Krása alpských národních parků

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! VE FRANCII

KŘIŠŤÁLOVĚ čistá voda proudící bystřinou, jemné šumění listí ve větru, bezmračné nebe nad hlavou, sluneční světlo probleskující mezi stromy. Takové nádherné scenérie a zvuky jsou jen uvítáním; a my jsme si jisti, že to je pouze předehra ke krásnému dni. Kde jsme? V národním parku Écrins v Dauphinéských Alpách ve Francii.

V Ailefroide jsou u jednoho ze vstupů do parku umístěny informační tabule, z nichž je patrné, že některé činnosti jsou v parku zakázány, například táboření a rozdělávání ohně. Žádá se od nás, abychom odpadky nevyhazovali; máme si je odnést s sebou. Také jsme si všimli, že do parku se nesmějí vodit psi, protože často děsí nebo ruší tamější faunu.

Účel parků

Ale co vlastně národní park je a jakému účelu slouží? Ten první, Yellowstonský národní park ve státě Wyoming ve Spojených státech, byl založen roku 1872. Od té doby vzniklo na každém kontinentu mnoho dalších národních parků. Ve Francii je národních parků sedm. Tři z nich leží v oblouku Alp, který se táhne od Francie po Rakousko. První národní park v Evropě byl vytvořen v roce 1914 v kantonu Graubünden (Grisons) ve Švýcarsku. Pak byl v roce 1922 v Itálii otevřen národní park Gran Paradiso. K dalším národním parkům v alpském půlměsíci patří německý Berchtesgaden, rakouské Vysoké Taury, italské Stelvio a slovinský Triglav. První národní park ve Francii, Vanoise, byl vytvořen v roce 1963.

Hlavním účelem národních parků je chránit přirozenou flóru a faunu. Je také třeba říci, že je mnoho jiných parků, jež sice nejsou národními parky, ale mají naprosto stejný cíl. K takovým patří regionální park Vercors ve Francii a rezervace Karwendel v Rakousku. Národní parky však mají zvláštní statut, který jejich strážcům uděluje jistou pravomoc. Jsou oprávněni pokutovat ty, kdo se neřídí pravidly, jež v parku platí. Když například do nějakého národního parku ve Švýcarsku přivedete psa, můžete dostat pokutu až 500 švýcarských franků (350 dolarů).

Někdo to snad považuje za přehnané, ale zákazy a pokuty mají svůj důvod. Zvažte toto: Jednou jsme byli v národním parku Mercantour v Přímořských Alpách v jihovýchodní Francii a narazili jsme na drobné mládě kamzíka. Zdálo se, že je úplně samo a naprosto bezmocné, ale nesahali jsme na ně. Obávali jsme se totiž, že by náš pach mohl jeho matku odradit, a ta by mládě nepřijala zpět. Představte si však, co by se stalo, kdybychom s sebou měli psa! Chudák kamzík by se vyděsil, zvlášť kdyby pes začal štěkat.

Znamená to tedy, že strážci parku jsou jen parkoví policisté? To samozřejmě ne. Jeden strážce, s nímž jsme se setkali v parku Mercantour, nám ukázal, kudy právě prošlo stádo kamzíků a kde nechalo v čerstvě napadlém sněhu své stopy. Také nám vysvětlil, jak se kopyta otiskla. Díky tomu jsme si uvědomili, že úlohou strážců není jen udržovat v parku přírodní rovnováhu, ale také informovat a vyučovat.

Bohatá přírodní menažerie

Jak jsme šli dále, viděli jsme na vzdálených svazích kamzíky skotačící na hrubozrnném sněhu, na firnu. Také jsme zahlédli dva sviště, jak dováděli na kamenitém svahu. Někteří svišti jsou pozoruhodně krotcí — přicházejí k výletníkům a loudí něco na zub.

V jistých alpských parcích žijí stáda kozorožců horských. Nejvíce jich je v italském národním parku Gran Paradiso. Nadchlo nás, že jsme jich několik viděli i v parku Mercantour. V tomto jižním alpském parku žije spousta druhů zvířat. Volně se zde potulují mufloni, jistý druh divoké ovce, a v posledních letech se tu objevili i vlci. Ale návštěvníci se nemusí bát, vlci se totiž jen vzácně odváží přiblížit se k pěšinám, a lidem se vyhýbají. V minulosti se ve švýcarských Alpách potulovali také medvědi, ale ten poslední z nich, který tam byl spatřen, byl zabit v roce 1904. V západní Evropě nyní žijí medvědi hnědí v Pyrenejích (na hranicích Francie a Španělska), v Kantaberském pohoří (v severním Španělsku) a v národním parku Abruzzi (ve střední Itálii). Ve Švýcarském národním parku ovšem někdy můžete slyšet jelena; těch tam žije hodně.

Kromě větších zvířat zde návštěvníka potěší i mnoho zvířat menších, například hranostajové a zajíci běláci, kteří v zimě mají bílou srst, a také lišky, svišti a veverky. Tyto kraje navíc obývají myriády hmyzu, mimo jiné krásní motýli a pilní mravenci. Ani milovníci ptactva nebudou zklamáni. Vysoko nad hlavou můžete zahlédnout orla a ve Švýcarském národním parku nebo v parcích Vanoise a Mercantour dokonce i orlosupa bradatého. Docela běžně je slyšet charakteristický zvuk datla, jak při hledání hmyzu tluče zobákem do kmene stromu. Mnoho návštěvníků se ptá, jak tito obyvatelé hor přežívají alpskou zimu. Zdejší zvířata jsou tomuto prostředí dobře přizpůsobena, nicméně staré a nemocné kusy v těch drsných podmínkách nepřežijí.

Alpská flóra

V parcích jsou chráněny i rostliny. Proto je zakázáno trhat květiny, mimo jiné i krásnou lilii Lilium croceum, která roste u cesty. Možná si říkáte, proč ten zákaz. Některé rostliny — například známý plesnivec alpský, sasanka alpská, pěnišník rezavý, chrpa horská a některé druhy hořců — jsou vzácné, a je velmi důležité je chránit, aby úplně nevyhynuly. Rozmanitost květin je skutečně působivá.

Krása přírody je vidět také na stromech, jež parky zdobí. Na podzim se ozdobou lesa stávají zlaté barvy modřínů. Borovice limba naopak působí, jako by mrazivou zimou pohrdala, a stále poskytuje potravu jistému ptáčkovi, kterému se říká ořešník kropenatý. Tento pták si do volete nasbírá borová semínka a pak je někde zahrabe jako zásobu do budoucna. Tím přispívá k šíření borových semen do míst, kam by se jinak nedostala. Pozorováním krásy kolem sebe bychom jistě mohli strávit celý den, ale chceme-li se dostat do horské boudy, musíme jít dál.

Pokračujeme v chůzi a brzy se dostáváme k obtížnějšímu úseku cesty. V lese vidíme kamzíky, kteří jako by na nás čekali. Pořídíme tedy pár fotografií. Ale jakmile trochu postoupíme, tito krásní tvorové prchají, očividně polekáni tím, jak jsme se přiblížili. Vybavuje se nám úžasný Boží slib, který zaznamenal prorok Izajáš 11:6–9: „A vlk skutečně bude chvíli přebývat s beránkem a levhart ulehne s kůzletem a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře, všichni spolu; a pouhý malý chlapec je povede. A kráva i medvěd se budou pást; jejich mláďata budou lehat spolu. . . . Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře.“ Radujeme se z vyhlídky, že se celá země brzy stane ohromným rájem podobným parku, kde spolu budou lidé i zvířata žít beze strachu.

[Obrázek na straně 13]

Kamzík žijící ve francouzských Alpách

[Obrázek na straně 14]

Opatrný svišť v národním parku Vanoise ve Francii

[Obrázek na straně 14]

Orel v národním parku Mercantour ve Francii

[Obrázek na straně 15]

Kamzíci ve francouzských Alpách

[Obrázek na straně 15]

Mládě kamzíka

[Obrázek na straně 16]

Pěnišník rezavý

[Obrázek na straně 16]

Pupava bezlodyžná

[Obrázek na straně 16]

Orlíček

[Obrázek na straně 16]

Kozorožec

[Obrázek na straně 17]

Lilie (Lilium croceum)

[Obrázek na straně 17]

Lilie zlatohlávek

[Obrázek na straně 17]

Máčka alpská

[Obrázek na straně 17]

Svišť