Odpovědi hledejme u Stvořitele, ne u stvoření
EVOLUČNÍ teorie učí, že jsme byli k vyššímu živočišnému druhu postupně utvářeni na základě řady změn. Naproti tomu Bible říká, že jsme byli vytvořeni dokonalí, k Božímu obrazu, ale krátce po začátku své existence jsme o dokonalost přišli a od té doby je to s lidstvem čím dál tím horší.
Naši prarodiče, Adam a Eva, začali takto upadat, když ve snaze o mravní nezávislost vědomě neposlechli Boha, a tak poškodili své svědomí. Úmyslně, jako by jeli v nějakém vozidle, prorazili ochranná svodidla Božího zákona a zřítili se do strašné situace, v níž jsme až dosud — postihují nás nemoci, stárneme a umíráme a kromě toho trpíme rasovými předsudky, náboženskou nenávistí a strašnými válkami. (1. Mojžíšova 2:17; 3:6, 7)
Zvířecí, nebo vadné geny?
V Bibli samozřejmě není vědecky vysvětleno, co se stalo s dokonalým tělem Adama a Evy potom, když zhřešili. Bible není vědecká kniha, stejně jako příručka automobilisty není učebnicí automobilového inženýrství. Bible však stejně jako příručka pro automobilistu uvádí přesné údaje, a ne mýty.
Když Adam a Eva prorazili ochrannou bariéru Božího zákona, poškodil se tím jejich organismus. Od té doby se začali zvolna přibližovat ke smrti. Na základě zákonů dědičnosti jejich děti, veškeré lidstvo, zdědily nedokonalost. Takže také umírají. (Job 14:4; Žalm 51:5; Římanům 5:12)
Je smutné, že v důsledku dědičnosti máme sklon k hříchu, což se projevuje sobeckostí a nemravností. Sex má samozřejmě své místo a tam je vhodný. První lidské dvojici Bůh přikázal: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) A jako milující Stvořitel se postaral o to, aby plnění tohoto příkazu bylo pro manžela i manželku příjemné. (Přísloví 5:18) Lidská nedokonalost však vedla ke zneužívání sexu. Jak si všichni uvědomujeme, nedokonalost vlastně postihuje každou stránku našeho života, tedy i veškeré funkce naší mysli a našeho těla.
Nedokonalost však v nás neudusila mravní smysl. Pokud opravdu chceme, můžeme se chopit „volantu“ a vyhnout se osidlům dnešního žívota tím, že budeme bojovat se sklonem propadnout hříchu. Nedokonalý člověk ovšem nemůže bojovat s hříchem zcela úspěšně, což Bůh milosrdně bere v úvahu. (Žalm 103:14; Římanům 7:21–23)
Proč nechceme zemřít
Bible také objasňuje další záhadu, kterou evoluční teorie uspokojivě nevysvětluje: proč lidé běžně nejsou ochotni přijmout smrt, i když se snad smrt zdá přirozená a nevyhnutelná.
Jak Bible odhaluje, bezprostřední příčinou smrti byl hřích, neuposlechnutí Boha. Kdyby naši prarodiče zůstali poslušní, mohli by oni i jejich děti žít navždy. Bůh naprogramoval lidskou mysl tak, aby obsahovala touhu po věčném životě. „Lidem dal do srdce touhu po věčnosti,“ říká Kazatel 3:11 podle Ekumenického překladu. Odsouzení k smrti vyvolalo v lidech vnitřní konflikt, trvalý nesoulad.
Lidé chtějí tento vnitřní konflikt urovnat a uspokojit svou přirozenou touhu žít dál, a proto si vymysleli všemožné druhy náboženských názorů, od nauky o nesmrtelné duši až po víru v převtělování. Vědci se usilovně snaží proniknout do tajemství stárnutí, protože také chtějí odvrátit smrt nebo ji alespoň oddálit. Ateističtí evolucionisté odmítají touhu po věčném životě jako vývojový trik či podvod, protože je v rozporu s jejich názorem, že lidé jsou pouze vyšší živočichové. Naproti tomu biblické prohlášení, že smrt je nepřítel, se shoduje s naší přirozenou touhou žít. (1. Korinťanům 15:26)
Jsou tedy v našem těle nějaké náznaky, že jsme byli určeni k tomu, abychom žili navždy? Odpověď zní: Ano! Samotný lidský mozek nás oslňuje doklady o tom, že jsme byli vytvořeni tak, abychom žili mnohem déle, než žijeme.
Jsme vytvořeni tak, abychom mohli žít navždy
Mozek váží asi 1,4 kilogramu a obsahuje 10 až 100 miliard neuronů, z nichž ani dva prý nejsou úplně stejné. Každý neuron může navázat spojení s 200 000 dalšími neurony, a tak se v mozku vytváří mnoho různých okruhů neboli drah. A jako by to ještě nestačilo, „každý neuron je“ sám o sobě „velmi složitý počítač“, uvádí časopis Scientific American.
Mozek je omýván jakýmsi chemickým roztokem, který ovlivňuje chování neuronů. A mozek je mnohem složitější než nejvýkonnější počítač. „V každé hlavě,“ píšou Tony Buzan a Terence Dixon, „je úctyhodná zásobárna energie, kompaktní výkonný orgán, jehož kapacita zdánlivě vzrůstá směrem k nekonečnu, čím více toho o něm poznáváme.“ Tito autoři citují profesora Pjotra Anochina a pak dodávají: „Dosud neexistuje žádný člověk, který by dokázal využívat veškerý potenciál svého mozku. Proto nemůžeme přijmout žádné pesimistické odhady mezí lidského mozku. Je neomezený.“
Tyto údaje jsou zcela v rozporu s evoluční teorií a vzbuzují otázku: Proč by evoluce „tvořila“ pro obyvatele jeskyní nebo i pro dnešní vysoce vzdělané lidi orgán s takovým potenciálem, že by lidem mohl sloužit milion, nebo dokonce miliardu let jejich života? Opravdu, má význam jen pro věčný život! Ale co naše tělo?
Kniha Repair and Renewal — Journey Through the Mind and Body (Oprava a obnova — Putování myslí a tělem) uvádí: „Způsob, kterým se samy opravují kosti, tkáně a orgány, je doopravdy zázračný. A kdybychom se nad tím chvíli zamysleli, uvědomili bychom si, že nenápadná regenerace kůže, vlasů a nehtů i jiných částí těla je doopravdy úžasná — probíhá 24 hodin denně, nepřetržitě týden co týden, a z biochemického hlediska nás během našeho života mnohokrát doslova přetváří.“
Pro Boha nebude v době, kterou sám určil, žádným problémem udržovat tento zázračný proces sebeobnovy tak, aby probíhal neomezeně. Potom konečně bude „přivedena vniveč smrt“. (1. Korinťanům 15:26) Máme-li však být opravdu šťastní, potřebujeme nejen věčný život. Potřebujeme pokoj — pokoj s Bohem i se svými bližními. Takový pokoj může být uskutečněn jedině tehdy, budou-li mít lidé k sobě navzájem opravdovou lásku.
Nový svět založený na lásce
„Bůh je láska,“ říká 1. Jana 4:8. Láska — zejména láska Jehovy Boha — je tak mocná, že je hlavním důvodem k tomu, proč můžeme mít naději na věčný život. „Bůh. . . tak velice miloval svět,“ říká Jan 3:16, „že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“
Věčný život! To je opravdu nádherná vyhlídka! My však jsme zdědili hřích, a proto nemáme právo na život. Bible říká: „Mzda, kterou platí hřích, je smrt.“ (Římanům 6:23) Naštěstí však láska přiměla Božího Syna Ježíše Krista, aby za nás zemřel. Apoštol Jan o Ježíšovi napsal: „On se za nás vzdal své duše.“ (1. Jana 3:16) Ano, Ježíš dal svůj dokonalý lidský život jako „výkupné výměnou za mnohé“, aby nám — těm, kdo v něho projevujeme víru — mohly být zrušeny hříchy a abychom měli věčný život. (Matouš 20:28) Bible vysvětluje: „Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život.“ (1. Jana 4:9)
Jak bychom tedy měli reagovat na lásku, kterou nám projevil Bůh i jeho Syn? Bible dále říká: „Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ (1. Jana 4:11) Musíme se učit milovat, protože tato vlastnost bude základním kamenem Božího nového světa. Mnozí lidé dnes začínají uznávat důležitost lásky, i to, jak ji zdůrazňuje Jehova Bůh ve svém Slově, v Bibli.
Kniha Love and Its Place in Nature (Láska a její místo v přírodě) uvedla, že bez lásky „děti umírají“. Potřeba lásky však nekončí, když lidé stárnou. Jeden význačný antropolog se zmínil o tom, že láska „zaujímá ústřední postavení mezi všemi lidskými potřebami, stejně jako je naše Slunce ve středu naší sluneční soustavy. . . Dítě, které není milováno, se po biochemické, fyziologické i psychologické stránce velmi liší od dítěte, kterému se prokazuje láska. Nemilované dítě se liší od dítěte milovaného i v tom, jak vyrůstá.“
Umíte si představit, jaký život bude na zemi, až budou mít lidé k sobě navzájem opravdovou lásku? Nikdo už nebude přistupovat s předsudky k člověku jiné národnosti, k příslušníkovi jiné rasy ani k tomu, kdo bude mít jinou barvu kůže než on sám! Pod správou Krále Ježíše Krista, dosazeného Bohem, bude na celé zemi panovat pokoj a láska, protože se splní slova inspirovaného biblického žalmu:
„Bože, dej svá vlastní soudcovská rozhodnutí králi. . . Ať soudí ztrápené z lidu, ať zachraňuje syny chudého a ať drtí toho, kdo šidí. . . . V jeho dnech bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc. A bude mít poddané od moře k moři a od Řeky do konců země. On totiž osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání.“ (Žalm 72:1, 4, 7, 8, 12, 13)
V Božím novém světě nebudou smět žít ničemní lidé, protože v jiném biblickém žalmu je dokonce slíbeno: „Zločinci budou odříznuti, ale ti, kdo doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi. A ještě chvilku, a ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a on nebude. Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:9–11)
Pak se uzdraví mysl i tělo všech poslušných lidí, i těch, kdo budou vzbuzeni z hrobu při vzkříšení mrtvých. Nakonec bude každý žijící člověk dokonale zrcadlit Boží obraz. Konečně přestane úporný boj o to, abychom jednali správně. Pomine také nesoulad mezi touhou po životě a současnou tvrdou realitou smrti! Ano, to je jistý slib našeho milujícího Boha: „Smrt již nebude.“ (Zjevení 21:4; Skutky 24:15)
Kéž tedy nepřestanete bojovat o to, abyste jednali správně. Věnujte pozornost Boží radě: „Bojuj znamenitý boj víry, pevně uchop věčný život.“ Život v Božím novém světě je právě to, co Bible nazývá ‚skutečným životem‘. (1. Timoteovi 6:12, 19)
Kéž dospějete k pochopení tohoto pravdivého výroku z Bible: „Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami.“ Pochopení této pravdy je nesmírně důležitým krokem k tomu, abyste splňovali požadavky pro život v Jehovově novém světě lásky a spravedlnosti. (Žalm 100:3; 2. Petra 3:13)
[Praporek na straně 11]
Život v Božím novém světě je právě to, co Bible nazývá ‚skutečným životem‘. (1. Timoteovi 6:19)
[Obrázek na straně 9]
Lidé prorazili ochranná svodidla Božích zákonů, a to mělo katastrofální následky
[Obrázek na straně 10]
Lidstvo se bude těšit z nového pokojného světa pod Božím panstvím