Katolická církev a evoluce
Od dopisovatele Probuďte se! v Itálii
DNE 26. dubna 1882 se v londýnském Westminsterském opatství konal pohřeb Charlese Darwina. Někomu se možná zdá, že chrám je tím nejméně vhodným místem k tomu, aby tam byl pohřben člověk obviněný z toho, že svou evoluční teorií přírodního výběru ‚sesadil Boha z trůnu‘. Avšak Darwinův hrob tam je již více než sto let.
Od roku 1859, kdy bylo vydáno Darwinovo dílo O původu druhů, se názor teologů na evoluci postupně měnil. Teolog Carlo Molari napsal, jak fázi „otevřeného boje“ vystřídal začátkem tohoto století „klid zbraní“, v polovině 20. století „příměří“ a nakonec současný „mír“.
Před Darwinem
Darwin ovšem nebyl první, kdo s myšlenkou evoluce přišel. O přeměně jedné životní formy v jinou teoretizovali již starověcí filozofové. První novodobé evolucionistické teze se dají vysledovat až do 18. století, kdy se jimi zabývala řada přírodovědců.
V 18. a 19. století předkládalo mnoho učenců různé evoluční teorie, i když se v nich slovo „evoluce“ objevovalo jen vzácně. Darwinův dědeček, Erasmus Darwin (1731–1802), předložil v jednom svém díle řadu evolučních myšlenek a katolická církev zařadila toto dílo na index zakázaných knih.
Proč došlo k „otevřenému boji“
Někteří lidé v sekulární sféře viděli v Darwinově teorii užitečný nástroj k oslabení moci duchovenstva. Vypukl tedy lítý boj. V roce 1860 němečtí biskupové prohlásili: „Naši předkové byli bezprostředně stvořeni Bohem. Prohlašujeme tedy, že názor těch, kdo se odvažují tvrdit, že člověk, co se týká jeho těla, vznikl z nedokonalé přirozenosti spontánní přeměnou, naprosto odporuje Písmu svatému a víře.“
Podobně v květnu 1877 papež Pius IX. pochválil francouzského lékaře Constantina Jamese za publikaci, která popírala evoluci a zastávala se zprávy o stvoření obsažené v první knize Mojžíšově. První fáze konfliktu dosáhla svého vyvrcholení řadou dopisů, jež v letech 1905 až 1909 vydala Pontifikální biblická komise. V jednom z nich komise prohlásila, že první tři kapitoly 1. Mojžíšovy jsou historické a měly by být chápány jako „skutečná historie“.
„Klid zbraní“ a „příměří“
Ovšem jak prestiž Darwinovy teorie v akademických kruzích stoupala, začali se katoličtí teologové, například francouzský jezuita Teilhard de Chardin, přiklánět k evoluci. I když se Teilhardovy myšlenky od teorií ortodoxních evolucionistů lišily, od roku 1921 považoval „biologickou evoluci . . . za stále reálnější“. Posun ke smíření katolické víry a evolucionismu se stával stále zřetelnějším.
V roce 1948 řekl jiný jezuita: „Více než dvacet let výrazně roste počet teologů — nad veškerou pochybnost pravověrných katolíků —, kteří prohlašují smíření [mezi evolucí a katolickou vírou] za možné, bude-li omezeno určitými hranicemi.“ Asi v té době odvolala Pontifikální biblická komise většinu z toho, co napsala v roce 1909 na podporu zprávy o stvoření, jak ji podává první kniha Mojžíšova.
Později, v roce 1950, se v encyklice Humani generis, kterou vydal Pius XII., uvádělo, že katoličtí učenci mohou evoluční teorii považovat za přijatelnou hypotézu. Papež však řekl: „Katolická víra nás zavazuje, abychom trvali na tom, že duše jsou bezprostředně stvořeny Bohem.“
Proč takzvaný mír?
Carlo Molari uvádí, že od druhého vatikánského ekumenického koncilu jsou až na několik výjimek „výhrady k evoluční teorii definitivně překonány“. Stojí za pozornost, co v říjnu 1996 prohlásil papež Jan Pavel II.: „Dnes, téměř půl století po vydání encykliky [Pia XII.], nás nové poznatky vedou k tomu, abychom uznali, že evoluční teorie je víc než jen hypotéza. Je skutečně pozoruhodné, že výzkumníci tuto teorii ve stále větší míře přijímají.“
Historik Lucio Villari nazval toto papežovo prohlášení „rozhodným přijetím“. V titulku konzervativního italského listu Il Giornale se objevilo: „Papež říká, že možná pocházíme z opic“. A časopis Time došel k názoru, že ono papežovo prohlášení „je odrazem toho, že církev evoluci přijala“.
Jaký je důvod pro to, co bylo označeno za „více či méně blahosklonnou orientaci k evolucionismu“ ze strany katolických vůdců? Proč římskokatolická církev uzavřela mír s učením o evoluci?
Je zřejmé, že mnoho katolických teologů považuje Bibli za „lidské slovo“, nikoli „Boží slovo“. (1. Tesaloničanům 2:13; 2. Timoteovi 3:16, 17) Katolická církev přikládá větší váhu slovu novodobých evolucionistů než slovu Božího Syna, Ježíše Krista, který potvrdil zprávu o stvoření, uvedenou v 1. Mojžíšově, slovy: „Nečetli jste, že ten, kdo je stvořil, učinil je od počátku mužského a ženského rodu?“ (Matouš 19:4) Co myslíte, čí názor si zaslouží větší váhu?
[Rámeček na straně 13]
Svědkové Jehovovi a evoluce
Svědkové Jehovovi důsledně zastávají Kristovo učení, že Bůh přímo stvořil první lidskou dvojici a „učinil je . . . mužského a ženského rodu“. (Matouš 19:4; 1. Mojžíšova 1:27; 2:24) V roce 1886 se první svazek Millennial Dawn (Úsvit milénia, později nazvaný Studies in the Scriptures [Studie Písem]) vyjadřoval o darwinismu jako o „nedokazatelné teorii“ a v roce 1898 se brožura The Bible Versus the Evolution Theory (Bible proti evoluční teorii) zastávala biblické zprávy o stvoření. Biblická zpráva o stvoření byla vyzdvihována také v knihách The New Creation (Nové stvoření), která vyšla v roce 1904, a Creation (Stvoření), která vyšla v roce 1927, a rovněž v prvních číslech časopisů Strážná věž a Zlatý věk.
V roce 1950, v době, kdy papež Pius XII. vydal svou encykliku Humani generis, vydali svědkové Jehovovi brožuru Evoluce proti novému světu. Ta obsahuje vědecký i historický důkaz biblické zprávy o stvoření a odsuzuje pokusy některých duchovních „uzavírat smlouvu mezi evolucí a Biblí“. Biblické zprávy o stvoření se zastává i kniha Did Man Get Here by Evolution or by Creation? (Vyvíjel se člověk, nebo byl stvořen?), jež vyšla v roce 1967, kniha Jak vznikl život? — Evolucí, nebo stvořením?, vydaná v roce 1985, a také početné články uveřejněné ve Strážné věži a v Probuďte se!
Svědkové Jehovovi tedy mnoha lidem pomohli, aby se seznámili s pádnými doklady o tom, že to Bůh „nás udělal, a ne my sami“. (Žalm 100:3)