Touha po bezpečí

POD pojmem bezpečí si každý člověk představuje něco jiného. Pro jednoho člověka to znamená mít zaměstnání, pro někoho jiného mít bohatství a pro dalšího člověka to znamená žít v prostředí, kde není žádná zločinnost. Znamená to pro vás ještě něco jiného?

Bez ohledu na to, jaký názor máte, nepochybně podnikáte určité kroky k tomu, abyste žili v bezpečí. Podívejme se, co lidé v Evropě dělají pro to, aby dosáhli určité míry osobního bezpečí.

Vyšší vzdělání

Podle prezidenta Evropské komise Jacquese Santera je v Evropské unii dvacet procent mladých lidí bez práce. Pro tuto věkovou skupinu je tedy velmi důležitá jedna otázka — jak mohu získat zaměstnání, které mi zajistí život v bezpečí? Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že tohoto cíle mohou nejlépe dosáhnout pomocí vyššího vzdělání. Podle londýnských novin The Sunday Times tím studenti získávají „výraznou výhodu na trhu práce“.

V Německu například „je touha po vzdělání a akademickém postavení stejně velká jako dříve,“ uvádějí noviny Nassauische Neue Presse. A to navzdory skutečnosti, že život na univerzitě v této zemi stojí studenta průměrně asi padesát pět tisíc dolarů.

Mladé lidi, kteří berou studia vážně a touží po pracovních jistotách, je třeba pochválit. A mladý člověk, který získá nějakou kvalifikaci a dovednost, má při hledání zaměstnání určitou výhodu. Představuje však vyšší vzdělání vždy pracovní jistotu? Jedna studentka řekla: „Od samého počátku jsem věděla, že studia mi nezajistí jasně vyhraněnou pracovní činnost a neposkytnou mi bezpečí.“ Její případ není neobvyklý. V posledním roce dosáhl v Německu počet nezaměstnaných absolventů univerzity nejvyššího počtu všech dob.

Jedny noviny uvádějí, že ve Francii chodí mladí lidé na univerzitu proto, že s vysvědčením ze střední školy se kvůli vysoké nezaměstnanosti neuplatní. Mnozí studenti univerzity si uvědomují, že na konci svých studií „na tom s diplomem v kapse nejsou o nic lépe“. Noviny The Independent uvádějí, že v Británii „si stresy vysokoškolského života vybírají na studentech krutou daň“. Noviny napsaly, že místo aby to studentům pomáhalo vyrovnávat se s nejistotami života, tlak na univerzitách někdy působí problémy, jako je deprese, úzkost a nízká sebeúcta.

Člověk, který se vyučil řemeslu nebo získal praktické školení v oblasti výroby, často získá zaměstnání snadněji než absolvent vysoké školy.

Stačí deset tisíc věcí?

Mnozí lidé věří, že tajemství, jak žít v bezpečí, spočívá v bohatství. Možná to vypadá jako rozumný přístup, protože dostatek peněz v bance je určitou rezervou pro horší časy. Bible říká, že „peníze jsou pro ochranu“. (Kazatel 7:12) Nicméně zlepší se zvětšováním bohatství vždy i osobní bezpečí?

Nemusí to tak být. Uvažte, jak bohatství vzrostlo za posledních padesát let. Na konci druhé světové války velká část obyvatel Německa neměla skoro nic. Podle jistých německých novin dnes průměrný Němec vlastní deset tisíc věcí. Jsou-li hospodářské předpovědi správné, budou mít příští generace ještě víc věcí. Vede však takové hromadění bohatství k tomu, že člověk žije ve větším bezpečí? Ne. Jedna anketa v Německu ukázala, že dva ze tří lidí pokládají život za méně bezpečný, než byl před dvaceti nebo třiceti lety. Takže obrovský růst bohatství nenavodil u lidí pocit většího bezpečí.

To je pochopitelné, protože pocit nejistoty, jak ukázal předchozí článek, je citová zátěž. A hmotné bohatství tuto citovou zátěž nedokáže úplně odstranit. Bohatství určitě chrání před chudobou a pomáhá v čase těžkostí. Za určitých okolností však mít hodně peněz může být stejným břemenem jako mít peněz málo.

Vyrovnaný postoj k hmotnému majetku nám tedy pomáhá mít stále na mysli, že ačkoli bohatství může být požehnáním, není rozhodujícím faktorem pro život v bezpečí. Když byl Ježíš Kristus na zemi, povzbuzoval své následovníky slovy: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) K tomu, aby se člověk cítil dokonale v bezpečí, potřebuje víc než jen hmotné bohatství.

Pro lidi pokročilejšího věku je majetek důležitý ani ne tak pro jeho materiální hodnotu, ale proto, že k těm věcem mají citový vztah. A více než o bohatství mají starší lidé starost o to, že se stanou obětí zločinu.

Dávejte si pozor!

„Zločin . . . je v posledních třiceti letech rostoucím problémem po celém světě,“ uvádí brožura Practical Ways to Crack Crime (Praktické způsoby, jak zabránit zločinu), která vyšla v Británii. Policie je v plném nasazení. Jak se někteří lidé před zločinností chrání?

Osobní bezpečnost začíná doma. Jeden architekt ve Švýcarsku se například specializuje na navrhování domů, které jsou nedobytné. Tyto domy mají bezpečnostní zámky, zpevněné dveře a okna s mřížemi. Zdá se, že majitelé těchto domů vzali doslova známé přísloví: „Můj dům, můj hrad.“ Podle časopisu Focus jsou tyto domy nákladné, ale poptávka po nich je velká.

Pro zvýšení osobního bezpečí doma i mimo domov zorganizovaly některé komunity projekty hlídek v okolí. Obyvatelé určitých předměstí šli ještě dále a platí si bezpečnostní firmu za to, že v určitých hodinách hlídkuje v jejich oblasti. Mnoho lidí pokládá za moudré, aby člověk nechodil v noci sám po opuštěných ulicích. A rodiče, kteří přirozeně mají zájem o blaho svých dětí, možná podniknou zvláštní opatření k jejich ochraně. (Všimněte si doporučení, která jsou v rámečku na této straně.)

Ne každý však má prostředky na to, aby si pořídil obydlí, které je nedobytné. A kromě toho místní projekty hlídek a hlídkování bezpečnostní firmy celkovou zločinnost nesníží, možná se jen přesune do nehlídaných oblastí. Takže zločinnost zůstává hlavní hrozbou osobní bezpečnosti. K tomu, abychom mohli žít v bezpečí, je zapotřebí více než usilovná snaha zločinnost potlačit.

Léčit nemoc — ne pouze příznaky

Každý z nás přirozeně touží po životě v bezpečí a uděláme dobře, jestliže k dosažení tohoto cíle podnikneme rozumné a praktické kroky. Zločinnost, nezaměstnanost a všechny ostatní věci, které působí nejistotu v životě, jsou pouhými příznaky stavu, jímž je postiženo celé lidstvo. K tomu, aby se tento stav vyléčil, je nutné se zaměřit nejen na příznaky, ale na samotnou příčinu.

Co je základní příčinou nejistoty v našem životě? Jak můžeme tuto příčinu vymýtit a navždy tak ze života odstranit nejistotu? O těchto otázkách pojednává další článek.

[Rámeček na straně 6]

Způsoby, jak chránit malé děti

Vzhledem k častému přepadání, únosům a vraždám dětí pokládá mnoho rodičů za užitečné, aby své děti naučili toto:

1. Velmi pevně říci „ne“ každému, kdo se je snaží přimět k něčemu, co pokládají za špatné.

2. Nepřipustit, aby se kdokoli dotýkal intimních částí těla — s výjimkou lékaře nebo sestřičky, je-li přítomen rodič.

3. V případě nebezpečí utéci pryč, křičet, volat či požádat o pomoc dospělého, který je v blízkosti.

4. Říci rodičům o každé příhodě nebo o rozhovoru, z nichž má dítě nepříjemné pocity.

5. Odmítnout jakékoli tajemství před rodiči.

A závěrečný bod, rodiče udělají dobře, když budou opatrní při volbě toho, komu svěří své dítě na hlídání.

[Obrázky na straně 5]

K tomu, abychom žili v bezpečí, potřebujeme víc než vzdělání, bohatství nebo usilovnou snahu potírat zločinnost