Pilný jako kraňská včela

Od našeho dopisovatele ve Slovinsku

O VČELÁCH je známo, že jsou velmi pilné. Jedna rasa včely medonosné však v tomto ohledu vyniká. Je to kraňská včela.a Její jméno je odvozeno od oblasti zvané Kraňsko, které leží v západní části dnešního Slovinska. Dříve se tato včela vyskytovala pouze na Balkánském poloostrově a zasahovala až na sever ke Karpatům. Dnes je však mezi včelaři tak oblíbená, že se její sláva rozšířila po celém světě, stejně jako kraňská včela samotná.

Proč je ale mezi včelaři tak oblíbená? Kromě toho, že produkuje velmi kvalitní med a je nesmírně odolná vůči nemocem a chladu, je také klidná a není agresivní. I když má sklon vytvářet roje, což může ve velkochovu působit problémy, podařilo se tento rys potlačit pomocí selektivního křížení. Proč se ale o kraňských včelách říká, že jsou pilnější než jiné včely? Jedním z důvodů je to, že ráno vylétají z úlu dříve. Jsou tedy venku delší dobu, a tak přinesou do úlu více nektaru na produkci medu. A mohou také přinášet nektar z větší vzdálenosti.

„Národ včelařů“

Včelařství má ve Slovinsku dlouhou a pestrou historii. Slovinský biolog Janez Gregori dokonce napsal, že jeho krajané jsou „národ včelařů“. Slovinci byli považováni za odborníky ve včelařství již v osmém století n. l. Od té doby až do počátečních let 19. století se jako úly používaly duté kmeny. V některých částech Slovinska se jim říkalo korita, tedy česky „koryta“. Asi v 15. století, kdy se dřevo začalo zpracovávat na pilách, byly duté kmeny nahrazeny prkennými úly. Kvůli jejich tvaru se jim žertem říkalo truge neboli „rakve“.

Velká poptávka po medu a včelím vosku způsobila, že včelařství se stalo velmi významným hospodářským odvětvím, které upoutalo pozornost panovníků. Ti poskytli některým privilegovaným jednotlivcům výhradní právo provozovat toto řemeslo. Takový zájem o včelařství je snadno pochopitelný. Včelí vosk byl totiž nezbytnou surovinou pro výrobu svící, které se používaly především v kostelech a klášterech. Kromě toho byl v té době med jediným sladidlem. Na začátku 16. století se ve velkém začala pěstovat pohanka, která se pro včely stala podzimním zdrojem potravy, a tak se produkce medu ještě zvýšila. Zanedlouho se z Kraňska vyváželo velké množství medu i včelího vosku. V polovině 17. století se jen do oblasti rakouského Salcburku vyváželo „mnoho tisíc centnýřů“ medu ročně, jak napsal kraňský učenec Valvasor, který v té době žil.b

Sláva kraňské včely se šíří

V průběhu let Kraňsko velmi přispělo k rozvoji včelařství, které je vědou i uměním. Již v roce 1770 císařovna Marie Terezie jmenovala Antona Janšu, rodáka z Horního Kraňska, prvním instruktorem na nově založené vídeňské škole včelařství. Koncem 19. století si učenci, kteří se věnovali studiu včel, uvědomili, že odolné kraňské včely by vyhovovaly nárokům včelařů v mnoha zemích. Právě během tohoto období dostala kraňská včela své jméno a začala se rozšiřovat po světě. Počátkem 20. století se z Kraňska dokonce vyvážely „celé vagony úlů“, přičemž v každém úlu bylo jedno včelstvo neboli včelí kolonie.

V téže době dostal tradiční prkenný úl název kranjič neboli „kraňský úl“. Na těchto úlech je zajímavé především to, jak byly zdobené. (Viz rámeček „Malované úly“ na straně 24.) Dnes je ve Slovinsku více než 7 000 včelařů, kteří se starají o 160 000 úlů. Ve městě Radovljica je dokonce zvláštní muzeum věnované historii včelařství ve Slovinsku.

Oblíbený symbol

Slovinci od nepaměti považují včelu za symbol píle a praktické moudrosti. První vědecká společnost, která v roce 1693 vznikla na území dnešního Slovinska, nesla název Společnost pilných a do svého znaku přijala včelu. Členové této společnosti si dokonce říkali apes, což latinsky znamená „včely“. Jelikož pro Slovince je včela i symbolem šetrnosti, dostala se také do finančního světa. Obrázek včely byl na vkladních knížkách a je i na zadní straně některých slovinských mincí.

Slovinci mají rádi včely i proto, že oni sami mají pověst pracovitých lidí. Jedno slovinské pořekadlo zní: „Pozoruj včely a jednej také tak.“ Až příště uvidíte pracovité včely nebo ochutnáte med, produkt jejich tvrdé práce, možná si vzpomenete na pilné kraňské včely.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 24]

Malované úly

U typického slovinského včelínu vypadají úly jako zásuvky ve velké skříni. Olejové malby na česnech byly v oblibě od počátku 18. století až do 20. století. Dodnes se dochovalo asi 3 000 ukázek tohoto umění, ale je to jen malý zlomek v porovnání s množstvím úlů, které byly v průběhu let vyrobeny a takto ozdobeny.

Na malbách jsou obvykle náboženské výjevy zobrazující biblické události a scény ze života „svatých“. Některé úly jsou však zdobeny i obrázky zvířat a lidí, kteří se věnují každodenní práci. Na jiných jsou znázorněny pohádkové nebo veselé scény. Některé malby se týkají rodinného života. Jsou na nich například dva čerti, jak brousí jazyk pomlouvačné ženy, nebo manželka, která táhne manžela domů z hospody.

Malby na úlech jsou považovány za „perly slovinského kulturního dědictví“, za „prostou encyklopedii lidové moudrosti“ a za „pravděpodobně nejtypičtější slovinské umění“. Tyto malby však měly sloužit i k praktickému účelu. Když bylo v jednom včelínu mnoho úlů, snadno se mohlo stát, že by včela omylem vlétla do cizího úlu a byla by tam zabita jako nežádoucí vetřelec. Včelaři byli přesvědčeni, že barevné malby na česnech pomáhají najít včelám cestu domů.

[Obrázky]

„Adam a Eva“

„Josef prodán do Egypta“

„Ježíš přijíždí do Jeruzaléma“

Typický slovinský včelín s tradičními malovanými česny

[Podpisek]

Všechny fotografie včelínů: Z dovoljenjem upravitelja rojstne hiše pisatelja Josipa Jurčiča

[Mapa na straně 21]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

RAKOUSKO

ITÁLIE

SLOVINSKO

Kraňsko

CHORVATSKO

JADERSKÉ MOŘE

[Podpisek]

Mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 22]

Slovinská mince s obrázkem kraňské včely

[Obrázek na straně 23]

Kraňská včela je klidná a není agresivní

[Obrázek na straně 23]

Larvy

[Obrázek na straně 23]

Královna obklopená mladými dělnicemi

[Podpisek]

Foto: Janez Gregori