Moc hudby

„Hudba může svým nečekaným kouzlem uklidnit rozbouřené city a upokojit ztrápenou mysl.“

TATO slova napsal před třemi sty lety William Congreve ve svém díle Hymn to Harmony (Chvalozpěv na harmonii). Staletí předtím uváděly starověké řecké spisy, že „hudební výchova je daleko účinnějším instrumentem než cokoli jiného, protože rytmus a harmonie si najdou cestu do nejvnitřnějších míst duše“.

Pravdivost toho potvrzují někteří rodiče, kteří si všimli, že když se jejich dospívající děti stále ‚živí‘ heavymetalovou hudbou, stávají se z nich rozmrzelí samotáři, kteří nechtějí spolupracovat. To bylo patrné také během třicátých a čtyřicátých let tohoto století v Německu, když nacisté používali burcující pochodovou hudbu, která pomáhala připravit velké davy na poslouchání charizmatických projevů Adolfa Hitlera.

Hudba může nepochybně ovlivnit mysl i srdce a lze ji využít k tomu, aby na ně působila k dobrému i ke zlému. Předpokládá se například, že poslouchají-li malé děti určitý druh hudby, urychluje to jejich intelektuální i citový rozvoj. Dokonce i koktaví lidé mohou někdy zazpívat věty, které nejsou schopni vyslovit.

Anthony Storr ve své knize Music and the Mind (Hudba a mysl) uvádí, že hudba má někdy úžasný vliv na pacienty s neurologickým onemocněním, které se projevuje pohybovými poruchami. Autor uvádí příklad jisté pacientky: „V důsledku [Parkinsonovy] nemoci byla absolutně nepohyblivá a vůbec se nedokázala pohnout až do chvíle, kdy si vzpomněla na melodie, které znala z mládí. To najednou způsobilo, že se začala znovu hýbat.“

Důvod k obavám

Zdá se tedy, že hudba může být v mnoha ohledech prospěšná. Existuje však i nebezpečí, že zkažení nebo chamtiví lidé mohou její moc použít jako smrtící nástroj. Některé studie prokázaly přímou spojitost mezi určitými typy hudby a antisociálním chováním.

Časopis Psychology of Women Quarterly na podporu těchto výroků uvádí: „Některé doklady naznačují, že sledování rockových videoklipů má stejný účinek jako sledování pornografie, a ti muži, kterým byly promítány násilné rockové videoklipy, projevovali necitelnost a nepřátelství vůči ženám ve větší míře než muži, kteří se dívali na nenásilné rockové videoklipy.“

Tento vliv se netýká jen mužů. Může to působit také na ženy. Uvedená zpráva dodává: „Muži i ženy bez rozdílu mohou začít uznávat negativní poselství těchto písní, že ženy nemají žádnou hodnotu.“

Časopis Sex Roles s tímto závěrem souhlasí a říká: „V nedávné studii . . . se zjistilo, že kombinace neuspokojivého domácího prostředí a nadměrného sledování hudebních videoklipů má u dospívajících dívek výraznou spojitost se sexuálně povolnými postoji a chováním.“ Naturalistické líčení násilí a sexuálně vyzývavé texty některých typů rapové hudby vedly jednoho soudce okresního soudu ve Spojených státech k rozhodnutí, že jisté rapové album je „podle měřítek společnosti obscénní“.

Byl postoj tohoto soudce určitým extrémem? V žádném případě! Časopis Adolescence dospěl k závěru, že „podle dospívajících i podle rodičů je v životě těch mladých lidí, kteří poslouchají heavy metal a rap, výrazně větší neklid“. Tento neklid je spojen s „agresivním a destruktivním chováním“ a se špatnými studijními výsledky.

Opravdu, souvislost mezi určitými druhy hudby a sexem, sebevraždou a antisociálním chováním je dobře doložena. Znamená to tedy, že každá hudba má takový negativní vliv? Přečtěte si, co o tom říkají následující články.

[Praporek na straně 4]

Hudba může mít na srdce a mysl buď dobrý, nebo špatný vliv