Dunaj — Kdyby jen mohl promluvit!

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NĚMECKU

Více než jeden a půl století nejslavnější Němci upřeně shlížejí nevidomýma očima na Dunaj. Jak je to možné? V roce 1842 dokončil bavorský král Ludvík l. stavbu Valhalya, dórského mramorového chrámu vybudovaného k poctě významných zesnulých Němců.

TATO německá síň slávy byla postavena na způsob aténského Parthenónu na Akropoli. Leží poblíž Regensburgu na úbočí kopce, odkud je dobrý výhled na Dunaj. Právě v této síni jsou umístěny bysty představující věhlasné muže a ženy německého národa.

Vhodnější místo snad ani nešlo najít. Tato knížata, básníci, umělci, politikové, vědci a hudebníci — včetně takových známých osobností jako Beethoven, Einstein, Goethe, Gutenberg, Kepler a Luther — znali Dunaj dobře. Mnozí z nich žili na jeho březích, přeplouvali jeho vody nebo jej opěvovali. Jaké příběhy by Dunaj mohl vyprávět, kdyby jen mohl promluvit!

Více než jen tekoucí řeka

„Pro zeměpisce jsou řeky prostředkem, který přináší naplaveniny a obchod,“ píše historik Norman Davies. Dodává však, že „pro historiky jsou nositelkami kultury, myšlenek a někdy i konfliktů. Řeky jsou jako samotný život.“ Dunaj protéká nebo se přinejmenším na hranici dotýká deseti států — Německa, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Chorvatska, Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Moldávie a Ukrajiny — takže na své cestě míjí rozmanitou kulturu, nejrůznější myšlenky i konflikty. Není překvapením, že mnohé obce, které leží na břehu Dunaje, hrály důležitou úlohu v evropských, a dokonce i ve světových dějinách.

Ukažme si to na příkladu Vídně. Je to hlavní město Rakouska, a díky svým mnoha operním budovám, divadlům, muzeím, historickým budovám a knihovnám je už dlouho jedním z uznávaných kulturních středisek světa. Po staletí je slavná také svými kavárnami a hospůdkami. Vídeňský filharmonický orchestr je považován za jeden z nejlepších na světě. Vídeňská univerzita, která byla založena v roce 1365, je nejstarší v celém německy mluvícím světě.

The New Encyclopædia Britannica nazývá Vídeň na přelomu století „úrodným místem, v němž se vyvíjely myšlenky — ať už dobré nebo špatné —, které utvářely podobu moderního světa“. Mezi jednotlivce, kteří byli do určité míry ovlivněni lety svého pobytu ve Vídni, patří Theodor Herzl, zakladatel sionismu, Sigmund Freud, otec psychoanalýzy, a Adolf Hitler, kterého není třeba představovat.

Odděloval „civilizovaný svět od barbarů“

„Ve starověku tvořil Dunaj jednu z nejvýznamnějších dělicích linií na evropském poloostrově,“ říká Norman Davies. Vysvětluje: „Dunaj, latinsky Danuvius . . . , byl v prvním století po Kristu stanoven za hranici Římské říše, aby odděloval civilizovaný svět od barbarů.“

Několik měst ležících na Dunaji hrálo rozhodující úlohu v dějinách Římské říše a později takzvané Svaté říše římské. Například Bratislava, která je kulturním střediskem Slovenska a dnes také jeho hlavním městem, byla od roku 1526 do roku 1784 hlavním městem Uher. A vznešený hrad, který se tyčí asi tři sta metrů nad hladinou Dunaje, byl sídlem rakouské královské rodiny. Když byla Vídeň v roce 1741 napadena francouzskými a bavorskými vojsky, ukryla se v něm Marie Terezie, jež se později stala císařovnou.

Marie Terezie patřila do rodu Habsburků, což byla mocná dynastie — jedna z největších v celé Evropě —, která je mezi bystami ve Valhale dobře zastoupena.b Tato významná rodina, jejíž kořeny můžeme sledovat až do desátého století, se dostala k moci ve 13. století a nakonec ovládala většinu střední Evropy — často díky strategickým sňatkům. František Ferdinand, který měl zdědit habsburský trůn, byl v Sarajevu v roce 1914 úkladně zavražděn. To byla jiskra, která roznítila světovou válku.

Vody pošpiněné krví

Říše vznikaly a zanikaly, a Dunaj tedy byl neustále ve víru politických změn. V 11. a 12. století tvořil hranice byzantské říše. Když později Turci dobyli Bělehrad, Budapešť a další města, která leží na Dunaji, protékal téměř celý Dunaj osmanskou říší. Dokonce Vídeň byla v letech 1529 a 1683 neúspěšně obléhána.

Není divu, že německý spisovatel Werner Heider prohlašuje: „Žádná jiná řeka v Evropě není tak historicky významná jako Dunaj.“ Jiný spisovatel poznamenává, že Dunaj byl v minulosti „trasou, kudy při svých invazích z východu směřovali do Evropy Hunové, Tataři, Mongolové a Turci“.

Také v době nepříliš vzdálené byl Dunaj uprostřed válečného dění. William L. Shirer píše: „[V roce 1941] v noci na 28. února německé jednotky překročily Dunaj z rumunské strany a zaujaly strategické postavení na území Bulharska.“ O čtyři roky později, „13. dubna 1945, Rusové obsadili Vídeň a mířili k Dunaji a americká třetí armáda se hnala po řece, aby se s nimi setkala“.

Příběhy, které by mohl Dunaj vyprávět, se tedy netýkají pouze kultury a vznešených myšlenek, ale také válečných konfliktů, při nichž byly jeho vody pošpiněny krví. Dunaj je však znečišťován i jinak.

Již není modrý

Když v roce 1867 Johann Strauss ml. složil valčík „Na krásném modrém Dunaji“, v dunajských vodách se zřejmě zrcadlila modrá, sluncem zalitá obloha. Jak je na tom tato řeka dnes?

Od pramene v Černém lese v Německu se Dunaj vine 2 850 kilometrů jihovýchodním směrem do Černého moře. Dunaj je po Volze druhá nejdelší evropská řeka. Jeho povodí má rozlohu 817 000 čtverečních kilometrů. Výstavba přehrady Gabčíkovo — součásti projektu hydroelektrárny, která se nachází na Dunaji mezi Vídní a Budapeští — má negativní dopad na prostředí. Jeden zdroj uvádí, že přehrada „způsobila velký pokles hladiny na Dunaji, vysušila tisíce hektarů lesa a mokřin a snížila úlovky ryb na některých úsecích dolního toku Dunaje o 80 procent“.

Kdyby mohl vyprávět, Dunaj by dnes zřejmě váhal přiznat se, jak z něj lidská lhostejnost a chamtivost udělaly pachatele a oběť zároveň. Spolu s dalšími třemi významnými řekami, které se vlévají do Černého moře, přispěl k tomu, že se, jak uvádí ruský list Rossijskaja gazeta, Černé moře stalo „nejznečištěnějším mořem na světě“. Tentýž list upozorňuje, že Černé moře „podstupuje bolestnou smrt“, a konstatuje, že se za posledních třicet let „stalo stokou pro polovinu Evropy — místem, kam se odkládá obrovské množství sloučenin fosforu, rtuti, DDT, ropy a dalšího jedovatého odpadu“.

A smutný je i příběh o dunajské deltě. V okolí ukrajinského města Izmail, blízko místa, kde se Dunaj vlévá do Černého moře, jsou ekologické škody nedozírné. Pelikáni, kdysi tak typičtí pro tuto oblast, se stali vzácností. Německý časopis Geo říká, že trvalé zachování „velké rozmanitosti rostlin a živočichů“ v této oblasti „je precedenční případ pro mezinárodní ochranu životního prostředí“.

Lepší příběh už je přede dveřmi

Do Tailfingenu, města, které leží na jednom z přítoků Dunaje asi 60 kilometrů severovýchodně od horního toku, se v roce 1902 přistěhovala nová obyvatelka. Jmenovala se Margarethe Demutová. Slovo „demut“ znamená v němčině „pokora“. Protože námětem jejího kázání byl nastávající „zlatý věk“, místní usedlíci jí brzy začali říkat zlatá Gretle. Krátce nato vznikl v Tailfingenu jeden z prvních sborů svědků Jehovových v Německu.

Ve 258 sborech, které se nacházejí v obcích na březích Dunaje v deseti zemích, s nimiž se řeka na své pouti setkává, bylo v roce 1997 celkem 21 687 svědků Jehovových, kteří jednotně oznamovali poselství o Božím ustanoveném Království.

Bůh prohlásil, že země bude trvat navždy a že bude obývána, a proto je možné, že Dunaj bude proudit na neurčitý čas. (Žalm 104:5; Izajáš 45:18) Pokud má tato řeka opravdu takovou vyhlídku, snad bude konečně moci — po staletích nedokonalých kultur, chybných lidských myšlenek a krvavých konfliktů — vyprávět radostnější příběh. Na jejích březích budou žít šťastní a zdraví lidé, kteří už nebudou rozděleni státními hranicemi nebo jazykem. Všichni lidé pozvednou svůj hlas a budou chválit Vznešeného Stvořitele. Již nebude potřeba, aby se ve Valhale s úctou vzpomínalo na mrtvé, neboť všichni, kteří jsou toho hodni, budou vzkříšeni k životu. (Jan 5:28, 29)

Myšlenka radostného Dunaje nám dobře připomíná slova zaznamenaná v Žalmu 98:8, 9: „Ať i řeky tleskají . . . neboť [Jehova] přišel soudit zemi. Bude soudit úrodnou zemi se spravedlností a národy s přímostí.“ Jen si představte, jaký vzrušující příběh pak bude moci opět krásně modrý Dunaj vyprávět!

[Poznámky pod čarou]

[Rámečky a obrázky na straně 16 a 17]

Po proudu Dunaje

ULM, NĚMECKO

V Ulmu se v roce 1879 narodil Albert Einstein, jenž svými vědeckými objevy ovlivnil novodobé dějiny lidstva. Říká se, že byl „již za svého života považován za jednoho z nejnápaditějších vzdělanců v dějinách lidstva“

[Obrázek]

WELTENBURG, NĚMECKO

REGENSBURG, NĚMECKO

V roce 1630 zde zemřel hvězdář Kepler. To se stalo dlouho potom, co byl ve dvanáctém století přes Dunaj postaven Steinerne Brücke (Kamenný most), jenž byl ve své době považován za stavitelský div

MAUTHAUSEN, RAKOUSKO

V této malé obci na Dunaji se nacházel nacistický koncentrační tábor. Byly zde uvězněny desetitisíce lidí a mezi nimi byli i svědkové Jehovovi, například Martin Pötzinger, který se později stal členem vedoucího sboru svědků Jehovových

[Obrázek]

VÍDEŇ, RAKOUSKO

[Obrázek]

BRATISLAVA, SLOVENSKO

[Podpisek]

Geopress/H. Armstrong Roberts

BĚLEHRAD, JUGOSLÁVIE

The World Book Encyclopedia uvádí, že Bělehrad zažil „politické a válečné boje“, jež trvaly „staletí“. Armády nájezdníků „dobyly a zničily Bělehrad více než 30krát“

NIKOPOL, BULHARSKO

Po svém založení byzantským císařem Herakleiem v roce 629 n. l. se toto město stalo významnou pevností. Zde porazil osmanský sultán Bajezid uherského krále Zikmunda, a tak zahájil tureckou nadvládu, která trvala pět století

GIURGIU, RUMUNSKO

První železniční trať v Rumunsku spojila v roce 1869 Giurgiu a známější nedaleké město Bukurešť, které leží zhruba 65 kilometrů na sever. V roce 1954 byl přes Dunaj postaven železniční a silniční most se dvěma mostovkami nad sebou, který spojil Rumunsko a Bulharsko a byl optimisticky pojmenován Most přátelství

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NĚMECKO

Černý les

Tailfingen

Ulm

Weltenburg

Regensburg

Valhala

RAKOUSKO

Mauthausen

Vídeň

SLOVENSKO

Bratislava

Přehrada Gabčíkovo

MAĎARSKO

Budapešť

CHORVATSKO

JUGOSLÁVIE

Bělehrad

BULHARSKO

Nikopol

RUMUNSKO

Giurgiu

Bukurešť

MOLDÁVIE

UKRAJINA

Izmail

Dunajská delta

ČERNÉ MOŘE

[Rámeček a obrázek na straně 18]

BUDAPEŠŤ, MAĎARSKO

Budapešť, jež kdysi byla známa jako královna Dunaje, se skládá z Budy, části města na západním břehu Dunaje, a Pešti, která leží na východním břehu. V roce 1900 tvořili téměř polovinu obyvatel židé — komunita, jež byla za druhé světové války téměř úplně vyhlazena.