Od našich čtenářů

Chirurgie Společně s manželem děkujeme z hloubi srdce Jehovovi za článek „Chirurgie bez skalpelu“. (22. února 1998) Manžel, který trpěl arteriovenózní malformací, se měl podrobit klasické operaci mozku. Tento článek jako by byl odpovědí na naše modlitby. Manžel byl tedy operován metodou, o které se článek zmiňoval, a všechno pokračuje dobře.

L. J., Spojené státy

Ruský tisk Mnohokrát děkuji za článek „Ruský tisk chválí Svědky Jehovovy“. (22. února 1998) Chci vám říct, že to není poprvé, kdy mi do očí vstoupily slzy při čtení některého z vašich nádherných článků. Je potěšující vědět, že celá země bude jednoho dne tak krásná jako areál nové odbočky Svědků Jehovových v Solněčnom.

I. C. S. A., Brazílie

Nevěřící otec se mění Článek „Co zapůsobilo na jeho srdce“ (22. února 1998) mi připomněl mou vlastní rodinu. Můj manžel je také nevěřící. Článek mi dal naději, že jednoho dne se snad jeho srdce pohne.

S. M., Spojené státy

Rodina odolává nacistům Nikdy jsem nečetla krásnější zkušenost, než je zkušenost Horsta Henschela v článku „Svou věrnou oddaností Bohu má rodina ovlivnila můj život“. (22. února 1998) Mnohokrát jsem musela tento článek přestat číst, abych se vyplakala. Horstův otec byl rozhodně člověk, který vytrval navzdory nátlaku, a já si jeho příkladu budu vždy cenit.

A. K., Spojené státy

Příběh Horsta Henschela byl velmi dojemný. Jeho odvaha a láska k Jehovovi mě motivovaly. Nikdy nezapomenu slova, která mu dodávala odvahu, když byl ve vězení: „Nebojte se těch, kdo mohou tělo zničit nám“.

J. V. S., Brazílie

Je mi deset let, a chtěl bych vám říct, že je povzbuzující dozvídat se, jak svědkové Jehovovi tenkrát museli žít — jak mohli přijít o život, pokud neřekli „Heil Hitler“. Ale svědkové zůstali pevní a neřekli to.

R. B., Spojené státy

Hrdost na svou rasu S radostí jsem si přečetla článek „Mladí lidé se ptají. . . Je správné být hrdý na svou rasu?“. (22. února 1998) Již mnohokrát jsem dostala otázku „Jaké jsi národnosti?“. Protože jsem nedokázala vypátrat původ své rodiny, odpovídala jsem v žertu „Směs“. Cestující dozorce mi řekl: „Když se tě někdo zeptá, co jsi zač, řekni prostě ‚Jsem svědek Jehovův.‘“ Jsem hrdá na to, že patřím do organizace, která uznává všechny rasy jako sobě rovné.

D. H., Spojené státy

Je mi 14 let a chci vám poděkovat za tento článek. Hrdost na rasu se u mně změnila v rasismus. Článek mi pomohl pochopit, že v Jehovových očích jsme si všichni rovni.

I. P., Itálie

Když jsem byla mladá, mnoho mých spolužáků se pyšnilo svou rasou a barvou kůže. Říkali, že mají španělskou krev, zatímco já jsem patřila k národnostní menšině. Měla jsem z toho komplex méněcennosti a chyběla mi sebeúcta. Někdy jsem měla pocit, že nenávidím svou barvu. Rady v tomto článku mi pomohly znovu sebeúctu získat a být spokojená s tím, co mi Jehova dal.

A. G., Filipíny

Měla jsem opravdu pokřivený názor, protože jsem si myslela, že lidé, kteří se narodili v bohatších zemích, jsou nadřazenější. Váš článek mi pomohl uvědomit si, že existuje jen jedna rasa — lidská rasa.

L. G., Brazílie