Šťastně žít v prázdném „hnízdě“

„PRO mnohé z nás,“ připustila jedna matka, „je definitivní odloučení šokem bez ohledu na to, jak dobře jsme na to připraveni.“ Ano, odchod dítěte je sice nevyhnutelný, ale když k tomu opravdu dojde, nemusí být snadné vyrovnat se s tím. Jeden otec vypráví, jaká byla jeho reakce, když se rozloučil se svým synem: „Poprvé v životě . . . jsem jen brečel a brečel a brečel.“

Po odchodu dětí zůstává v životě mnoha rodičů obrovské prázdno — zející rána. Nemají již se svými dětmi každodenní kontakt, a někteří rodiče proto prožívají silné pocity osamělosti, bolesti a ztráty. A nejen pro rodiče je to těžká doba, s níž se musí vypořádat. Manželé Edward a Avril vzpomínají: „Jestliže jsou doma ještě další děti, ztráta doléhá i na ně.“ Co tato dvojice radí? „Poskytněte dětem čas a projevte jim pochopení. Pomůže jim to, aby se s tím vyrovnaly.“

Ano, život jde dál. Musíte-li se starat o další děti — kromě svého zaměstnání či domácích povinností —, nemůžete připustit, abyste zabředli do zármutku. Podívejme se tedy na některé způsoby, jak najít štěstí, když vaše děti odejdou z domova.

Soustřeďte se na to, co je pozitivní

Samozřejmě, jste-li smutní či osamělí a potřebujete se vyplakat nebo promluvit si o svých pocitech s chápajícím přítelem, určitě to udělejte. Bible říká: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo, ale dobré slovo je rozradostňuje.“ (Přísloví 12:25) Druzí vám někdy mohou ukázat věci z nového hlediska. Manželský pár Waldemar a Marianne doporučuje: „Dívejte se na tuto záležitost ne jako na ztrátu, ale jako na úspěšné dosažení cíle.“ To je opravdu pozitivní pohled na věci! „Jsme šťastní, že jsme z našich hochů dokázali vychovat zodpovědné dospělé lidi,“ říkají manželé Rudolf a Hilda.

Snažili jste se vychovávat své dítě „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“? (Efezanům 6:4) Ale i když jste o to usilovali, přesto se možná jeho odchodu bojíte. Pro ty, kdo své dítě takto vychovávali, platí biblické ujištění, že „i když [dítě] zestárne, neodbočí“. (Přísloví 22:6) Není to úžasně uspokojující, když vidíte, že dítě na vaši výchovu reagovalo? Apoštol Jan o duchovní rodině řekl: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4) Možná dokážete mít ke svému dítěti podobné pocity.

Je pravda, že ne všechny děti reagují na křesťanskou výchovu. Platí-li to o vašem dospělém dítěti, neznamená to, že jako rodiče jste selhali. Pokud jste udělali, co jste mohli, abyste ho vychovali zbožným způsobem, neobviňujte se zbytečně. Uvědomte si, že jako dospělý člověk nese i vaše dítě své vlastní břemeno odpovědnosti před Bohem. (Galaťanům 6:5) Chovejte naději, že časem snad své rozhodnutí změní a ‚šíp‘ nakonec dopadne tam, kam byl namířen. (Žalm 127:4)

Nepřestáváte být rodičem!

Ačkoli odchod vašeho dítěte představuje zásadní změnu, neznamená to, že tím váš úkol rodiče skončil. Howard Halpern, odborník na duševní zdraví, říká: „Do dne své smrti jste rodičem, pouze dávání a výchova má jinou formu.“

Bible již dávno uznala, že rodičovství nekončí tím, že se z dítěte stal dospělý člověk. Přísloví 23:22 říkají: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ Ano, i když rodiče ‚zestárli‘ a jejich děti jsou dospělé, rodiče mohou mít stále na život svých dětí významný vliv. Samozřejmě, že je potřeba udělat určité změny. Každý vztah však potřebuje čas od času určitou úpravu, aby byl osvěžující a uspokojující. Když jsou nyní vaše děti dospělé, snažte se dát vašemu vztahu dospělejší úroveň. Je zajímavé, že podle studií se vztah mezi dítětem a rodičem často zlepší, jakmile dítě odejde z domova! Když je dítě vystaveno tlakům skutečného světa, často začne vidět rodiče v novém světle! Hartmut z Německa říká: „Nyní svým rodičům lépe rozumím a chápu, proč dělali věci určitým způsobem.“

Vyvarujte se vměšování

Hodně škody však může napáchat to, když se budete vměšovat do osobního života svého dospělého dítěte. (Srovnej 1. Timoteovu 5:13.) Jedna vdaná žena, která zažívá velké napětí ve vztahu k manželovým rodičům, si stěžuje: „Máme je rádi, ale prostě chceme žít svůj vlastní život a dělat svá vlastní rozhodnutí.“ Samozřejmě, žádný rodič nebude nečinně přihlížet tomu, jak se jeho dospělé dítě řítí do neštěstí. Obvykle je ale nejlepší nedávat nevyžádané rodičovské rady bez ohledu na to, jak moudré či dobře míněné jsou. Zvláště to platí potom, co dítě vstoupí do manželství.

Brožura Když vyrostou a opouštějí domov, kterou v naší zemi Společnost vydala v samizdatovém vydání, uvedla tuto radu: „Měl [by ses] vyrovnat se svou novou úlohou. Když tvé děťátko dospělo do věku batolete, přestali jste ho sami krmit. Podobně teď musíš zaměnit úlohu pečovatele za úlohu rádce. Kdybychom činili rozhodnutí za své dospělé děti, bylo by to stejně nevhodné, jako kdybychom je nechali říhat nebo je kojili. Ale i ve své úloze rádce máš stanovené hranice. Například se již nesmíš odvolávat na svou rodičovskou autoritu. („Dělej to, protože jsem ti to řekl!“) Musíš naopak respektovat právo svého dítěte, aby jednalo jako dospělé.“a

Možná nebudete souhlasit s každým rozhodnutím, které vaše dítě a jeho manželský partner udělají. Avšak úcta ke svatosti manželství vám může pomoci, abyste svůj zájem omezili a zbytečně se nevnucovali. Po pravdě, nejlepší je umožnit mladým manželům, aby si své problémy vyřešili mezi sebou. Riskujete zbytečné střety, jestliže dáváte nevyžádané rady zeťovi či snaše, kteří v citlivých místech manželství mohou být na kritiku velmi citliví. Článek ve zmíněné brožuře dále radí: „Potlačuj své pokusy stále udílet nežádané podněty, protože mohou z tvého zetě nebo snachy udělat nepřítele.“ Buďte oporou — ale s nikým nemanipulujte. Udržíte-li si dobrý vztah ke svému dítěti, bude pro něj snazší přijít si k vám pro radu, když ji bude opravdu potřebovat.

Obnovte manželské pouto

Prázdné hnízdo také mnoha manželským dvojicím může otevřít možnost k většímu manželskému štěstí. Čas a úsilí, které úspěšné rodičovství vyžaduje, mohou klást takové nároky, že manželé vztah mezi sebou zanedbávají. Jedna manželka říká: „Když teď děti odešly, snažíme se s Konrádem, abychom se znovu lépe poznali.“

Oproštěni od každodenních úkolů souvisejících s rodičovstvím teď máte možná více času jeden na druhého. Jedna matka řekla: „Tento znovu nalezený volný čas . . . nám umožňuje, abychom věnovali více pozornosti tomu, jací jsme, zaměřili se na to, abychom lépe poznali, jaký je mezi námi vztah, a abychom se začali věnovat činnostem, které uspokojují naše potřeby.“ Tato matka dodává: „Je to období nového poznávání a neuvěřitelného růstu, a přestože takové období může s člověkem někdy otřást, je rovněž radostné.“

Některé dvojice mají také větší finanční svobodu. Je možné věnovat se koníčkům a profesím, které dříve odkládaly. Mnoho dvojic mezi svědky Jehovovými využívá svou novou svobodu k tomu, aby se věnovaly duchovním zájmům. Otec, který se jmenuje Herman, říká, že když děti odešly z domova, on a jeho manželka ihned začali podnikat kroky k tomu, aby mohli znovu začít s celodobou službou.

Osamělý rodič a odchod dítěte

Smířit se s prázdným „hnízdem“ může být obzvlášť těžké pro rodiče z neúplné rodiny. Rebecca, která je sama se dvěma dětmi, vysvětluje: „Nemám manžela, který by mi dělal společnost a projevoval lásku, když děti odejdou z domova.“ Pro osamělou matku jsou děti možná zdrojem citové opory. A jestliže přispívají na domácnost, jejich odchod může znamenat také finanční těžkosti.

Některé osamělé matky dosáhnou zlepšení své ekonomické situace tím, že se přihlásí do rekvalifikačního nebo do nějakého krátkodobého kursu. Jak má ale člověk vyplnit prázdnotu osamělosti? Jedna svobodná matka říká: „Pomáhá mi, když jsem pořád v činnosti. Může to být čtení Bible, uklízení bytu nebo třeba jen svižná procházka či proběhnutí. Avšak nejhodnotnější způsob, jak překonat osamělost, je rozhovor s duchovně zaměřenou přítelkyní.“ Ano, „rozšiřte se“ a pěstujte nová a uspokojující přátelství. (2. Korinťanům 6:13) Jestliže na vás doléhá pocit osamělosti, ‚vytrvávejte v úpěnlivých prosbách a modlitbách‘. (1. Timoteovi 5:5) Buďte si jisti, že během tohoto obtížného období, kdy se přizpůsobujete novým okolnostem, vás Jehova posílí a podepře.

Ať je odchod šťastný

Ať jste v jakémkoli postavení, uvědomte si, že když děti odejdou z domova, život tím nekončí. Ani nezanikají rodinná pouta. Zdravá láska, jak ji popisuje Bible, je natolik silná, že k sobě lidi poutá, i když jsou od sebe daleko vzdáleni. Apoštol Pavel nám připomíná, že láska „ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává.“ (1. Korinťanům 13:7, 8) Nesobecká láska, kterou jste ve své rodině pěstovali, nezmizí kvůli tomu, že vaše děti odešly z domova.

Je zajímavé, že když na děti dolehne bolest z odloučení a stesk po domově nebo když začnou mít hospodářské potíže, jsou často ti první, kdo kontakt obnoví. Hans a Ingrid doporučují: „Ukažte dětem, že domů mají dveře vždy otevřené.“ Kontakt vám pomohou udržovat pravidelné návštěvy, dopisy nebo občasné telefonní rozhovory. „Zajímejte se o to, co dělají, aniž byste se pletli do jejich záležitostí,“ řekli Jack a Nora.

Když dítě odejde z domova, váš život se změní. Ale život v prázdném „hnízdě“ může být činorodý, aktivní a uspokojující. Také vztah k vašemu dítěti se změní. A přesto to stále může být vztah, který je šťastný a odměňující. „Osamostatnění od rodičů,“ říkají profesoři Geoffrey Leigh a Gary Peterson, „neznamená ztrátu lásky, věrnosti či úcty k rodičům. . . . Skutečně, pevná rodinná pouta často zůstávají po celý život.“ Ano, nikdy nepřestanete své dítě milovat a nikdy nepřestanete být jeho rodičem. A protože jste své dítě milovali natolik, že jste ho nechali odejít, vlastně jste ho neztratili.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 12]

„Poprvé v životě . . . jsem jen brečel a brečel a brečel“

[Rámeček a obrázky na straně 10]

Podněty pro dospělé děti — co rodičům pomůže, když odcházíte z domova

Pro rodiče je obvykle snazší vyrovnat se s odchodem než s tím, že jsou „odloženi“. Jistě vás těší, že jste nezávislí a dospělí, mají-li však rodiče potíže smířit se s tím, projevujte jim laskavost a pochopení. Ujišťujte je o tom, že vaše láska a náklonnost stále trvá. Stručná zpráva, nečekaný dárek nebo přátelský telefonát mohou velmi rozjasnit rodičovské chmury! Průběžně je informujte o významných událostech ve svém životě. Dáte jim tak najevo, že rodinná pouta jsou stále velmi silná.

Když stojíte před tlaky, které přináší život dospělých, pravděpodobně budete mnohem lépe chápat, co prožívali rodiče, když se o vás starali. Možná vás to podnítí, abyste svým rodičům řekli: „Děkuji za všechno, co jste pro mě udělali!“