Náboženství v dnešním Polsku

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V POLSKU

PO CELÉM světě je polský národ znám tím, že je velmi nábožensky založený. A skutečně, 95 procent obyvatelstva se hlásí k římskokatolické církvi.

Náboženské slavnosti jsou v této zemi brány opravdu vážně a jsou nedílnou součástí národní tradice. Zvláště na venkově bývají náboženské svátky velmi rozmanité a radostné — jejich účastníci mají na sobě národní kroje a lidé hrají různé hry.

Tisk o takových událostech pravidelně přináší podrobné zprávy stejně jako o poutích na známá místa uctívání a o náboženských procesích. Velké vážnosti se těší také křty, svatby v kostele, svátky světců a první svaté přijímání.

V roce 1978 se Karol Wojtyła, Polák, stal papežem Janem Pavlem II. To bylo další hnací silou pro katolické náboženství v Polsku. Hrdé davy vítají svého krajana, kdykoli přijede do rodné země.

Všechny tyto náboženské aktivity působí na ostatní národy dojmem, že Poláci mají pevnou víru, kterou dávají veřejně najevo. Nicméně polští katoličtí vůdci a jiní pozorovatelé vyjadřují obavy nad měnícími se postoji a zvyky stále většího počtu členů církve.

Jak to v Polsku vypadá

Přední představitelé katolické hierarchie v Polsku společně s novináři a těmi, kdo provádějí průzkum veřejného mínění, mají na situaci v katolickém náboženství v dnešním Polsku jiný názor. Stále častěji slyšíme z úst významných vedoucích osobností důrazná prohlášení jako reakci na vzrůst zločinnosti, úpadek morálních hodnot a pokles zájmu o církevní nauky a zvyky. Nejvíce diskusí se točí kolem otázky: ‚Jaký vliv na všední život lidí má obecně rozšířený způsob uctívání římskokatolické církve?‘

Například polský primas Józef Glemp si všiml vzrůstajícího sekularismu mezi lidmi a mluvil o potřebě čelit vlně „neopaganismu“ v zemi. V katolickém časopise Ład spisovatel Wojciech Chudy předkládá podrobnější rozbor situace. Řekl: ‚Musíme se zabývat námětem, který po léta trápí kněze, sociology a psychology v oblasti náboženství — námětem, kterým je zřejmá propast mezi náboženským a všedním životem. Vyslechnete kázání, ale jakmile vyjdete z kostela, jednoduše zapomenete na svět, v němž existuje Bůh. Ocitáte se v jiném světě, ve světě každodenního boje, kde žijete tak, jako by vůbec žádný Bůh nebyl.‘

Arcibiskup Henryk Muszyński, vicepresident biskupské konference, jde ještě dále, když říká: „Evangeliu se nepodařilo přeměnit nás uvnitř. Poláci jsou křesťany pouze podle statistiky. Je těžké popřít, že většina lidí se na křesťanství dívá spíše jako na zvyk než jako na náboženství.“

Změna hodnot — Změna chování

Taková vyjádření ukazují, že vedoucí představitelé církví si dělají starosti s radikálními změnami v hodnotách a chování veřejnosti. Jedním důvodem je to, že dříve příznačné náboženské zanícení ustupuje jiným zájmům.

Pro dokreslení, jedna sociologická studie odhalila, že Poláci dávají ve svém životě na první místo rodinu, potom poctivost, spravedlnost, laskavost a spolehlivost. Věci, jež souvisí s Bohem a s náboženstvím, jsou až na šestnáctém místě. Výsledkem je snižující se návštěvnost kostelů, a to dokonce i mezi mnoha lidmi, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící.

Polští biskupové jsou zneklidněni také statistikami, které poukazují na rozšířenou lhostejnost k učení církve. Tak například podle průzkumu zaměřeného na náboženské otázky, který provedla Irena Borowiková z Jagellonské univerzity, pouhých 50 procent dotázaných řeklo, že věří v posmrtný život, 47 procent se domnívalo, že by kněží měli mít povoleno se ženit, a 64 procent schválilo rozvod.

Jiná studie, která byla uveřejněna v časopise Wprost, uvádí, že „69 procent Poláků odsuzuje zákaz církve používat antikoncepční prostředky, 56 procent má námitky proti zákazu potratu a 54 procent schvaluje předmanželský sex“. Tato čísla zachycují současný rozpor, který panuje v uvažování uvnitř církve.

Během uplynulých dvou desetiletí si církev získala velkou vážnost, protože sehrála důležitou úlohu v boji proti komunismu. Avšak to, že se církev i nadále angažuje v politických a sociálních otázkách, nyní vzbuzuje nelibost, z níž vyplývá ještě hlubší rozpor mezi členy církve a duchovenstvem.

Co je skutečným řešením?

Ještě před politickými změnami v roce 1989 vláda stanovovala určitá pravidla chování. Mnoho z nich již dnes neplatí. Nový politický systém přinesl demokracii a osobní svobodu, ale také boj o přežití v liberalizovaném tržním hospodářství. Mnoho lidí zde cítí, že společnost v Polsku jednoduše nebyla na takové zásadní změny připravena. Proč?

To, aby člověk v dnešním světě zůstal v morálním a duchovním ohledu bez úhony, totiž vyžaduje víru, která je založena na něčem hlubším, než jsou náboženské zvyky nebo obřady. Každý člověk, který chce získat takovou víru, ji musí pevně založit na tom, že osobně pozná Boží slovo, Bibli, a že Bibli porozumí.

Také papež Jan Pavel II. nedávno sám uznal, že je nutné, aby křesťané byli pravidelnými čtenáři Svatého Písma. Vyzval lidi, „aby rozvíjeli hlubší a častější kontakt s Božím slovem“. Dodal: „Učit se číst Svaté Písmo je pro věřícího člověka základem: je to první krok, po němž následuje rozjímání, a tedy také upřímná modlitba.“ Papež povzbudil „všechny, kdo hledají pravdu. . ., aby se každý den sytili chlebem ze Slova života“.

Před devatenácti stoletími, dlouho před tím, než život začal být plný shonu a změn, jako je to dnes, prosil Ježíš Kristus Boha, aby ochraňoval jeho učedníky před vlivy, které by je mohly duchovně oslabit. Ježíš se modlil: „Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) A Bible „je pravda“ proto, že je to slovo Boží, a ne lidské. Apoštol Pavel jednomu sboru napsal: „Když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, nepřijali jste je jako lidské slovo, ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo.“ (1. Tesaloničanům 2:13)

A protože Bible je „Boží slovo“ a „je pravda“, může nám poskytnout to, co potřebujeme, abychom v tomto bezbožném světě svou víru upevnili. Bible říká: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17)

Mnoho upřímných a rozumných lidí v Polsku a na celém světě zjišťuje, že osobní studium Bible poskytuje pevný základ pro víru v Boha a jeho záměr. Je to právě tato víra, co jim ve světě, jenž je stále více odcizen Bohu, dává sílu, díky které žijí ryzím křesťanským životem.

[Praporek na straně 16]

„Poláci jsou křesťany pouze podle statistiky.“ (Polský arcibiskup)

[Praporek na straně 17]

Je rozšířena lhostejnost k učení církve

[Mapa na straně 15]

POLSKO