Naděje — Je skutečně důležitá?

DANIELOVI bylo teprve deset let a celý rok se potýkal s rakovinou. Lékaři i jeho blízcí již ztratili veškerou naději. Daniel se však naděje nevzdával. Věřil, že až vyroste, stane se vědcem a pomůže najít lék proti této nemoci. Hodně si sliboval od návštěvy jednoho odborníka, který se specializoval na léčbu právě jeho formy rakoviny. Ve stanovený den však lékař musel kvůli špatnému počasí návštěvu zrušit. Daniel propadl depresi. Poprvé za celou dobu byl apatický. Za několik dnů zemřel.

Tuto zkušenost vyprávěl jeden zdravotník, který studoval otázku, jaký význam pro zdraví má naděje a beznaděj. Možná jste podobné příběhy slyšeli i vy. Například starý člověk, který už je blízko smrti, touží dožít se nějaké pro něj významné události — návštěvy někoho blízkého nebo nějakého výročí — a záhy potom zemře. Co ho drželo při životě, že se očekávané události dočkal? Má naděje opravdu takovou moc, jak si někteří lidé myslí?

Stále více výzkumných pracovníků na poli medicíny se domnívá, že optimismus, naděje a další pozitivní emoce mají na život a zdraví člověka mocný vliv. Tento názor pochopitelně nesdílejí všichni. Někteří vědci taková tvrzení odmítají jako lidovou tradici. Myslí si, že tělesné potíže mají ryze tělesné příčiny.

Je jasné, že skeptický postoj k hodnotě naděje není nic nového. Když byl před několika tisíci lety řecký filozof Aristoteles požádán, aby definoval naději, řekl: „Je to snění za plného vědomí.“ A mnohem později americký státník Benjamin Franklin sarkasticky poznamenal: „Ten, kdo se živí nadějí, zemře hlady.“

Jak to tedy je? Jedná se vždy jen o toužebné přání, tedy hledání útěchy pomocí planých snů? Nebo existuje dobrý důvod pro to, že naděje je něco víc — něco, co k dobrému zdraví a štěstí všichni potřebujeme, co má reálný základ a přináší opravdový užitek?