Úžasné polské pobřežní duny

Od našeho dopisovatele v Polsku

POLSKO je známé jako zelená, dobře zavlažovaná země se statky, poli a lesy. Věděli jste však, že jsou zde také zvlněné bílé písečné přesypy, které jsou dokonce vidět z vesmíru? Tento kus země, který vzhledem připomíná poušť, se táhne v délce osmnácti kilometrů podél pobřeží Baltského moře a patří mezi nejnavštěvovanější části Słowińského národního parku.

V jedné oficiální publikaci tohoto parku se píše, že „moře, jezera, řeky, duny, lesy, rašeliniště a louky tu spolu navzájem sousedí a vytvářejí mozaiku rozmanitých prostředí. . . . Je to jediné místo, kde přesypy zasahují přímo do jezer a lesů.“ Komplex mělkých jezer a pohybujících se přesypů, označovaných jako bílé duny nebo bílé kopce, je evropským unikátem.

Tyto mohutné hromady bílého a žlutého písku, které nejsou zpevněné vegetací, jsou největší oblastí písečných dun v Evropě. Pokrývají plochu asi 500 hektarů. Je příhodné, že symbolem Słowińského národního parku je racek stříbřitý, který se vznáší nad žlutými dunami a modrou vodou.

Běžnější než bílé duny jsou v parku takzvané šedé duny, které už ale nepůsobí tak impozantně. Jsou starší než jejich bílé protějšky, a proto na nich roste tráva a stromy. Tyto rostliny nejen vytvářejí půdu, ale také písek stabilizují a chrání před vlivem počasí. Jedna šedá duna je nejvyšší dunou v parku. Říká se jí Czołpinská a je vysoká asi 55 metrů.

Když návštěvníci vidí rozsáhlá pole pohyblivých bílých dun, mnozí z nich se ptají, kde se tady všechen ten písek vzal. Proč se takové množství písku nahromadilo právě na tomto poměrně malém kousku baltského pobřeží?

Zrození dun

I když odborníci nemají definitivní odpověď na tyto otázky, určité skutečnosti nasvědčují tomu, že za existenci písečných přesypů mohou lidé. Vědci dospěli k tomuto závěru na základě studia pylu zachovaného v různých vrstvách půdy, kterým se říká fosilní vrstvy. Výzkum ukázal, že oblast, kde jsou dnes duny, byla kdysi hustě zalesněna, a to především duby. Co tedy způsobilo tak zásadní změnu krajiny?

Má se za to, že v době před naším letopočtem byly velké plochy pobřežních lesů zničeny katastrofickými požáry, které založili lidé obývající tuto oblast. Tehdy se „písek, dříve stabilizovaný těmito lesy, . . . dal poprvé do pohybu,“ říká kniha Słowiński National Park (Słowińský národní park). Podle pylu zachovaného ve vyšších fosilních vrstvách je však zřejmé, že zde les znovu vyrostl. Nejprve bukový, a potom borový.

Ale během středověku se pak z nějakého neznámého důvodu daly duny opět do pohybu. V 16. století dokonce hrozilo nebezpečí, že zasypou staré město Łeba. Lidé na tuto hrozbu reagovali tím, že mimo nebezpečnou zónu postavili nové město. Svým úsilím však situaci jen zkomplikovali. Kniha Słowiński National Park vysvětluje: „Při stavbě města a přístavu došlo k rozsáhlému kácení stromů, ale nikdo si zřejmě neuvědomoval, jaké to bude mít následky.“ Výše uvedená publikace uvádí, že kvůli kácení „se duny daly do pohybu v takovém měřítku jako nikdy předtím“. Postupovaly rychlostí tři až deset metrů za rok a zasypaly vesnice, pole, louky, a dokonce i lesy.

Kde se tu písek vzal?

Lidé sice měli podíl na tom, že se zde krajina změnila, ale písek sem nepřinesli. Kde se tu tedy vzal? Pokračuje tento proces? Odpovědi na tyto otázky mohou naznačit, jakou budoucnost má park před sebou.

Odborníci se domnívají, že část písku může pocházet z ložisek ve vnitrozemí a že k moři jej přinesly řeky. Jiným zdrojem písku může být samotné pobřeží, kde vlny neustále obrušují útesy. Tomuto procesu se říká abraze. Například na jednom úseku baltského pobřeží dopadají vlny na břeh pod úhlem 45 stupňů, pomalu obrušují přední stranu útesu a odnášejí písek. Výsledkem je, že písek se hromadí na mořském dně.

Způsobem, který zatím není zcela objasněn, mořské proudy a vlny odnášejí část písku z mořského dna a ukládají jej u pobřeží národního parku. Rovnoběžně s pobřežím písek vytváří velké lavice a prahy. Vlny a proudy, které směřují ke břehu, pak písek pomalu přesunují na pláž. Slunce písek vysuší a vítr jej odvane do vnitrozemí. Písek zde vytváří několik souběžných hřebenů, které se postupně zvětšují, jak je písek unášen větrem z jednoho hřebene na druhý. Tak vznikly bílé duny.

Jezera v „poušti“

Słowińský národní park však rozhodně není nějakou vyprahlou pouští. Je to naopak oáza života, kde je spousta vody. Písečné přesypy a pláže vlastně představují jen asi 5 procent rozlohy parku, zatímco jezera, řeky a potoky tvoří přibližně 55 procent.

Největším z místních jezer je jezero Łebsko, které má rozlohu 71 kilometrů čtverečních a dosahuje hloubky šesti metrů. Do jezera vtéká řeka Łeba, největší řeka tohoto parku. Druhým jezerem co do velikosti je jezero Gardno, jež je napájeno řekou Łupawou. Vzhledem k nestálému písečnému okolí se břehy těchto jezer soustavně mění.

Oáza pro rostliny a zvířata

Jezera, řeky a potoky tvoří jeden celek s třemi hlavními biotopy tohoto parku — s přesypy, rašeliništi a borovým lesem. Tato naprosto odlišná prostředí jsou domovem asi 900 druhů rostlin včetně orchidejí. Jednou z nejhouževnatějších a z ekologického hlediska nejcennějších rostlin je takzvaná písečná tráva Ammophila arenaria. Patří k prvním druhům, které se dokážou na písečných přesypech uchytit. Má mnoho šupinatých oddenků dlouhých až 13 metrů, z nichž vyrůstají nové rostliny, a tím se na povrchu dun vytvářejí travní drny. Písečná tráva tak postupně stabilizuje duny a umožňuje, aby zde zakořenily i jiné rostliny.

Słowińský národní park leží na migrační cestě ptáků. Je domovem nebo alespoň zastávkou pro asi 260 druhů, což je kolem 70 procent všech druhů ptáků, kteří v Polsku žijí. K vodním ptákům, které je možné tady vidět, patří racek chechtavý, rybák obecný, potápka roháč, kachna divoká, kopřivka obecná, polák velký, polák chocholačka, několik druhů labutí a také morčák prostřední, což je druh kachny, který se snadno pozná podle prodloužených per vzadu na hlavě. Dále zde žije výr velký, orel skalní, orel křiklavý, orel mořský a krkavec. Pokud máte dobrý zrak a jste potichu, můžete také zahlédnout některé ze savců, kteří se v tomto parku vyskytují. Jsou to například jeleni, srnci, divoká prasata a zajíci. Žije tu i psík mývalovitý, psovitá šelma příbuzná liškám.

Ráj pro turisty

Po parku je možné se pohybovat pouze pěšky. Je zde 140 kilometrů turistických stezek, po kterých lze postupně projít všechny typy krajiny, jež v parku jsou: jehličnaté lesy, šedé duny, louky, rašeliniště a mokřiny, jezera s vyhlídkovými plošinami a pozorovatelnami, bílé duny, pobřežní přesypy a konečně kilometry bílých písečných pláží.

Návštěvníci, kteří do parku zavítají na podzim nebo v zimě, mohou vidět zvláštní jev, k němuž v tomto období dochází. Prudký vítr bičuje vrcholky dun a způsobuje, že se z nich písek zvedá jako vodní tříšť na vrcholku mořské vlny. Tomuto jevu se říká kouřící duny. Podívaná je doprovázena i zvukem, který je vytvářen tím, že se o sebe prudce třou miliony zrnek písku, takže duny „zpívají“.

Úžasná rozmanitost přírodních krás tohoto parku přiláká každý rok až 800 000 lidí. Není pochyb o tom, že návštěvníci Słowińského národního parku sem přicházejí proto, aby unikli od shonu a ruchu městského života a vychutnávali ticho lesa, pokojné šumění mořských vln a občasný křik osamělého racka.

[Rámeček a mapa na straně 19]

Słowińský národní park

Tento park leží v centrální části polského pobřeží mezi městy Łeba a Rowy. Je pojmenován po kašubském kmeni Słowińců. Byli to Slované, kteří na tomto území žili až do doby těsně před skončením druhé světové války. Park byl otevřen v roce 1967. Roku 1977 byl vyhlášen za biosférickou rezervaci. Má rozlohu 18 618 hektarů, přičemž více než polovinu zabírají vodní plochy. Zbytek tvoří lesy (25 procent), pláže a duny (5 procent), mokřiny a rašeliniště (8 procent) a louky a pastviny (8 procent).

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BALTSKÉ MOŘE

RUSKO

POLSKO

SŁOWIŃSKÝ NÁRODNÍ PARK

NĚMECKO

ČESKÁ REPUBLIKA

SLOVENSKO

[Obrázek na straně 16]

Když prudký vítr zvedá písek na vrcholcích dun, říká se, že duny kouří

[Obrázek na straně 16 a 17]

Rybák obecný

[Podpisek]

Fotografii pořídil Chukchi Imuruk, National Park Service

[Obrázek na straně 16 a 17]

Duny v létě

[Obrázek na straně 17]

Duny v zimě

[Obrázek na straně 18]

Jezero Łebsko

[Obrázek na straně 18]

Morčáci

[Obrázek na straně 18]

Písečná tráva

[Obrázek na straně 18]

Jedinečné písečné formace

[Obrázek na straně 18]

Srnec