Výmysly a skutečnosti o letitých lidech

Výmysly o letitých lidech se to dnes jen hemží. Některé z těchto smyšlenek uvádí publikace „Ageing—Exploding the Myths“ (Vyvracení smyšlenek o stárnutí) vydaná Světovou zdravotnickou organizací v rámci Programu pro stárnutí a zdraví. Podívejme se na několik příkladů.

Výmysl: Většina letitých lidí žije v průmyslových zemích.

Skutečnost: Z 580 milionů letitých lidí na celém světě jich přes 60 procent žije v rozvojových zemích. Stále více lidí v těchto zemích dosahuje vyššího věku, a to díky lepší zdravotní péči a postupnému zlepšování kanalizace, bydlení a výživy.

Výmysl: Starší lidé již nemohou být druhým nijak prospěšní.

Skutečnost: Letití lidé jsou pro společnost velkým přínosem v tom, že dělají práci, za kterou nejsou placeni. Například ve Spojených státech se prarodiče starají odhadem o dva miliony dětí a z toho 1,2 milionu jich mají přímo u sebe doma. Letití lidé tedy poskytují svým vnoučatům přístřeší, jídlo, vzdělání a předávají jim kulturní hodnoty, čímž matkám a otcům umožňují, aby mohli nadále chodit do práce. Rovněž některé dobrovolné organizace v průmyslových zemích by bez přispění letitých lidí vůbec nefungovaly. Starší lidé také vykonávají neocenitelnou práci jako pečovatelé. V některých rozvojových zemích, kde až 30 procent dospělého obyvatelstva dostalo AIDS, letití lidé pečují o své infikované dospělé děti, po jejichž smrti budou muset vychovávat svá osiřelá vnoučata.

Výmysl: Starší lidé své zaměstnání opouštějí proto, že již na svou práci nestačí.

Skutečnost: Své zaměstnání opouštějí častěji kvůli tomu, že jsou v nevýhodě, pokud jde o vzdělání či školení, nebo kvůli ageismu (předsudkům vůči letitým), a ne kvůli samotnému vysokému věku.

Výmysl: Letití lidé nechtějí pracovat.

Skutečnost: Letití lidé bývají z placeného zaměstnání propouštěni, přestože jsou ochotni a schopni dále pracovat. Zejména v obdobích nezaměstnanosti se často argumentuje tím, že starší lidé by měli opustit placené zaměstnání, aby uvolnili místo mladým žadatelům o práci. Brzký odchod letitých pracovníků do důchodu však hned nemusí znamenat nová pracovní místa pro mladé. Mladý nezaměstnaný člověk, který hledá práci, možná nemá potřebné dovednosti, aby mohl staršího pracovníka nahradit. Zkušení starší pracovníci pomáhají zachovat produktivitu a stabilitu pracovních sil.

Máme-li tyto skutečnosti na paměti, sděluje Světová zdravotnická organizace (WHO), měl by svět svou stárnoucí populaci považovat za zdroj odborných znalostí, které lze dobře využít. Alexandre Kalache, vedoucí Programu WHO pro stárnutí a zdraví, proto uvádí, že jednotlivé „země ... by se na stárnoucí populaci měly dívat ne jako na problém, ale jako na možné řešení problémů“. A s tím nelze jinak než souhlasit.