Od našich čtenářů
Vyhnanství na Sibiři Chtěla bych Vám velmi poděkovat za životní příběh Fjodora Kalina v sérii článků „Náboženství v Rusku — Jakou má budoucnost?“ (22. dubna 2001) Čtení o deportaci jeho rodiny na Sibiř a o tom, jak byli věrní a radostní i v těch nejnáročnějších situacích, bylo působivé. Před několika lety jsem měla výsadu navštívit naše křesťanské bratry v Moldávii a nikdy nezapomenu na jejich vyprávění o tom, jak byli deportováni na Sibiř. Jejich víra a důvěra v Jehovu mě povzbudily, abych i já zůstala věrná.
G. F., Švédsko
Neslyšící a nevidomá Děkuji Vám za článek o Janice Adamsové „Ač neslyšící a nevidomá, našla jsem bezpečí“. (22. dubna 2001) Nikdy bych neřekla, že by mě někdo neslyšící a nevidomý mohl tak povzbudit. Procházíme s manželem obdobím mnoha potíží jak tělesných, tak emocionálních. Tento druh článků nám dává sílu vytrvat až do konce.
P. G., Spojené státy
Často si nevážíme toho, co máme, a někdy vynecháme křesťanské shromáždění, když nás jenom bolí hlava. Janice sice měla mnoho důvodů zůstat doma, například kvůli depresi nebo týrání, které předtím zažila, ale spoléhala na Jehovu, že jí dá sílu potřebnou k tomu, aby byla duchovně aktivní.
C. D., Itálie
Mám výborné zdraví, takže v mém případě jde o něco jiného, než o čem mluvila Janice. Ale kvůli šikanování, které jsem zažila na základní škole, mám často deprese. Stále pláču a cítím se hrozně. Moji spoluvěřící mě povzbuzují a pomáhají mi i rodiče. Přesto Vám z celého srdce děkuji za příběh Janice Adamsové. Povzbudil mě.
M. T., Japonsko
Prarodiče Děkuji Vám za článek „Mladí lidé se ptají ... Proč stojí za to blíže poznat své prarodiče?“ (22. dubna 2001) Mám k babičce velmi silné citové pouto. Když se moji rodiče rozváděli, měla jsem mnoho otázek a často jsem plakala. Babička mi byla vždy nablízku. Brávala mě do kazatelské služby a vštěpovala mi ke službě lásku. Řídila jsem se jejím příkladem a před čtyřmi roky jsem se stala celodobou kazatelkou. Babička potom dostala Alzheimerovu chorobu a už mě nepoznávala, ale její očí se vždy rozzářily, když jsem jí z Bible četla o ráji. Zemřela v září roku 2000. Velmi Vám děkuji za to, že mladým lidem ukazujete, jak jsou pro ně prarodiče důležití.
C. R., Spojené státy
Moji rodiče se před deseti lety rozvedli. Rozhodla jsem se, že budu loajální vůči matce, a proto jsem veškeré vztahy s rodinou svého otce přerušila. Po přečtení těchto článků jsem si však uvědomila, jak důležité a prospěšné je mít ke svým prarodičům dobrý vztah. Díky těmto článkům mám nyní několik biblických podnětů pro to, abych tento vztah pěstovala.
G. V., Spojené státy
Ani jedni mí prarodiče sice nejsou křesťané, ale máme mezi sebou dobré vztahy. Mám ale také jednu „babičku“ ve sboru. Je to křesťanská sestra, které je k sedmdesátce. Když mám nějaký problém, čte mi Bibli a povzbuzuje mě. Někdy mě jen drží za ruku nebo kolem ramen. Občas se mi ani nezdá, že by mezi námi byl nějaký věkový rozdíl.
M. K., Japonsko