„Ne každý byl do této společnosti přizván“

ROČNÍ zpráva Human Development Report for 1998, kterou vydává Program OSN pro rozvoj neboli UNDP, se zaměřila na nebývalý rozmach spotřeby výrobků v celosvětovém měřítku. Ukázalo se, že na celém světě se nyní utratí za ekonomické statky šestkrát více peněz než v roce 1950 a dvakrát více než v roce 1975. Přes tento nárůst spotřeby výkonný ředitel UNDP James Gustave Speth říká: „Ne každý byl do této společnosti přizván.“

Pro znázornění: nejbohatších dvacet procent světové populace sní sedmkrát více ryb než nejchudších dvacet procent lidí na světě. Nejbohatších dvacet procent také spotřebuje 11krát více masa, využije 17krát více energie, má 49krát více telefonních linek, spotřebuje 77krát více papíru a vlastní 149krát víc aut než nejchudších dvacet procent lidí na světě.

Rozhlasové vysílání OSN se vyjádřilo, že má-li se úbytek přírodních zdrojů země zpomalit, musí průmyslové státy změnit svůj spotřební styl. Současně se bohatší země musí ve větší míře dělit o své bohatství s chudými zeměmi světa, aby i ty mohly mít z přírodních zdrojů určitý užitek. O jaké bohatství by se měly dělit?

Pan Speth počítá, že kdyby bohaté země zdvojnásobily současnou podporu — z 50 miliard dolarů ročně na 100 miliard — všichni chudí na světě by měli jídlo, vzdělání, lepší zdraví a přístřeší. Tedy, dalších 50 miliard — to vypadá jako velké peníze. Pan Speth však připomíná: „Evropa tento obnos každý rok utratí za cigarety, a Spojené státy zaplatí polovinu této sumy za alkoholické nápoje.“

Je tedy jasné, že společné úsilí o rovnoměrnější rozdělení zdrojů této planety by velmi přispělo k ukončení sužující chudoby. Co je k tomu zapotřebí? Jeden představitel OSN uvedl: „To, co je v zásadě zapotřebí, je přeměna srdce, mysli a vůle.“ Většina lidí s tím sice souhlasí, ale také si uvědomuje, že jakkoli dobrý by měly politické organizace úmysl, takovou proměnu dnes provést nedokážou, a už vůbec nemohou vykořenit vlastnosti, jako je například chamtivost.

Nicméně pro lidi, kteří si dělají starosti o budoucnost lidstva a naší planety, existuje naděje. Je povzbuzující znát slib Stvořitele země, že sám tyto problémy lidstva vyřeší. Žalmista předpověděl: „Sama země jistě vydá svůj výnos; Bůh, náš Bůh, nám bude žehnat. Na zemi bude spousta obilí; na vrcholku hor bude nadbytek.“ (Žalm 67:6; 72:16) Ano, potom každý obyvatel země bude „přizván“.