Svou budoucnost si můžete zvolit

VĚŠTĚNÍ bylo pokládáno „v celém starověkém světě za velký intelektuální výdobytek“, ale „hebrejští proroci se tomuto umění vysmívali,“ uvádí archeoložka Joan Oatesová. Proč?

Starověcí Izraelité odmítali myšlenku, že jejich život utváří slepá síla, ačkoli byli obklopeni národy, které měly fatalistický názor na život. Když Bůh dával izraelskému národu pokyny, řekl: „Neměl by se v tobě najít . . . nikdo, kdo používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník, ani . . . ten, kdo z povolání předpovídá události.“ (5. Mojžíšova 18:10, 11)

I když Izraelité nevěřili v osud a nepoužívali věštce, mohli se dívat do budoucnosti s důvěrou. Podle francouzské encyklopedie Théo tento národ věřil, že „člověk a svět nejsou obětí nějaké slepé síly. Bůh má s člověkem záměr.“ Jaký byl tento záměr?

Osud a svobodná vůle

Bůh Izraelitům slíbil pokoj a blahobyt, když budou poslouchat jeho zákony. (3. Mojžíšova 26:3–6) Izraelité navíc očekávali Mesiáše, který zřídí na zemi spravedlivé poměry. (Izajáš, 11. kapitola) Skutečnost, že Bůh tyto věci slíbil, však neznamenala, že by lidé měli stát stranou a nechat věcem volný průběh. Bylo jim naopak řečeno: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou.“ (Kazatel 9:10)

Ústřední myšlenkou tedy byla svobodná vůle. Izraelité mohli dobrovolně sloužit Bohu a tak utvářet svou budoucnost. Bůh jim slíbil: „Budete-li zcela jistě poslouchat má přikázání, která vám dnes přikazuji, takže budete milovat Jehovu, svého Boha, a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší, stane se, že dám také jistě déšť pro vaši zemi v jeho ustanovený čas, podzimní déšť a jarní déšť, a vskutku budeš sklízet své obilí a své sladké víno a svůj olej.“ (5. Mojžíšova 11:13, 14) Když byl Izrael poslušný, měl Boží požehnání.

Těsně před tím, než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, Bůh jim dal na vybranou: „Pohleď, já ti dnes předkládám život a dobré, a smrt a špatné.“ (5. Mojžíšova 30:15) Budoucnost každého jednotlivce tedy závisela na jeho vlastních skutcích a rozhodnutích. Sloužit Bohu znamenalo život a požehnání, kdežto odmítnutí sloužit mu znamenalo těžkosti. Jak je to ale dneska?

Příčina a následek

Jsme omezeni řadou přírodních zákonů, které byly dány k našemu dobru. Jedním z nich je zákon příčiny a následku, neboli, jak to vyjadřuje Bible: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Jestliže uznáme tuto zásadu, můžeme posoudit, s jakou pravděpodobností k některým událostem v budoucnosti dojde.

Pokud riskantně jedeme velkou rychlostí, je pravděpodobnější, že se nám stane nehoda, než když řídíme opatrně. Pokud kouříme, je pravděpodobnější, že budeme mít rakovinu, než když nekouříme. Je pravda, že s teroristickými útoky, o nichž byla zmínka v úvodním článku této série, se velmi pravděpodobně nesetkáme a nemá smysl vypočítávat pravděpodobnost, zda k tomu dojde. Víra v osud nám však nepomůže. O současnosti a budoucnosti nám žádné informace neposkytne. Skutečný pocit jistoty do budoucnosti člověk nezíská tím, že věří lžím. Nezíská jej ale ani tím, když ve všem vidí Boží zásah.

Jaká bude naše budoucnost?

Naše budoucnost není napsána předem, ale utváří ji současnost. Život je sice darem od Boha, ale Bible jasně ukazuje, že klíčovou roli v rozhodování o své současnosti i budoucnosti máme my. Skutečnost, že máme možnost buď učinit Boha šťastným, nebo mu způsobit lítost, ukazuje, že Bůh nám umožnil do určité míry řídit svůj život. (1. Mojžíšova 6:6; Žalm 78:40; Přísloví 27:11)

Svaté písmo navíc opakovaně zdůrazňuje, že naše budoucnost je spojena s naší vytrvalostí a s naším způsobem života, což by nemělo žádný význam, pokud by již byly věci dopředu stanoveny. (Matouš 24:13; Lukáš 10:25–28) Jakou budoucnost můžeme tedy očekávat, když si zvolíme, že budeme Boha poslouchat a že mu budeme věrní?

Bible ukazuje, že budoucnost lidstva je nádherná. Země bude přeměněna v ráj, kde bude panovat pokoj a bezpečí. (Žalm 37:9–11; 46:8, 9) Tato budoucnost je jistá, protože všemohoucí Stvořitel své sliby plní. (Izajáš 55:11) Avšak to, že se budeme těšit ze života v ráji, nezávisí na osudu; vyplývá to z toho, že v tuto dobu poslušně jednáme podle Boží vůle. (2. Tesaloničanům 1:6–8; Zjevení 7:14, 15) Bůh nám dal svobodnou vůli a vybízí nás: ‚Vyvol si život, abys zůstal naživu.‘ (5. Mojžíšova 30:19) Co si vyberete? Vaše budoucnost není hříčkou osudu, ale závisí na vás.

[Obrázky na straně 10]

Božím záměrem je nádherná budoucnost připravená pro poslušné lidstvo