny rozšifrovat a určit podle nich polohu zdroje zvuku. Mozek navíc ještě porovnává okamžik, kdy zvuk dopadne do každého ucha, a porovnává intenzitu zvuku v obou uších.

Pro znázornění luskněte prsty ruky, kterou pohybujete nahoru a dolů, přímo před člověkem se zavřenýma očima. Ačkoli jsou vaše prsty stále ve stejné vzdálenosti od jeho uší, dokáže určit, zda zvuk přichází shora, zdola, či odjinud. Dokonce i člověk, který slyší jen na jedno ucho, dokáže zvuk poměrně dobře lokalizovat.

Střední ucho — mechanický zázrak

Hlavní funkcí středního ucha je přenést pohyb ušního bubínku do tekutiny, která je ve vnitřním uchu. Tato tekutina je mnohem těžší než vzduch. A stejně jako potřebuje cyklista stoupající do prudkého kopce zvolit správný převodový poměr, aby převedl energii co nejúčinněji, je to zapotřebí i zde. Energie se ve středním uchu převádí pomocí drobných kůstek, které jsou běžně označovány jako kladívko, kovadlinka a třmínek. V tomto miniaturním mechanickém spojení je ‚převodový poměr‘ vzhledem k vnitřnímu uchu téměř dokonalý. Vypočítalo se, že bez tohoto spojení by se ztratilo 97 procent zvukové energie!

Ke kůstkám ve středním uchu jsou připojeny dva nepatrné svaly. Je-li vaše ucho vystaveno hlasitému zvuku o nízké frekvenci, tyto svaly se během setiny sekundy automaticky stáhnou, čímž pohyb tohoto spojení výrazně omezí, a zabrání tak případnému poškození sluchu. Tento reflex je dostatečně rychlý, aby vás ochránil prakticky před všemi hlasitými zvuky, které se objevují v přírodě, ne však před zvuky z mechanických či elektronických zařízení. Tyto drobné svaly totiž dokážou v takovém ochranném postavení setrvat maximálně deset minut. To vám ale umožní, abyste před nepříjemným zvukem utekli. Je zajímavé, že když mluvíte, mozek vysílá do těchto svalů signály, jimiž se citlivost sluchu snižuje, a tak vám vlastní hlas nezní příliš hlasitě.

Úžasné vnitřní ucho

Část vnitřního ucha, která zprostředkovává vnímání sluchem, je uvnitř hlemýždě — útvaru, jenž se skutečně ulitě hlemýždě podobá. Tento jemný mechanismus je ukryt v nejtvrdší kosti vašeho těla. V labyrintu tohoto hlemýždě je bazilární membrána; je to jedna z několika tkání, které hlemýžď podélně rozdělují na kanály. Podél bazilární membrány hlemýždě leží Cortiho orgán, v němž jsou tisíce vláskových buněk — nervových buněk, jejichž vláskovitá zakončení vyčnívají do tekutiny v hlemýždi.

Pohyb kůstek ve středním uchu rozkmitá oválné okénko hlemýždě a v tekutině, kterou hlemýžď obsahuje, vzniknou vlny. Tyto vlny pohybují membránami tak, jako vlnky na rybníce pohybují plovoucími listy sem a tam. Vlny narážejí na bazilární membránu v místech odpovídajících určitým frekvencím. Vláskové buňky v těchto místech se přitom dotknou tektoriální membrány, která je přikrývá. Při tomto kontaktu se vláskové buňky aktivují a začnou vytvářet impulsy a vysílat je do mozku. Čím je zvuk intenzívnější, tím více vláskových buněk je aktivováno a jsou drážděny rychleji. Mozek tudíž vnímá zvuk jako hlasitější.

Mozek a sluch

Tou nejdůležitější částí sluchového systému je mozek. Má úžasnou schopnost přetvořit záplavu informací, které dostává v podobě nervových impulsů, do duševního vnímání zvuku. Tato hlavní funkce mozku jasně ukazuje na existenci zvláštního spojení mezi myslí a sluchem, jímž se zabývá psychoakustika. Váš mozek vám například umožňuje, abyste mezi mnoha hovory v přeplněné místnosti vnímali jeden rozhovor. Mikrofon takovou schopnost nemá a nahrávka, kterou bychom v této místnosti pořídili, by byla téměř nesrozumitelná.

Jiný aspekt spojení mozku a sluchu je patrný při podráždění, které je způsobeno nežádoucími zvuky. Ať má zvuk jakkoli nízkou intenzitu, pokud je nežádoucí, může vás dráždit. Například intenzita zvuku, který vydává kapající kohoutek, je velmi nízká. A přesto může být tento zvuk nesmírně nepříjemný, jestliže kvůli němu v nočním tichu nemůžete spát.

Emoce jsou s vaším sluchem spjaty opravdu velmi úzce. Vzpomeňte si, jak nakažlivý je srdečný smích nebo jaký pocit vřelosti vyvolají upřímná slova náklonnosti či chvály. Také většina toho, co poznáváme rozumem, se k nám dostává poslechem.

Cenný dar

Mnoho fascinujících tajemství našeho sluchu ještě není odhaleno. Avšak to vědecké poznání, které jsme v tomto směru získali, prohlubuje naše ocenění pro inteligenci a lásku, jež je v něm patrná. „Podíváme-li se na kteroukoli úroveň lidského sluchového systému,“ napsal výzkumný pracovník v oblasti akustiky F. Alton Everest, „nutně docházíme k závěru, že na jeho důmyslné funkce a strukturu měl někdo blahodárný vliv.“

David, král starověkého Izraele, neměl vědecké znalosti o tom, jak je utvářen náš sluch, které máme dnes. Přesto se nad svým tělem s jeho mnoha dary zamýšlel a svému Tvůrci zpíval: „Jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná.“ (Žalm 139:14) Vědecký výzkum zázraků a tajemství těla, včetně sluchu, je dalším dokladem toho, že David měl pravdu — jsme podivuhodně vytvořeni naším moudrým a laskavým Stvořitelem!

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 24]

Pomoc pro lidi s poškozením sluchu

Dlouhodobá expozice hlasitým zvukům způsobuje trvalé poškození sluchu. Nestojí za to poslouchat velmi hlasitou hudbu nebo pracovat bez ochrany u velmi hlučného zařízení. Lidem s poškozeným sluchem, a dokonce i těm, kdo se narodili jako neslyšící, mohou v určité míře pomoci přístroje pro nedoslýchavé. Díky těmto přístrojům se u mnoha z nich obnovila schopnost vnímat různé zvuky. Když jedna žena poprvé dostala sluchadlo, všimla si neznámého zvuku za oknem kuchyně. „Byli to ptáci!“ zvolala, „léta jsem ptáky neslyšela!“

Dokonce i bez vážného poškození se naše schopnost rozeznávat vysoké tóny obvykle snižuje s přibývajícím věkem. Žel, týká se to frekvence souhlásek — zvuků, jež jsou často klíčové pro porozumění řeči. Starší lidé například zjišťují, že slovní komunikaci jim mohou narušovat běžné zvuky v domácnosti, například tekoucí voda nebo zmačkání papíru. Obsahují totiž vysoké frekvence, které zasahují do frekvencí souhlásek. Přístroje pro nedoslýchavé sice mohou poskytnout částečnou úlevu, mají však své vlastní nevýhody. Jednou věcí je to, že kvalitní přístroje mohou být velmi drahé — v některých zemích zcela nedostupné pro běžného obyvatele. A každopádně, normální sluch nedokáže úplně obnovit žádná sluchová pomůcka. Co tedy lze dělat?

Velkou pomocí může být projevování ohledu. Než začnete mluvit s někým, kdo trpí poruchou sluchu, ujistěte se, že ví, že s ním chcete mluvit. Snažte se stát k němu tváří. To mu umožní, aby viděl pohyby vašeho těla a vašich rtů a aby dobře slyšel souhlásky ve slovech, která vyslovujete. Je-li to možné, přistupte k takovému člověku blíže a mluvte pomalu a jasně; nekřičte. Mnoho lidí s postiženým sluchem vnímá hlasité zvuky v podstatě jako bolestivé. Jestliže vám takový člověk nerozuměl, snažte se to, co jste řekli, raději vyjádřit jinak než opakovat. Podobně, jestliže váš sluch již není takový jako dříve, můžete druhým lidem usnadnit komunikaci s vámi tím, že půjdete blíže k tomu, kdo mluví, a že budete trpěliví. Taková snaha může vést ke zlepšení vztahů a může vám pomoci, abyste byli v kontaktu se svým okolím.

[Obrázek]

Mluvíte-li s nedoslýchavým člověkem, postavte se naproti němu a mluvte pomalu a jasně

[Nákresy na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Ucho

Ušní boltec

Oválné okénko

Sluchový nerv

Kladívko (malleus)

Kovadlinka (incus)

Třmínek (stapes)

Zvukovod

Bubínek

Hlemýžď

Okrouhlé okénko

Cortiho orgán

Sluchový nerv

Vláskové buňky

Tektoriální membrána

Nervová vlákna

Bazilární membrána