Poruchy příjmu potravy — Co může pomoci?

POKUD vaše dcera trpí poruchou příjmu potravy, potřebuje pomoc. Neodkládejte tuto záležitost v domnění, že problém zmizí sám od sebe. Porucha příjmu potravy je komplexní onemocnění, které má jak tělesnou, tak emoční složku.

Odborníci samozřejmě předkládají nepřehlednou řadu různých způsobů, jak tyto poruchy léčit. Někteří doporučují podávat léky. Jiní schvalují psychoterapii. Mnozí odborníci říkají, že nejúčinnější je kombinace obou metod. Dále existuje rodinné poradenství, a podle některých znalců je zvláště důležité tam, kde pacientka žije s rodiči.a

Ačkoli se přístup odborníků možná liší, většina se jich shoduje přinejmenším v jednom bodě — poruchy příjmu potravy se netýkají pouze jídla. Podívejme se blíže na některé z typických hlubších problémů, které je třeba řešit, když se má někomu pomoci, aby se zbavil anorexie a bulimie.

Vyrovnaný pohled na tělový obraz

„Když mi bylo dvacet čtyři let, úplně jsem přestala kupovat módní časopisy,“ říká jedna žena. „Srovnávala jsem se s manekýnkami a to na mě mělo silný negativní vliv.“ Jak již bylo uvedeno, sdělovací prostředky mohou představu dívek o kráse pokřivit. Matka dívky s poruchou příjmu potravy říká, že „naše noviny, časopisy a televize neustále propagují, že ženy mají být hubené, hubené a hubené“. Tato matka říká: „Mně i mé dceři se štíhlost líbí, ale máme pocit, že tímto stálým bombardováním se štíhlost stává tou nejdůležitější věcí v životě, která je přede vším ostatním.“ A tak je jasné, že k tomu, aby se člověk uzdravil z poruchy příjmu potravy, musí přijmout nový pohled na to, co je skutečná krása.

V tomto ohledu nám může pomoci Bible. Křesťanský apoštol Petr napsal: „Vaše ozdobení ať není ve vnějším splétání vlasů a v navlékání zlatých ozdob ani v nošení svrchních oděvů, ale ať je to utajený člověk srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích.“ (1. Petra 3:3, 4)

Petr říká, že bychom se měli zabývat více svými vlastnostmi než svým vzhledem. Bible nás ujišťuje: „Vždyť Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7) To je potěšující, protože i když některé stránky naší tělesné podoby změnit nemůžeme, svou osobnost můžeme zlepšovat stále. (Efezanům 4:22–24)

Vzhledem k tomu, že poruchy příjmu potravy se mohou rozvinout zvlášť tam, kde člověku chybí sebeúcta, možná budete muset změnit pohled na sebe. Je pravda, že nám Bible říká, abychom si o sobě nemysleli více, než je nutné. (Římanům 12:3) Také nám ale říká, že v Božích očích má cenu i malý vrabec, a dodává: „Jste cennější než mnoho vrabců.“ (Lukáš 12:6, 7) Bible nám tedy může pomoci, abychom si vytvořili zdravou sebeúctu. Budete-li si vážit svého těla, budete se o něj také starat. (Srovnej Efezanům 5:29.)

Co však v případě, kdy opravdu potřebujete zhubnout? Možná vám pomůže zdravá dieta a program cvičení. Bible říká, že ‚tělesné cvičení je prospěšné‘ — i když jen v omezené míře. (1. Timoteovi 4:8) Člověk by však nikdy neměl být svou tělesnou hmotností posedlý. „Nejmoudřejší způsob možná je,“ uzavírá jeden průzkum týkající se tělového obrazu, „hodně cvičit — a přijmout samu sebe takovou, jaká jste, místo abyste se snažila odpovídat úzce vymezenému a uměle vytvořenému ideálu.“ Jedna třiatřicetiletá žena ve Spojených státech zjistila, že takový přístup je prospěšný. „Měla jsem jednoduché pravidlo,“ říká tato žena. „Pracuj na tom, co realisticky změnit můžeš, a neztrácej čas starostmi s tím, co změnit nemůžeš.“

Zaujmete-li takový pozitivní postoj k životu a doplníte-li ho zdravou dietou a rozumným programem cvičení, těch několik přebytečných kilogramů pravděpodobně zmizí.

Nalézt ‚pravého druha‘

Profesor James Pennebaker studoval případy mnoha bulimiček a došel k závěru, že kvůli cyklu přejídání a zvracení byly tyto ženy velmi často nuceny vést dvojí život. Profesor říká: „Doslova každá z dotázaných žen spontánně uvedla, že skrývání jídelních návyků před přáteli a rodinou ji stálo nesmírně mnoho času a úsilí. Všechny tyto ženy žily ve lži a nenáviděly to.“

Hlavním krokem k uzdravení tudíž je prolomit mlčení. Jak anorektici, tak bulimici potřebují o svém problému mluvit. Ale s kým? Biblické přísloví uvádí: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17) Tímto ‚pravým druhem‘ může být rodič nebo nějaký jiný zralý dospělý člověk. Někteří pacienti zjistili, že je nezbytné svěřit se někomu, kdo má s léčením poruch v příjímání potravy zkušenosti.

Svědkové Jehovovi mají další pomoc — sborové starší. Tito muži jsou jako „jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. (Izajáš 32:2) Sboroví starší samozřejmě nejsou lékaři, a tak i přes jejich užitečné rady může být nutná lékařská péče. Tito duchovně způsobilí muži vám však mohou být při uzdravování vynikající oporou.b (Jakub 5:14, 15)

Nejlepším důvěrným přítelem však pro vás může být náš Stvořitel. Žalmista napsal: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Ano, Jehova Bůh má o své pozemské děti zájem. Nikdy mu proto nezapomeňte v modlitbě říci o svých nejhlubších úzkostech. Petr nás vybízí: ‚Uvrhněte na něj všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.‘ (1. Petra 5:7)

Když je nutná hospitalizace

Hospitalizace sama o sobě není léčbou. Pokud je však nějaká dívka v důsledku těžké anorexie podvyživena, bude možná nutné, aby se dostala pod odborný dohled. Je pravda, že pro rodiče není snadné podniknout tento krok. Všimněte si Emily, jejíž dcera musela být hospitalizována, když se život stal — jak to Emily řekla — „nesnesitelný pro ni i pro nás“. Emily dodává: „Odvést svou plačící dceru do nemocnice bylo to nejhorší, co jsem kdy prožila, byl to nejhorší den v mém životě.“ Podobné to bylo s Elaine, která také musela dát svou dceru do nemocnice. „Myslím, že nejhorší moment, na jaký si vůbec vzpomínám,“ říká Elaine, „byl ten, když dcera v nemocnici odmítala jíst a museli ji krmit sondou. Měla jsem pocit, že zlomili její vůli.“

Myšlenka na hospitalizaci možná není příjemná, ale v některých případech to je nutné. Mnoha lidem trpícím poruchami příjmu potravy se tím však otevírá cesta k uzdravení. Emily o své dceři říká: „Musela být hospitalizována. Hospitalizace jí totiž pomohla, aby se jí začalo dařit lépe.“

Naučit se žít bez poruchy příjmu potravy

Součástí uzdravování anorektika či bulimika je naučit se žít bez poruchy příjmu potravy. To může být obtížné. Kim například odhaduje, že za deset měsíců v období anorexie zhubla osmnáct kilogramů. Ale trvalo jí devět let, než přibrala aspoň šestnáct kilogramů! „Nesmírně obtížně,“ říká Kim, „jsem se učila jíst opět normálně, aniž bych počítala kalorie, odměřovala jídlo, jedla jen ‚bezpečná‘ jídla, nepanikařila, když neznám jednotlivé složky jídla v hrnci či v dezertu, a aniž bych jedla pouze v restauracích, kde se prodávají saláty.“

Uzdravení však pro Kim znamenalo něco víc. „Naučila jsem se rozpoznávat a vyjadřovat své pocity slovy místo jednáním nebo jídelním chováním,“ říká Kim. „Poznala jsem nový způsob, jak přistupovat ke konfliktům s lidmi a jak je řešit, což mi umožnilo navázat hlubší vztahy s přáteli a s rodinou.“

Je zřejmé, že zbavit se poruchy příjmu potravy je náročný úkol, ale rozhodně to za to úsilí stojí. A Jean, o níž byla zmínka v prvním článku této série, je o tom přesvědčená. „Vrátit se k jídelní poruše,“ říká Jean, „je jako dostat se zpátky na uzavřené oddělení na psychiatrii potom, co jste chvíli žili na svobodě.“

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 11]

Základ pro uzdravení

CO BYSTE měli udělat, když tušíte, že vaše dcera má poruchu příjmu potravy? Tuto situaci samozřejmě nemůžete přehlížet. Jak na to ale zavést řeč? „Někdy je účinné zeptat se přímo, často je však výsledkem pocit, že jste se rozběhli hlavou proti zdi,“ píše Michael Riera.

Z tohoto důvodu se lépe osvědčil jemnější přístup. „Vaše dcera potřebuje chápat a cítit, že ji neobviňujete z žádného špatného jednání,“ doporučuje Michael Riera. „Pokud dokážete takovou atmosféru vytvořit, mnozí dospívající k vám budou docela upřímní, a dokonce se jim poněkud uleví. Někteří rodiče měli úspěch, když svým dospívajícím dětem napsali dopis a vyjádřili v něm své obavy i svou podporu. Položili tím základ k rozhovoru.“

[Rámeček na straně 12]

Náročný úkol pro rodiče

DÍTĚ s poruchou příjmu potravy představuje pro rodiče mnoho náročných úkolů. „Musíte být jako železo a jako kámen,“ říká jeden otec. „Díváte se na to, jak se vaše dítě ničí přímo před vašima vlastníma očima.“

Pokud máte dceru s poruchou příjmu potravy, lze předpokládat, že vás její tvrdohlavé chování někdy bude dohánět k zoufalství. Buďte trpěliví. Nepřestaňte ji mít rádi. Emily, jejíž dcera trpěla anorexií, připouští, že to nebylo vždy snadné. Emily však přesto říká: „Stále jsem se snažila dotýkat se jí; snažila jsem se jí obejmout; snažila jsem se dát jí pusu. . . . Myslela jsem si, že kdybych jí přestala projevovat city a přestala ji mít ráda, nenašla by už nikdy cestu zpátky.“

Jedním z nejlepších způsobů, jak své dceři pomoci, aby se z poruchy příjmu potravy uzdravila, je mluvit s ní. Možná bude potřeba spíše naslouchat než mluvit. A odolejte nutkání přerušovat ji takovými výroky jako: „To není pravda“ nebo „Neměla by ses tak cítit“. Skutečně, ‚nezacpávejte si ucho před naříkavým křikem poníženého‘. (Přísloví 21:13) Jestliže existuje otevřená komunikace, mladý člověk bude mít kam se obrátit v době tísně a je méně pravděpodobné, že se uchýlí k nezdravým jídelním návykům.

[Obrázky na straně 10]

Pomoc lidem s poruchou příjmu potravy vyžaduje trpělivost, porozumění a lásku