Můj pes slyší místo mě

OD NAŠEHO DOPISTOVATELE V BRITÁNII

„NEVÍM, co bych si počala bez svého pejska,“ nadšeně řekla Dorothy a láskyplně se podívala na mladou fenku bílé a světlehnědé barvy, křížence jistého druhu teriéra, která spokojeně ležela pod její židlí. „Mám Twinkie teprve několik měsíců, ale už ve mně probudila chuť do života.“

Když jsem se pozorně podíval zblízka, uviděl jsem, že Twinkie má na sobě přiléhavý žlutý postroj a na něm tučnými černými písmeny vytištěno „SLYŠÍCÍ PES PRO NESLYŠÍCÍ“. Vzpomínám, že jsem si pomyslel: ‚To je ale neobyčejné zvíře! Co asi takový pes dokáže?‘

Setkali jsme se náhodou loni v červenci v Londýně mezi 44 000 účastníky mezinárodního sjezdu svědků Jehovových „Bohulibý způsob života“. Dorothy seděla blízko reproduktoru, takže mohla poslouchat program. Proč tedy potřebovala slyšícího psa? Když jsme během polední přestávky spolu seděli a povídali si, Dorothy mi vyprávěla svůj příběh.

Twinkieina úloha

Dorothy značně ohluchla po záchvatu revmatické horečky, když jí byly tři roky. Vyprávěla, že před 23 lety jí zemřel manžel a od té doby žije sama, ale čím je starší, tím naléhavěji potřebuje něco víc než jen společnost. „V mém věku si neslyšící lidé připadají velmi nejistí,“ říkala. „Je mi 74 let a žiji v bytě s pečovatelskou službou, ale když u dveří zazvoní pečovatel, který se na mě přišel podívat, nikdy ho neslyším. Stávalo se, že si myslel, že se asi necítím dobře, a tak si otevřel a bez mého vědomí vstoupil dovnitř; a to mi docela nahánělo strach. Teď ale Twinkie uslyší zvonek, přijde ke mně, lehce se dotkne mých nohou a vede mě ke dveřím. Podobně když Twinkie uslyší zabzučení časového spínače u trouby, běží ke mně, a já pak jdu za ní. Twinkie je vycvičená, aby v případě, že se ozve kouřový nebo požární hlásič, upoutala mou pozornost a pak si lehla a tím upozornila na případné nebezpečí. Pokaždé, když mi pomůže, jí dám za odměnu nějakou zvláštní pochoutku, nějaký chutný pamlsek.“

Odborný výcvik

To vzbudilo mou zvědavost. „Jak jsi svou fenku získala a kdo ji vycvičil?“ zeptal jsem se. To byl pro Dorothy podnět k tomu, aby mi něco pověděla o dobročinné instituci „Slyšící psi pro neslyšící lidi“, jejímž cílem je pomáhat neslyšícím lidem v Británii, aby získali větší nezávislost a tím si zlepšili své životní podmínky. Od roku 1982 se tak v Británii už stovky psů dostaly k neslyšícím lidem. Jakmile je pes úplně vycvičen, je zdarma převezen ke svému novému adoptivnímu majiteli.

Obvykle jsou k tomuto účelu vybíráni zatoulaní psi z útulků po celé Británii, i když někteří psi bývají darováni od chovatelů. Výcvik psa trvá 12 měsíců. Náklady často zaplatí sponzor, což je buď nějaká společnost, nebo skupina lidí, z nichž každý přispěje menší částkou. Dorothy mi vyprávěla, že výcvik její Twinkie laskavě financoval klub lidí, kteří chtějí zhubnout.

Jakmile je vybrán pes ve věku od sedmi týdnů do tří let, který přichází v úvahu jako slyšící pes, je cvičen, aby reagoval na určité zvuky. Nejprve je však pes přidělen někomu, kdo ho přizpůsobí životu ve společnosti — totiž dobrovolnému pracovníkovi, který si psa vezme domů na dva až osm měsíců — to závisí na věku a zkušenostech toho psa. Přizpůsobit psa životu ve společnosti možná znamená naučit ho základní návyky pro život v domácnosti, ale hlavně je nutné seznámit zvíře s veřejnými místy a s veřejnou dopravou a poskytnout mu možnost získat rozmanité zkušenosti s lidmi každého věku, tedy i s dětmi a s nemluvňaty. Cílem je vycvičit psa tak, aby se choval přijatelně za jakýchkoli okolností, v nichž se možná nakonec ocitne.

Kromě toho jsem se dozvěděl, že také jiné organizace používají psy, aby pomáhali lidem, kteří mají zvláštní potřeby. Tito psi jsou jednak vycvičeni, aby se řídili příkazy, a také jim jsou předkládány určité věci, které musí rozeznávat zrakem a čichem. Jeden retriever se stará o ženu, která je upoutána na invalidní vozík, a naučil se zvedat jí telefon, vyzvedávat dopisy a olizovat známky. Jiný pes reaguje na 120 příkazů, dokonce vybírá konzervy a balíčky z regálů v supermarketu. Jeho invalidní majitel mu pomocí laserového ukazovátka označí věci, které si vybral, a pes mu je potom přinese.

Pěkný partnerský vztah

„Uvědomuje si každý, jakou má Twinkie cenu?“ zeptal jsem se. Dorothy odpověděla: „Jeden obchodník nedovolil, aby můj pes vstoupil do obchodu. Podle mě to bylo proto, že tam měl vystavené nějaké jídlo, ale jeho postoj byl opravdu výjimečný, protože si neuvědomil, proč Twinkie potřebuji.“

Již jsem věděl, jakou cenu má slyšící pes v domácnosti, ale měl jsem ještě jednu otázku. Jakou cenu má Twinkie, když je Dorothy ráda ve společnosti tolika spolukřesťanů? „Umím dobře odezírat ze rtů a mé naslouchátko mi pomáhá udržovat rozhovor,“ vysvětlovala Dorothy. „Když lidé vidí Twinkie se žlutou kazajkou, okamžitě vědí, že jsem neslyšící. Potom mluví přímo na mě, obvykle co možná nejzřetelněji. Nemusím jim tedy vysvětlovat svůj handicap a to mi hodně usnadňuje život.“

Za chvíli měl znovu začít sjezdový program, a Twinkie potřebovala jít na procházku, než se uvelebí a na celé odpoledne si lehne. Předtím, než jsem se rozloučil, jsem se sehnul a pohladil ji. Twinkie otevřela své bystré oči a pak se podívala na Dorothy a zavrtěla ocasem. Takový poslušný, užitečný malý přítel — a ty dvě se spolu pěkně doplňovaly.

[Obrázek na straně 20]

Nesmírně cenným pomocníkem je Twinkie na sjezdech