Propast mezi bohatými a chudými

BEZ ohledu na to, jakými politickými nebo ekonomickými výrazy jednotlivé země označujeme, skutečnost je taková, že vysoce rozvinuté, průmyslové a ekonomicky pokročilé země se mohou chlubit vysokou životní úrovní. Naproti tomu ty země, které nejsou průmyslově vyspělé, a v důsledku toho jsou ekonomicky méně rozvinuté, si musí vystačit s nižší životní úrovní. Je to, jako by téměř patřily do jiného světa.

Takové dva světy mohou pochopitelně existovat i v rámci jedné země. Můžeme si to ukázat na příkladu relativně bohatých zemí, o nichž jsme se zmínili v předchozím článku. Žijí v nich lidé bohatí, ale i chudí. Ve Spojených státech asi 30 procent z celkového příjmu země jde do kapes horních 10 procent domácností. Dolních 20 procent domácností si naproti tomu musí vystačit s 5 procenty celkového příjmu. Stejná nebo podobná situace může být i ve vaší zemi, a to zvláště tehdy, pokud u vás není příliš početná střední vrstva. Ale ani v zemích s poměrně silnou střední vrstvou obyvatel se vládám nedaří úplně překlenout ekonomickou propast mezi těmi, kdo peníze mají, a mezi těmi, kdo je nemají.

Žádný z těchto světů není ideální

Ani jeden z těchto dvou světů nemůže oprávněně tvrdit, že je dokonalý. Uvažujte o zřejmých nevýhodách lidí, kteří žijí v chudších zemích. Nemají k dispozici dostatečnou zdravotní péči. V devíti nejbohatších zemích z rámečku na této straně připadá jeden lékař na 242 až 539 obyvatel. Osmnáct nejchudších zemí za tímto poměrem jasně zaostává — jeden lékař tam mívá na starosti 3 707 až 49 118 pacientů. Není proto divu, že střední délka života je v bohatých zemích nejméně 73 let, zatímco ve více než polovině chudých zemí je to hodně pod 50 let.

V chudých zemích také výrazně pokulhává možnost získat vzdělání, takže děti jsou kvůli tomu často odsouzeny k životu v chudobě. Tato situace se projevuje například v gramotnosti. V sedmi z devíti nejbohatších zemí dosahuje gramotnost 100 procent (ve zbývajících dvou zemích je to 97 a 96 procent). Avšak v 18 nejchudších zemích se gramotnost pohybuje od 16 procent do 81 procent. Přitom v deseti z těchto zemí je gramotnost nižší než 50 procent.

Ale i život v bohatých zemích má své nevýhody. Lidé v chudých zemích trpí nedostatkem potravy, ale lidé v bohatých zemích se stále více přejídají, což často vede ke smrti. Kniha Food Fight (Zápolení s jídlem) říká, že „hlavním problémem v oblasti výživy již není podvýživa, ale nadměrná konzumace jídla a pití“. A časopis The Atlantic Monthly uvádí: „Asi devět milionů Američanů nyní trpí monstrózní obezitou, což znamená, že mají nadváhu 45 kilogramů nebo více. Poruchy vyplývající z nadváhy jsou jen ve Spojených státech příčinou 300 000 úmrtí ročně.“ Tentýž článek upozorňuje, že „obezita se brzy stane nejnaléhavějším zdravotním problémem, který převýší problémy způsobené hladem a infekčními nemocemi“.a

Je pravda, že obyvatelé bohatých zemí mají vyšší životní úroveň. Současně se však stává, že lidé v těchto zemích připisují větší důležitost majetku než vztahům, a tak kladou větší důraz na mít než na být. Výsledkem je, že hodnotu člověka poměřují podle jeho zaměstnání, platu nebo majetku, místo aby se dívali na jeho znalosti, moudrost, schopnosti a dobré vlastnosti.

Jeden článek v německém týdeníku Focus zdůraznil, že ke štěstí vede jednoduchý způsob života. Článek se jmenoval: „A co takhle mít o trochu méně?“ Bylo v něm uvedeno: „Navzdory prudkému nárůstu prosperity není většina obyvatel západního světa o nic šťastnější než před několika desítkami let. . . . Každý, kdo zaměřuje celé své srdce na hmotné věci, zvyšuje pravděpodobnost, že nakonec bude nešťastný.“

Dosáhnout dokonalé rovnováhy

Ano, fakta dokazují, že oba světy mají v sobě něco pozitivního, ale i negativního. Svět chudých je příliš prostý, ale svět bohatých je příliš komplikovaný. Jistě by bylo velmi prospěšné, kdyby se oba světy dokázaly poučit jeden od druhého. Je však rozumné očekávat, že k takové dokonalé rovnováze jednou skutečně dojde?

Když se na to podíváte z lidského hlediska, asi si řeknete, že cíl je to krásný, ale nedosažitelný. A dějiny vám v tomto ohledu dávají za pravdu. Situace však rozhodně není beznadějná. Je totiž velmi pravděpodobné, že jste přehlédli to nejlogičtější řešení celého problému. O jaké řešení se jedná?

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 6]

„Obezita se brzy stane nejnaléhavějším zdravotním problémem, který převýší problémy způsobené hladem a infekčními nemocemi.“ The Atlantic Monthly

[Graf na straně 5]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Země jsou řazeny abecedně

Devět nejbohatších zemí

Střední délka života mužů (v letech) Gramotnost (%)

BELGIE

75,1 100

DÁNSKO

74,9 100

ISLAND

78,4 100

JAPONSKO

78,4 100

KANADA

76,4 96,6

LUCEMBURSKO

74,9 100

NORSKO

76,5 100

SPOJENÉ STÁTY

74,4 95,5

ŠVÝCARSKO

77,7 100

Osmnáct nejchudších zemí

Střední délka života mužů (v letech) Gramotnost (%)

BENIN

50,4 37,5

BURKINA FASO

43 23

BURUNDI

42,5 48,1

ČAD

47 53,6

ETIOPIE

47,3 38,7

GUINEA-BISSAU

45,1 36,8

JEMEN

59,2 46,4

KONŽSKÁ DEM. REP.

49 80,7

MADAGASKAR

53,8 80,2

MALAWI

37,6 60,3

MALI

44,7 40,3

MOSAMBIK

38,9 43,8

NIGER

42,3 15,7

NIGÉRIE

50,9 64,1

RWANDA

45,3 67

SIERRA LEONE

40,3 36,3

TANZANIE

43,3 75,2

ZAMBIE

35,3 78

[Podpisek]

Zdroj: 2005 Britannica Book of the Year.

[Podpisek obrázku na straně 4]

© Mark Henley/Panos Pictures