Pozorujeme svět

Náhodná úmrtí přistěhovalců

Tisíce přistěhovalců se každý rok s nasazením života ilegálně dostává do Jižní Afriky, snaží se získat tam zaměstnání a tím si také zlepšit životní úroveň. Říká se, že když plavou přes řeku Limpopo, stovky z nich sežerou krokodýli. Jiní procházejí pěšky Krugerovým národním parkem, kde je pošlapou sloni nebo zahubí lvi. Strážci parku nedávno zastřelili pět lvů, z nichž se stali lidožrouti. „Při ohledání těch pěti mrtvých lvů byly v jejich zažívacím traktu objeveny lidské pozůstatky,“ uvádí johannesburgský list The Star. Kolik ilegálních přistěhovalců zahubí divoká zvířata, není přesně známo. List The Star píše: „Strážci při pravidelných obhlídkách objevují stopy po lidech, které se z nevysvětlitelných důvodů beze stopy ztrácejí. Dospělý lev je schopen na posezení sežrat až 70 kilogramů masa. Je velmi málo pravděpodobné, že po lidech zahubených lvem zůstanou nějaké pozůstatky, zejména proto, že všechny zbytky ihned sežerou hyeny a šakali.“

Špatná situace dětí ve válce

Organizace Terre des Hommes pečují o chudobné děti na celém světě. Podle Petry Boxlerové, předsedkyně odbočky této organizace v Německu, „za uplynulých deset let asi dva miliony dětí přišly o život ve válkách, v potyčkách a pouličních bojích“. Jak uvádí list Süddeutsche Zeitung, kromě toho šest milionů dětí utrpělo těžké tělesné zranění a deset milionů dětí vážné citové šrámy. Paní Boxlerová naříká, že v poslední době získávají války ještě zhoubnější podobu. V některých zemích jsou děti násilím cvičeny na zabijáky, a v jiných zemích „jsou využívány jako živé sondy k hledání min“.

Objevy „neznámých“ zvířat

„Před několika desítkami let se všeobecně zastával názor, že většina savců — srstnatých, teplokrevných tvorů, kteří dávají mléko — na světě je již známá. Ale už to není pravda,“ píše časopis U. S. News & World Report. „Vydání knihy Mammal Species of the World [Druhy savců z celého světa] z roku 1993 bylo ve srovnání s vydáním z roku 1983 doplněno o 459 záznamů. V posledních čtyřech letech biologové objevili desítky dalších savců — hlodavců, netopýrů, vysoké zvěře, antilop, divokého skotu, a dokonce opic.“ Někteří předpovídají, že seznam dodnes poznaných 4 600 druhů savců se brzy rozroste až na 8 000 druhů. K některým „‚objevům‘ savců došlo v muzeích, když se vědci blíže podívali na exempláře shromážděné před mnoha lety“. Článek uvádí, že kromě toho „mnoho nových druhů hostí nějaké parazity nebo jiné nepatrné tvorečky, kteří jsou také pro vědu neznámí,“ a že „každý ze 3 nově popsaných savců je zvíře, které nikdy předtím žádný vědec neviděl“. K většině nových objevů došlo v tropických pralesích a v jiných odlehlých územích na světě. Odborník na výzkum savců George Schaller říká: „Jsem překvapen, když vidím, jak jsou lidé přehnaně nadšeni případným výskytem nějaké bakterie na Marsu, když naše vlastní planeta se hemží spoustou neobjevených druhů.“

Náboženství na křižovatce

„Jak se přibližujeme ke konci tohoto století a tohoto tisíciletí, objevuje se pocit, že se nejedná jen o symbolický práh, ale že nastává jakási epochální změna,“ řekl Konrad Raiser, generální tajemník Světové rady církví. „Problém je v tom, že zcela nechápeme, jakým směrem nás tato změna vede. Proto poněkud zaostáváme v aktivním zasahování do právě probíhající změny a místo toho [ji] pouze vnímáme a nějak reagujeme.“ Jako jeden z problémů, s nimiž je nutné počítat, dr. Raiser jmenoval „pluralitu náboženství“. ENI Bulletin citoval jeho vyjádření, že křesťanstvo „je stále spíše na straně problému než na straně řešení“. Doktor Raiser dodal: „Ani zdaleka jsme si neosvojili takové způsoby, jak spolu navzájem můžeme žít jako sousedé, aniž toho druhého, toho, kdo se od nás liší náboženským přesvědčením a jednáním, neustále vnímáme jako nějakou hrozbu, ale naopak ho považujeme . . . za možný zdroj obohacení.“

Je pravda, že toto tisíciletí už skončilo?

Podle názoru učenců se „tisíciletí ve skutečnosti změnilo již před několika lety. Promiňte, ale všichni jsme to propásli,“ uvádí časopis Newsweek. Z jakého důvodu? Náš kalendář se „opírá o libovolné dělení času“, údajně založené na narození Krista. Uvedený článek však upozorňuje na názor novodobých učenců, že se Ježíš ve skutečnosti narodil několik let „před Kristem“. Podle časopisu Newsweek to „znamená, že jsme už určitě ve třetím tisíciletí“. Tato chyba se přičítá Dionysiovi Malému, který byl v roce 525 n. l. pověřen papežem Janem I., aby vypracoval standardní liturgický kalendář. Dionysios se rozhodl, že jako klíčový bod použije datum Ježíšova narození, ale zmýlil se ve výpočtu tohoto data. Newsweek píše: „Historikové určitě nikdy nebudou přesně vědět, kdy se Ježíš narodil. I stanovení data Vánoc, kdy se slaví jeho narození, je libovolné. Učenci se domnívají, že si církev vybrala 25. prosinec proto, aby se toto datum shodovalo s pohanskými oslavami zimního slunovratu a aby je nábožensky převýšilo.“ Biblická chronologie udává, že Ježíš se narodil v roce 2 př. n. l.

Nyní se vztahuje i na kočky

Ve státě New York je již desítky let považováno za trestný čin, jestliže na místě nějaké nehody zůstane kráva, kůň nebo pes, a nikdo se nesnaží najít vlastníka tohoto zvířete a ani na to upozornit policii. Na kočky se to nevztahovalo. Této záležitosti však byla věnována pozornost v návrhu nového zákona, který byl přijat převážnou většinou hlasů a podepsán. Tento zákon, známý jako návrh zákona o „přejeté kočce“, postavil na úroveň trestného činu to, jestliže někdo při nehodě zraní kočku, opustí místo nehody a o zranění nepodá zprávu policii. Za opomenutí podat takovou zprávu by mohli ti, „kdo ujedou z místa nehody, při které zraní“ kočku, dostat pokutu 100 dolarů. List The New York Times to komentoval: „Pro milovníky koček to představuje skvělou možnost umlčet toho, kdo by snad hlásal diskriminaci určitých druhů.“

„Epidemie obezity“

„Vzrůstající epidemie obezity ohrožuje zdraví milionů lidí na celém světě,“ uvádí časopis The Journal of the American Medical Association a cituje varování, které vydala Světová zdravotnická organizace. „Odborníci na zdraví a výživu z 25 zemí říkali, že v některých zemích západní Evropy a na americkém kontinentu je obezitou postiženo až 25 procent dospělých. Tento počet vzrůstá u žen ve východní Evropě a v zemích kolem Středozemního moře a u černošek ve Spojených státech až na 40 procent. V Melanésii, Mikronésii a Polynésii je obezita nejrozšířenější, v některých oblastech dosahuje až 70 procent.“ Odborníci varovali, že pokud se trendy neposunou směrem ke stravě s nižším obsahem tuku a k aktivnějšímu způsobu života, drtivé množství lidí v mnoha zemích se bude potýkat s onemocněním věnčitých tepen, s dýchacími problémy, s mrtvicí, s onemocněním žlučníku, s rakovinou, s cukrovkou a s poruchami kosterních svalů. „Obezita ‚by měla být považována za jeden z nejzanedbávanějších zdravotnických problémů naší doby, přestože se dá dobře prokázat, že má stejně závažný dopad na zdraví jako kouření,‘ říkali odborníci.“

Nemístná oddanost?

Na stěně jedné ze stanic metra v Mexico City se zjevně vlivem vlhkosti objevila 1. června 1997 jakási postava. Pro mnohé věrné katolíky to bylo nadpřirozené zjevení guadalupské Panny Marie, jak se v Mexiku říká Panně Marii. „Katolická církev nepovažuje zjevení Panny Marie v metru za skutečný zázrak, ale za přírodní útvar vytvořený prosakováním vody do stěn stanice,“ uvedl list El Universal. Před touto postavou se nicméně zastavilo mnoho lidí, aby jí prokázali poctu, a „prohlédnout si ji přišlo více než tisíc lidí za hodinu“. Pro tuto postavu byl vytvořen malý výklenek a jistý katolický kněz ho zasvětil.

Zisky z drogové závislosti

Podle odhadu Organizace spojených národů je na celém světě asi 340 milionů narkomanů. Jak uvedl list Jornal da Tarde, „na prvním místě stojí závislost na tišících prostředcích a na sedativech, které užívá 227 500 000 lidí neboli téměř 4 procenta světové populace. Na druhém místě je marihuana, na které je závislých 141 milionů lidí, celkem 2,5 procenta světového obyvatelstva.“ Také se odhaduje, že pouze asi 5 až 10 procent všech nezákonných drog je zabaveno policií. Prodejem drog se každý rok získává až 400 miliard dolarů. V některých případech prodavači drog dosahují až 300procentního zisku — „takových zisků se nedá dosáhnout v žádném jiném druhu obchodu,“ píše list Jornal da Tarde.