Děti — oběti teroru
Za soumraku můžete na silnicích v severní Ugandě vidět tisíce bosých dětí. Před setměním odcházejí z vesnic a jdou pěšky do větších měst, jako je Gulu, Kitgum a Lira. Tam se rozejdou do domů, autobusových zastávek, parků a dvorů. Když vyjde slunce, uvidíte je na silnicích znovu. Tentokrát se vracejí domů. Proč to dělají?
NĚKTEŘÍ lidé jim říkají noční směna. Tyto děti však nechodí do měst pracovat. Za soumraku odcházejí z domovů proto, že když se na buš snese noc, domov se stává nebezpečným místem.
Už téměř dvě desítky let partyzánské jednotky podnikají nájezdy na venkovské osady a unášejí děti. Každý rok ukradnou stovky chlapců a dívek a zmizí s nimi v husté džungli. K únosům dochází především v noci. Pro rebely děti představují zdroj mladých vojáků, nosičů a sexuálních otrokyň. Pokud unesené děti nespolupracují, věznitelé jim uřezávají nosy nebo rty. Děti, které jsou chyceny na útěku, umírají tak strašlivou smrtí, že se o tom ani nehodí psát.
Terorismus má však i jiné mladé oběti. V Sieře Leone uvidíte zmrzačené dospívající děti, které byly batolaty, když jim mačetami usekli ruce a nohy. V Afghánistánu si chlapci i dívky hrají s minami ve tvaru motýlů a přicházejí o prsty i o oči, když tyto barevné „hračky“ vybuchnou.
Mezi oběťmi terorismu jsou i děti, které postihl jiný osud. Například když v roce 1995 při teroristickém útoku v Oklahoma City zahynulo 168 lidí, bylo mezi nimi i 19 dětí, některé ještě v plenkách. Ve zlomku vteřiny bomba ukončila jejich mladé životy, jako když závan větru zhasí mihotavé plameny svíček. Teroristický čin jim ukradl právo být dětmi, hrát si, smát se a tulit se v náručí svých maminek a tatínků.
Mluvíme zde sice o událostech současných, ale terorismus je postrachem lidstva již po celá staletí.