6. klíč: Ochota odpouštět

„Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Kolosanům 3:13)

Jak se projeví. Ve šťastném manželství se muž i žena dokážou poučit z minulosti, ale nevedou si jakýsi seznam chyb a nepoužívají je potom k zevšeobecňujícím tvrzením typu „ty vždycky chodíš pozdě“ nebo „ty mě nikdy neposloucháš“. Manžel i manželka jsou přesvědčeni, že od člověka je „krásné, jestliže přejde přestupek“. (Přísloví 19:11)

Proč je to důležité. Bůh je „přichystaný odpouštět“, ale lidé takoví vždycky nejsou. (Žalm 86:5) Pokud se neshody neřeší, mohou se negativní pocity nahromadit, až se manželé dostanou do bodu, kdy už je odpuštění téměř nemožné. Pak se oba dva stáhnou a stanou se k pocitům toho druhého lhostejní. Připadá jim, že jsou uvězněni v manželství bez lásky.

Vyzkoušejte. Prohlédněte si společné fotografie ze začátku vašeho manželství nebo z doby, kdy jste spolu chodili. Snažte se v sobě oživit pocity, které jste měli před tím, než přišly problémy a pokazily váš pohled na toho druhého. Pak se zamyslete nad tím, které vlastnosti vás kdysi na vašem partnerovi přitahovaly.

◼ Které vlastnosti se vám na vašem partnerovi líbí nyní?

◼ Přemýšlejte o tom, jaký pozitivní vliv na vaše děti bude mít, když budete více odpouštět.

Dejte si předsevzetí. Přemýšlejte o tom, co konkrétního můžete udělat, abyste při řešení neshod nevytahovali partnerovy chyby z minulosti.

Co kdybyste svého partnera za vlastnosti, které se vám na něm líbí, pochválili? (Přísloví 31:28, 29)

Uvažujte o několika způsobech, jak můžete dát najevo, že odpouštíte svým dětem.

Co kdybyste si s dětmi o odpouštění popovídali a také probrali, v čem je ochota odpouštět prospěšná pro každého člena rodiny?

[Obrázek na straně 8]

Když druhému odpustíte, je to, jako byste mu prominuli dluh. Už ho pak nebudete vymáhat