Středozemní moře — Uzavřené moře s otevřenými ranami
OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ŘECKU
Více než tisíc mrtvých těl delfínů se od Řecka až po Maroko hromadí na pobřeží, jedovatý červený příliv v Egejském moři, miliony tun slizovité pěny v Jadranu, želvy a tuleni na pokraji vyhynutí, oblasti vod úplně bez života. Co se to děje ve Středozemním moři? Je odsouzeno ke znečištění a zpustošení?
„NEJDÉLE zkulturněná krajina na světě.“ Takto popisuje Středozemní moře a jeho pobřeží zoolog David Attenborough. Vzhledem k tomu, že zpřístupňuje tři kontinenty, hrálo toto moře klíčovou roli při vzestupu a pádu Egypta, Řecka a Říma. Je to kolébka, ze které z velké části vyrostla dnešní kultura a civilizace. Avšak poslední desetiletí nekontrolovaného rozvoje, prudkého rozmachu turistiky, nadměrného rybolovu a znečištění způsobila v Středomoří krizi. Znepokojení vědci a postižené státy se předhánějí v předkládání řešení, ovšem až dosud pouze s nevelkými úspěchy.
Středozemní moře je největší vnitrozemské moře na světě. Jeho 46 000 kilometrů dlouhé pobřeží tvoří přírodní hranici 20 států, ve kterých žije více než 160 milionů obyvatel, a předpokládá se, že do roku 2025 se toto číslo zdvojnásobí. Středozemní moře nemá prakticky žádný odliv a příliv a je teplejší a slanější než Atlantik, který je jeho hlavním zdrojem vody. Vzhledem k tomu, že se jeho vody obnovují jen každých 80 nebo 90 let, je také velmi citlivé na znečištění. „Všechno, co se do Středozemního moře vyhodí, tam zůstane dlouhou dobu,“ uvádí National Geographic.
Invaze turistů
Sluncem zalité pláže, krásná krajina, tradiční pohostinnost místních obyvatel a bohatá historie činí z celé oblasti velmi oblíbené místo pro dovolenou. Každý rok navštíví zdejší pláže 100 milionů místních a zahraničních rekreantů a předpokládá se, že během 25 let se toto číslo ztrojnásobí. Je tento příliv turistů částečnou příčinou devastace míst pro jejich dovolenou? Prozkoumejme skutečnosti.
Tyto davy návštěvníků s sebou přivážejí takové množství odpadků, že si s ním středomořské státy nedokážou poradit. Asi 80 procent vzniklých odpadních vod, což představuje více než 500 milionů tun ročně, končí v moři bez jakéhokoli čištění. Většina turistů přijíždí v období sucha a tím přispívá ke znečištění již tak omezených místních zdrojů vody. Znečištěná voda je zase zdraví škodlivá. Koupání v některých částech Středozemního moře může vést k infekci uší, nosu a hrdla, nemluvě o takových nemocech, jako jsou hepatitida, úplavice a občasné výskyty cholery.
Hospodářství mnoha středomořských států je však závislé na turistickém ruchu. V souvislosti s těmito zeměmi Michel Batisse, bývalý zástupce generálního ředitele Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), říká: „Jejich jediným zdrojem příjmů je turistický ruch, ale ten je zase závislý na tom, aby pobřeží nebylo ničeno nekontrolovanou výstavbou podporovanou z touhy po rychlých ziscích.“
Hustý provoz tankerů
Středozemní moře je hlavní spojnicí mezi Středním východem a Evropou, což vede k hustému provozu ropných tankerů. Prochází tudy více než 20 procent přepravované ropy na světě. Odhaduje se, že množství odpadní ropy, která se každý rok vypustí do Středozemního moře, je 17krát větší, než kolik rozlil Exxon Valdez u Aljašky v roce 1989. V letech 1980 až 1995 bylo ve Středozemním moři zaznamenáno 14 havárií tankerů, a každý rok je z lodí vypuštěn téměř jeden milion tun surové ropy. To je zapříčiněno často tím, že přístavy nemají k dispozici zařízení na skladování odpadní ropy nebo na čistění nádrží.
Jako by to nestačilo, v Gibraltarské úžině se ze Středozemního moře do Atlantiku vlévá voda z nižších vrstev. Ropa na vodě plave, a proto moře přichází o spodní, čistší vodu, ale nahromaděná ropa na hladině zůstává. „Potravinový řetězec ve Středozemním moři je nyní poznamenán ropným znečištěním,“ říká Colette Serruyaová, bývalá ředitelka Izraelského oceánografického institutu. „Tento odpad je v tkáních našich ryb a měkkýšů.“ Program OSN pro životní prostředí (UNEP) v roce 1990 uvedl, že 93 procent měkkýšů, vylovených ze Středozemního moře, obsahuje větší množství fekálních bakterií, než je maximum stanovené Světovou zdravotnickou organizací.
Oslabené ekosystémy
K tomuto zhoubnému znečištění se navíc přídávají škody, jež jsou páchány na středomořském pobřeží, které bylo ještě koncem 15. století n. l. hustě zalesněno. Odlesňování prováděné kvůli získání zemědělské půdy, kvůli rozšiřování měst nebo kvůli zabezpečení materiálu na stavbu benátských galér způsobilo nenapravitelnou erozi. Kromě pevných částic, které přináší déšť, přinášejí řeky do moře takové znečišťující látky, jako jsou saponáty, pesticidy a těžké kovy. Rhôna ve Francii, Nil v Egyptě, Po v Itálii, Ebro ve Španělsku a další řeky do něho naplavují množství zemědělského a průmyslového odpadu.
Jedním z přímých důsledků znečištění je takzvaný ‚červený příliv‘, který zasáhl různé oblasti Jaderského a Egejského moře tím, že pokryl pláže hnilobně zapáchající, lepkavou hmotou. Tento jev je způsoben eutrofizací, procesem, který nastává, když rozkládající se odpad připraví vodu o rozpuštěný kyslík a tím udusí množství okolní flóry a fauny. Další oblasti ohrožené tímto jevem jsou Lví záliv ve Francii, Tuniský záliv, Smyrenský záliv v Turecku a Benátská laguna v Itálii.
Ekosystém pobřeží byl oslaben natolik, že cizorodé druhy zaujímají místo původních druhů. Typickým příkladem je jedovatá řasa Caulerpa taxifolia, která hubí ostatní mořské druhy. Byla náhodně zavlečena na monacké pobřeží a nyní se začíná rozšiřovat po mořském dně. Je toxická, nemá žádné přirozené nepřátele a již se velmi rozšířila. „Možná, že se stáváme svědky rodící se ekologické katastrofy,“ říká Alexandre Meinesz, profesor mořské biologie na Univerzitě v Nice ve Francii.
Špatných zpráv je víc. Mořský biolog Charles-François Boudouresque říká, že do Středozemního moře bylo zavlečeno více než 300 cizorodých mořských organismů. Většina z nich se sem dostala přes Suezský průplav z Rudého moře. Někteří výzkumní pracovníci se domnívají, že toto biologické znečištění je nenapravitelné a že se může stát jedním z hlavních ekologických problémů příštího století.
Smrt ve vodě
Středomořská flóra čelí mnoha nebezpečím. Jedním z nich je ničení podmořských luk řasy druhu Posidonia, které slouží jako plíce, zásobárna a sádky moře a jako úkryt, kde se rozmnožují stovky mořských druhů. Hráze a přístaviště zasahují do těchto luk a mohou je ničit stejně jako výletní čluny, které je vytrhávají svými kotvami.
Mořská fauna je ohrožena stejnou měrou. Tuleň středomořský, který patří mezi dvanáct nejohroženějších druhů na světě, je na pokraji vyhynutí. V roce 1980 bylo ve Středozemním moři téměř 1 000 tuleňů středomořských, ale jejich řady byly zdecimovány činností lovců a rybářů na pouhých 70 až 80 kusů v dnešní době. Kareta obecná klade svá vejce již jen na řeckých a tureckých plážích, kde je občas rozšlápnou turisté. Želvy se často zapletou do rybářských sítí a končí na jídelníčku místních restaurací. K seznamu ohrožených druhů byli také připsáni strašek kudlankový, kyjovka šupinatá a datlovka vrtavá.
Akční plán
Aby bylo možné se vypořádat s touto znepokojující situací, byl v roce 1975 pod záštitou UNEP přijat Akční plán pro Středomoří (MAP). Jeho cílem je zavázat středomořské státy a také ostatní členy Evropské unie k tomu, aby nejenom chránili moře před znečištěním, ale také zajistili, že při rozvoji pobřeží bude brán ohled na životní prostředí. V roce 1990 byl zahájen Středomořský program technické pomoci při ochraně životního prostředí (METAP), po kterém v roce 1993 následoval METAP II. Při ochraně delfínů, velryb, tuleňů středomořských, želv a dalších ohrožených druhů přinesla některé dobré výsledky také snaha zřídit přírodní rezervace, chráněná území a mořské národní parky.
Nicméně skutky neodpovídaly slovům. Počátkem devadesátých let program MAP málem zkrachoval, protože hlavní přispěvatelské státy nezaplatily své členské příspěvky. Podle vyjádření odpovědných představitelů programu není znám žádný z cílů, který by byl dosažen. Když zmocněnec koordinátora programu MAP Ljubomir Jeftič mluvil o ochotě středomořských států přijmout nápravná opatření, varoval: „Nebuďte příliš optimističtí.“ A i když tyto státy mohou souhlasit a přijmout nějaká opatření, vyžádá si to celá desetiletí napravit škody, které již byly napáchány. Časopis New Scientist poznamenává: „Momentálně se zdá, že program MAP je — stejně jako velká část středomořské přírody — úplně bez života.“
Jaká je tedy budoucnost Středozemního moře? Stane se z něho mrtvé moře, plné zapáchajících bahnitých řas? Pokud by o této budoucnosti rozhodovali pouze lidé, pak možná ano. Stvořitel této planety, Jehova Bůh, se však stará o „moře, které sám udělal“. (Žalm 95:5) Přislíbil, že brzy „zničí ty, kdo ničí zemi“. (Zjevení 11:18) Po tomto nutném odstranění nezodpovědných lidí, kteří mimo jiné znečištují i moře, Bůh obnoví na naší planetě ekologickou rovnováhu a patřičnou biodiverzitu. Potom ‚ho bude chválit moře a všechno, co se v něm pohybuje,‘ svou svěžestí a čistotou. (Žalm 69:34)
[Mapa a obrázky na straně 15]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
ATLANTIK
PORTUGALSKO
ŠPANĚLSKO
MAROKO
FRANCIE
MONAKO
ALŽÍRSKO
TUNISKO
SLOVINSKO
ITÁLIE
CHORVATSKO
JUGOSLÁVIE
ALBÁNIE
MALTA
ŘECKO
TURECKO
LIBYE
EGYPT
KYPR
SÝRIE
LIBANON
IZRAEL
[Obrázky na straně 16]
Nekontrolovaný rozvoj vede ke znečištění
Hotely v Benidormu
Lloret de Mar, Costa Brava, Španělsko
[Obrázky na straně 16]
Znečištěné španělské vody a (dole) ropná skvrna u Janova, Itálie
[Podpisek]
V. Sichov/Sipa Press
[Obrázky na straně 17]
Karety obecné jsou ohroženy
Tuleni středomořští jsou na pokraji vyhynutí
[Podpisky]
Želva: Tony Arruza/Corbis
Tuleň: Panos Dendrinos/HSSPMS