Ptáček líbající květiny — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže

Ptáček líbající květiny

BRAZILCI ho nazývají beija-flor — ptáček, který líbá květiny. Toto jméno dobře vystihuje, jaký vztah má kolibřík ke květinám. Jiní pozorovatelé, kteří si povšimli jasně zbarveného peří kolibříků, nazývají tato nepatrná stvoření „živé klenoty“ nebo „roztomilé zlomky duhy“ a dávají různým druhům kolibříků nádherná jména jako rubín, topas, smaragd s třpytivým břichem nebo kometa s bronzovým ocasem.

Nápadné zbarvení je nejvíce patrné na peří kolem hrdla a na korunce kolibříků. Jejich peří má v sobě vrstvy buněk, které jsou vyplněny vzduchem. Dopadající světelné paprsky se v těchto buňkách lámou a odrážejí, a tak vznikají úžasné barvy duhy. Princip je tedy stejný, jako když světlo dopadá na miliony nepatrných mýdlových bublinek.

Krásný popis skořicově zbarveného kolibříka zlatolesklého, který se běžně vyskytuje na západě Severní Ameriky, můžeme najít v knize Creature Comforts (Zvyky tvorstva) od Joan Ward-Harrisové: „Na hrdle má skvostně zbarvené peří; vypadá jako ozdobný límeček. . . Rozprostírá se od lící a brady až na jeho hrdlo a prsa a vypadá jako dětský bryndáček. Účinek tohoto zářivého límečku je úžasný — kolibřík vypadá dvakrát větší, než je ve skutečnosti, a zdá se, jako by z něj šlehaly plameny.“ Když se kolibřík zlatolesklý mihne kolem, jeho límeček vystřeluje fialové nebo smaragdové záblesky anebo kteroukoli jinou barvu spektra. Avšak pokud na něj sluneční paprsky přestanou dopadat, límeček ztmavne a je sametově černý.

Akrobatický zázrak

Kolibříci jsou známi jako vynikající letci. V jedné chvíli se kolibřík vznáší nad květinou, saje z ní nektar a přitom jeho bzučící křidélka připomínají mlhavou skvrnu. Pak náhle tento obdivuhodný drobeček vyrazí dopředu, dozadu, do stran, a to dokonce vzhůru nohama, a při tomto představení mává křidélky padesátkrát až sedmdesátkrát — někteří tvrdí osmdesátkrát — za vteřinu. Kolibřík může údajně dosáhnout rychlosti od padesáti do sta kilometrů za hodinu, a i v takové rychlosti je schopen okamžitě zastavit. Jak je možné, že to dokáže?

Klíč k odpovědi lze nalézt v jeho úžasně zkonstruovaném těle. Dobře vyvinuté svalstvo, které je připojeno k mohutné hrudní kosti, tvoří asi dvacet pět až třicet procent váhy kolibříka. Jeho křídla, neohebná od ramene až po konečky, zabírají jak při pohybu nahoru, tak při pohybu dolů — na rozdíl od ostatních ptáků, jejichž křídla zabírají pouze při pohybu dolů. Oba dva záběry umožňují kolibříkovi jak zdvih, tak pohyb dopředu, a současně se křídla v ramenním kloubu otáčejí o sto osmdesát stupňů. Není divu, že akrobacie kolibříka je něco, co vás okouzlí!

Uspěli by kolibříci ve zkoušce vytrvalosti? Určitě. Tak například někteří kolibříci zlatolesklí táhnou každý rok více než 3 000 kilometrů ze svého zimoviště v Mexiku až na sever na Aljašku. Od jejich cesty je neodradí ani nebezpečí plynoucí z přeletu vysokých hor a oceánů ani nevlídné počasí.

Nenasytný jedlík

Kolibříkův láskyplný vztah ke květině má svůj smysl — opylení cizím pylem. Avšak skutečným lákadlem je pro něj nektar. Aby kolibřík načerpal dostatek energie, potřebuje každý den nasát nektar bohatý na uhlohydráty, a to množství odpovídající asi polovině jeho váhy (někteří říkají až dvojnásobku). Umíte si představit úměrné množství potravy pro člověka?

Na rozdíl od většiny ptáků kolibříci prakticky nemohou kráčet ani běhat. Krmí se totiž za letu. Kolibříci si vybírají květy, které vyhovují jejich různě dlouhým a tvarovaným zobákům. Jejich strava složená převážně z nektaru je obohacena o proteiny z ovocných mušek a mšic — škůdců vegetace. Jak dostává tento ptáček nektar z květin, které ‚líbá‘?

Kolibřík získává potravu pomocí svého jazýčku. Joan Ward-Harrisová píše: „Kolibřík má dlouhý, úzký, rozeklaný jazýček, který je na konci nepatrně ochlupený; jeho jazýček je rozdělen dvěma spirálovitými rýhami tvořícími nepatrné žlábky, kterými kolibřík díky vzlínavosti nasává nektar.“

Podaří-li se vám nalákat kolibříky do krmítka blízko vašeho okna, podívaná, kterou vám tito hyperaktivní ptáčkové poskytnou, vás nikdy neomrzí. Začněte je však krmit pouze v případě, že jste připraveni pečovat o ně po celou dobu, kdy jsou ve vašem okolí, protože až se budou v blízkém hnízdě starat o svou rodinu, budou se spoléhat na to, že je nakrmíte.

Obřady při námluvách

Některé druhy kolibříků ve Střední a Jižní Americe lákají samičky zpěvem. Kolibřík vínohrdlý, který žije v Guatemale, při svém zpěvu nejlépe moduluje. A píseň kolibříka bělouchého zní jako „bimbání malého melodického stříbrného zvonečku“. Přesto většina kolibříků nepatří mezi dobré ‚zpěváky‘. Kolibříci prostě neustále opakují jednotvárné, drsně znějící tóny nebo se z jejich zavřených zobáčků a nafouklých hrdélek line bzukot.

Někteří kolibříci předvádějí při svých námluvách oslňující akrobatické kousky. Tak například kolibřík zlatolesklý se podobá žhnoucí čáře, když se střemhlav vrhá z velké výšky, aby se zastavil právě nad přihlížející samičkou, přičemž v poslední chvíli vyrazí vzhůru a opisuje přitom křivku písmene „J“. Létá nahoru a dolů a stále přitom opisuje spodní část písmene „J“, a pak se buď opět vrací do nejvyššího bodu, nebo odlétá se svou novou družkou pryč. Při svém okázalém představení může tento kolibřík mávat křídly až 200krát za vteřinu!

Elegantní bydlení

Jak tvrdí jeden pozorovatel, kolibříkovo hnízdo je „jednou z nejelegantnějších konstrukcí na světě“. Joan Ward-Harrisová reportérovi časopisu Probuďte se! ukázala jedno takové hnízdo, které našla. Bylo asi čtyři a půl centimetru široké a jeden centimetr hluboké. Tento útulný domov pro ptáčata velikosti čmeláka byl postaven tak, aby jej bylo možné přizpůsobovat jejich růstu. Mít tento nepatrný pohárek z hebkých rostlinných materiálů ve své dlani je nevšední zážitek. Hnízda si kolibříci stavějí také z pírek vpletených do pavučin. Uvnitř hnízda leží dvě nebo tři čistě bílá vajíčka, která se „podobají úhledně srovnaným perlám“.

Když matka krmí své mladé, vloží svůj zobák hluboko do jejich hrdla a vyvrhne tam výživnou potravu. Obvykle po pouhých třech týdnech ptáčata instinktivně opouštějí hnízdo. Živí se a rostou samostatně, dokud je vnitřní hodiny, které v sobě mají, nepošlou na dlouhou cestu do oblasti, kde je v zimě mírnější počasí.

Neohroženost

Překvapivým charakteristickým rysem kolibříků je jejich neohroženost. Můžete vidět kolibříka, jak zuřivě brání své obydlí nebo teritorium. V Jižní Americe byli spatřeni dva kolibříci hyacintoví, jak se odvážně vrhli na orla, který přepadl jejich hnízdiště. To ukazuje, že v případě nutnosti jsou kolibříci ochotni utkat se i s „Goliášem“. Kolibříky však někdy připraví o život i jiní nepřátelé, jako jsou hadi, žáby, pavučiny, pichlavé rostliny a sběratelé.

Přesto je mnoho lidí, kteří se ke kolibříkům chovají přátelsky a každý rok netrpělivě čekají na to, až se tito ptáčkové vrátí a budou pokračovat ve svém cílevědomém způsobu života. Pokud se rozhodnete tyto jiskřivé klenoty stvoření pozorněji studovat, jistě se zvětší potěšení, které z nich budete mít — zvláště pokud si k polibkům vyberou zrovna květy na vaší zahrádce.

[Rámeček a obrázek na straně 17]

Fakta o kolibřících

• Kolibříků je 320 druhů a tvoří druhou největší čeleď ptáků na západní polokouli

• Jsou to drobečci ptačí říše: Kalypta menší, která žije na Kubě, měří asi šest centimetrů od konečku ocasu až po zobáček

• Největší kolibřík: Kolibřík velký je dlouhý celkem dvacet dva centimetrů a žije na západě Jižní Ameriky, od Ekvádoru až po Chile

• Kolibříci se nejvíce vyskytují v rovníkovém pásu Jižní Ameriky, od úrovně moře až do výše více než 4 500 metrů a na některých ostrovech v Karibském moři a v oblasti Pacifiku

• V letních měsících je lze nalézt až na severu Aljašky, ale také na jihu — až na Ohňové zemi

• Jednou byly pozabíjeny miliony kolibříků pro potřeby evropského obchodu s módním zbožím; některé druhy byly přitom pravděpodobně vyhlazeny

[Obrázek]

Kolibřík červený (v životní velikosti)

[Podpisek]

[Obrázek na straně 15]

Kolibřík zlatolesklý

[Podpisek]

THE HUMMINGBIRD SOCIETY/Newark Delaware USA

[Obrázek na straně 15]

Kalypta menší (zvětšena)

[Podpisek]

[Obrázek na straně 15]

Kolibřík mango

[Podpisek]

[Obrázek na straně 16]

Kolibřík červenoocasý

[Podpisek]

[Obrázek na straně 16 a 17]

Kalypta stříbrná (zvětšena)

[Podpisek]

Patricia Meacham/Cornell Laboratory of Ornithology

[Obrázek na straně 17]

Kolibřík velký (v životní velikosti)

[Podpisek]

[Obrázek na straně 17]

Samička kolibříka červeného s mláďaty