Bible — Autentický záznam minulosti?
KÁRALI vládce. Kritizovali kněze. Plísnili obyčejné lidi za jejich ničemnost. Zveřejnili i svá vlastní selhání a své hříchy. Byli štváni a pronásledováni, a někteří z nich byli dokonce zavražděni za to, že mluvili a psali pravdu. Kdo to byl? Bibličtí proroci, z nichž mnozí se podíleli na psaní Svatého Písma. (Matouš 23:35–37)
Page Smith v knize The Historian and History (Historikové a dějiny) píše: „[Hebrejci] byli stejně nesmlouvaví ke svým hrdinům jako ke svým ničemům, a k sobě samým stejně jako ke svým protivníkům, protože psali pod Božím dohledem, a tím, že by něco zatajili, nemohli nic získat, jen mohli mnoho ztratit.“ Page Smith také napsal, že „v porovnání s nudnými chronologiemi dobyvačných králů Sýrie nebo Egypta je zpráva o strastech a triumfech Božího vyvoleného lidu ... fascinujícím příběhem. Hebrejští kronikáři odhalili jeden ze základních prvků při zaznamenávání historie — to, že ji vytvářejí živí lidé se svými omyly i vadami.“
Pisatelé Bible byli také úzkostlivě přesní. Spisovatel Werner Keller, který zkoumal Bibli z historického a archeologického hlediska, v úvodu ke své knize Und die Bibel hat doch recht (vyšla slovensky pod názvem „A Biblia má predsa pravdu“) řekl: „Vzhledem k obrovskému množství autentických a dobře doložených dokladů, které jsou nyní k dispozici, ... se mi na mysl stále vrací tato věta: ‚A Bible má přece pravdu!‘“
Dynamické dějiny s mocným poučením
Pisatelé Bible byli převážně obyčejní lidé — zemědělci, pastýři a rybáři. Avšak to, co v období asi 1 600 let napsali, ovlivnilo více lidí než jakékoli jiné dílo, ať starověké nebo novodobé. Bible byla navíc z mnoha stran napadána, avšak marně. (Izajáš 40:8; 1. Petra 1:25) Celou Bibli nebo její části dnes lze číst asi ve 2 200 jazycích — což je v porovnání s jakoukoli jinou knihou nesrovnatelně více. Proč se Bibli dostalo takové pocty? Následující odkazy pomohou tuto otázku zodpovědět.
„Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17)
„Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo ... napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4)
„To je [Izraelity] postihovalo jako příklady a ty byly napsány pro výstrahu nám [křesťanům], na které přišly konce systémů věcí.“ (1. Korinťanům 10:11)
Ano, jako Bohem inspirovaný a zachovaný záznam o skutečných lidech — z nichž někteří Bohu dělali radost, a jiní ne — je Bible nadřazena všem ostatním knihám. Zdaleka to není jen neosobní výčet příkazů a zákazů nebo sbírka roztomilých krátkých příběhů pro pobavení dětí. Je pravda, že Bůh použil lidské písaře, ale to Bibli jenom prospělo a dodalo jí to vřelost, která na srdce čtenářů působí celé generace. Archeolog William Albright prohlásil: „Hluboký mravní a duchovní vhled do Bible, který prostřednictvím lidských zážitků tvoří jedinečné zjevení Boha lidem, je dnes stejně pravdivý jako před dvěma nebo třemi tisíci lety.“
K tomu, abychom si ukázali nadčasový význam Bible, vraťme se na úplný začátek lidských dějin — kam nás může přivést jedině Bible sama — a uvažujme o některých klíčových poučeních z První knihy Mojžíšovy.
Aktuální poučení ze starověkého příběhu
První kniha Mojžíšova kromě jiného odhaluje počátek lidské rodiny — odhaluje rodové linie a vše, co s tím souvisí. O tomto námětu nepojednává žádné jiné historické dílo tak konkrétně. Možná se zeptáte: ‚K čemu nám to však dnes je, že známe naše první předky?‘ Má to nesmírnou hodnotu, jelikož podle 1. Mojžíšovy pocházejí všichni lidé — bez ohledu na barvu pleti, kmenovou příslušnost nebo národnost — ze stejných rodičů, a proto mizí jakýkoli podklad pro rasismus. (Skutky 17:26)
První kniha Mojžíšova je také vodítkem v morálních zásadách. Obsahuje zprávu o Sodomě, Gomoře a sousedních městech, která Bůh zničil kvůli sexuální zvrácenosti tamních obyvatel. (1. Mojžíšova 18:20–19:29) Sedmý verš biblické knihy Juda říká: „Sodoma a Gomora a města kolem nich, po tom, co ... přespříliš smilnily a vycházely za nepřirozeným používáním těla, jsou nám předloženy jako výstražný příklad.“ Lidé ze Sodomy a Gomory sice nedostali od Boha žádné morální zákony, ale jako všichni lidé i oni dostali od Boha svědomí. Bůh tedy mohl oprávněně volat tyto lidi k odpovědnosti za jejich skutky. (Římanům 1:26, 27; 2:14, 15) Podobně i dnes bude Bůh volat lidi k odpovědnosti za jejich skutky, bez ohledu na to, zda jeho Slovo, Svatou Bibli, přijali, nebo ne. (2. Tesaloničanům 1:8, 9)
Poučení z dějin ohledně přežití
Reliéf na Titově oblouku v Římě zobrazuje římské vojáky, jak odnášejí posvátné nádoby z jeruzalémského chrámu, když bylo v roce 70 n. l. město zničeno. Více než milion Židů bylo zabito. Poslušní křesťané to však přežili díky tomu, že je Ježíš předem varoval: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí, a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevstupují; protože to jsou dny pro vykonání práva.“ (Lukáš 21:20–22)
To zdaleka není jen starověká historická událost, protože soužení v Jeruzalémě předobrazovalo rysy většího soužení, které brzy postihne celý svět. Ale i toto soužení někteří lidé přežijí. Jsou popsáni jako „velký zástup ... ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Tito lidé „vycházejí z velkého soužení“ díky své víře v Ježíšovu prolitou krev — víře, která je pevně založena na biblických dějinách a proroctvích. (Zjevení 7:9, 14)
Historické události, které se již nikdy nebudou opakovat
Dnes žijeme v době vzestupu anglo-americké světové velmoci — poslední, o které se biblické proroctví zmiňuje. Z toho, co o minulosti víme, lze usuzovat, že i tato velmoc by měla skončit. Ale jak? Bible říká, že tato mocnost skončí zvláštním způsobem. Text u Daniela 2:44, jenž poukazoval dopředu na rok 1914 n. l., říká o vládnoucích politických mocnostech neboli ‚královstvích‘: „Za dnů těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“
Ano, Boží Království — Boží nebeská vláda vedená Ježíšem Kristem — odstraní v Armagedonu každou stopu utiskujících lidských panství, což bude vyvrcholením již zmíněného ‚velkého soužení‘. Toto Království potom „nebude přeneseno na žádný jiný lid“, což znamená, že nikdy nebude svrženo nebo na základě voleb odvoláno z úřadu. Jeho panství bude sahat „do konců země“. (Žalm 72:8)
Konečně zmizí opakující se krutá nadvláda falešného náboženství, utiskujících politiků a chamtivého obchodu. Žalm 72:7 slibuje: „Bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc.“ Planetu prostoupí nikoli sobectví a pýcha, ale vynikající Boží vlastnost, láska. (1. Jana 4:8) Ježíš řekl, abychom ‚milovali jeden druhého‘. Historik Will Durant o tom řekl: „To nejdůležitější, co jsem se ze studia dějin naučil, je totéž, co jsem se naučil od Ježíše. ... Láska je nejpraktičtější věc na světě.“
Láska k lidem vedla Boha k tomu, aby inspiroval napsání Bible. Jedině tato kniha pravdivě objasňuje minulost, současnost a budoucnost. Přijměte laskavě toto životodárné poselství a věnujte trochu času studiu Bible. Svědkové Jehovovi vám v tom chtějí pomoci, a proto se podle příkazu Ježíše Krista dělí o ‚dobrou zprávu o království‘ se svými bližními. Tato dobrá zpráva již brzy bude víc než proroctví. Stane se živou skutečností lidské historie. (Matouš 24:14)
[Praporek na straně 9]
„A Bible má přece pravdu!“ — WERNER KELLER
[Praporek na straně 11]
„Hluboký mravní a duchovní vhled do Bible, ... je dnes stejně pravdivý jako před dvěma nebo třemi tisíci lety.“ — WILLIAM ALBRIGHT, ARCHEOLOG
[Obrázky na straně 9]
Moabský kámen: Obsahuje Mešův popis konfliktu mezi Moabem a Izraelem (2. Královská 3:4–27), jména různých biblických míst a Boží jméno napsané starohebrejskými písmeny.
[Podpisek]
Musée du Louvre, Paříž.
Stříbrný denár: Replika s nápisem Tiberius Caesar a s jeho podobiznou (Marek 12:15–17).
Nabonidova kronika: Klínopisná tabulka, která potvrzuje, že Babylón byl náhle dobyt Kýrem. (Daniel, 5. kapitola)
[Podpisek]
Fotografie byla pořízena s laskavým svolením British Museum.
Kamenná deska: Nese jméno Pontského Piláta, v latině.
[Podpisek]
Fotografie © Israel Museum, Jeruzalém; s laskavým svolením Israel Antiquities Authority.
V pozadí svitky od Mrtvého moře: Studiem textu Izajáše se prokázalo, že tato kniha se v průběhu období 1 000 let, kdy byla ručně opisována, prakticky nezměnila.
[Podpisek]
Svatyně knihy, Israel Museum, Jeruzalém.
[Obrázky na straně 10]
Reliéf na Titově oblouku potvrzuje zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.
[Podpisek]
Soprintendenza Archeologica di Roma