Hledali zlato a našli domov

MNOHO velkých měst po celém světě má životem pulzující čínskou čtvrť s obchůdky, restauracemi, svátky, tradičními dračími tanci a také jedinečnou historií. Čínské čtvrtě v Austrálii za mnohé vděčí dřívějším generacím nebojácných čínských přistěhovalců, kteří ke břehům tohoto kontinentu dorazili v naději, že zbohatnou na nově objevených nalezištích zlata.

Nová Zlatá hora

Po objevení zlata v roce 1851 zažívala Austrálie nevídaný příliv čínských přistěhovalců. Tisíce mužů se vydávaly z delty Perlové řeky v čínské provincii Guangdong na úmornou plavbu směrem na jih. Již dříve byla naleziště zlata objevena v Kalifornii a Číňané hovořící kantonskou čínštinou je pojmenovali Zlatá hora. Australská naleziště proto byla nazvána Nová Zlatá hora.

Číňané opouštěli svou vlast nejen kvůli zlatu, ale i kvůli útrapám, jež tam zažívali v důsledku občanské války, přírodních katastrof a chudoby.

Někteří z těchto dobrodruhů žel zahynuli dřív, než se k australským břehům vůbec dostali. Zemřeli na choroby, jež se při dlouhé plavbě šířily na přeplněných lodích. Avšak ani ti, kdo břehů nové země dosáhli, nemohli čekat jednoduchý život.

Dřina zlatokopů

Věrným společníkem zlatokopů se brzy stala samota. Tradice vyžadovala, aby manželky s dětmi zůstaly v Číně a zachovaly tak rodové dědictví a příslušná práva. V roce 1861 tvořilo komunitu čínských přistěhovalců v Austrálii 38 000 mužů, ale pouze jedenáct žen. Jen málo zlatokopů se tam však chtělo usadit. Téměř všichni byli rozhodnuti se s bohatstvím a ctí vrátit domů ke svým rodinám.

Tato touha je při hledání zlata hnala kupředu. Zlatokopové bydleli ve stanech a po dlouhé hodiny se lopotili na horkém slunci. Někteří se kvůli určitým pověrám zpočátku báli těžit pod zemí. Začali proto rýžovat zlato na povrchu, přičemž horninu propírali v dřevěných žlabech. Jejich snaha přinesla kýžené výsledky. Ze záznamů vyplývá, že v letech 1854 až 1862 bylo ze státu Victoria do Číny posláno přes 18,5 tuny zlata.

Osamělí horníci však snadno podléhali závislosti na hazardních hrách a opiu. V důsledku toho si velmi často zničili zdraví a přišli jak o nabyté bohatství, tak o vyhlídky na návrat domů. Někteří obdrželi pomoc od čínských organizací nebo velkorysých jednotlivců, ale jiní předčasně zemřeli v bídě a samotě.

Číňané také museli snášet nevraživost a podezíravost místních zlatokopů, kteří je vnímali jako semknutou komunitu, jež jim úspěšně konkuruje. Tato nenávist vedla k výtržnostem a napadání čínských horníků. Australané loupili jejich zlato a pálili jim stany a potraviny. Situace se postupně uklidnila. Přesto v roce 1901 — asi padesát let poté, co bylo zlato objeveno — zákon o omezení přistěhovalectví uzavřel Asijcům do Austrálie přístup. Toto omezení trvalo až do roku 1973.

Zásoby zlata vyčerpány

I potom, co byly zásoby zlata v dolech vyčerpány, se někteří Číňané rozhodli v Austrálii zůstat. Výsledkem bylo, že v městech blízko nalezišť zlata začaly jako houby po dešti růst čínské restaurace, prádelny a zelinářské farmy. Číňané si také získali dobrou pověst jako výrobci nábytku a jako prodejci čerstvého ovoce a zeleniny. Koncem 19. století bylo možné nalézt čínské komunity neboli čínské čtvrtě v mnoha australských městech, jako je například Atherton, Brisbane, Broome, Cairns, Darwin, Melbourne, Sydney a Townsville.

Vzhledem k tomu, že se do Austrálie přestěhovalo z Číny jen málo žen, mnozí Číňané zůstali svobodní. Někteří si však vzali Australanky, a to navzdory tomu, že místní lidé měli vůči takovým svazkům předsudky. Postupem času se potomci z těchto smíšených manželství stali nedílnou součástí australské společnosti.

Dnes je v Austrálii více Číňanů než kdy dříve. Mnozí tam přicestovali za vyšším vzděláním a obchodem. V současné době je mezi nimi i mnoho žen. Paradoxní však je, že kvůli měnící se světové ekonomice nyní mnozí živitelé rodin, kteří se i s rodinami usadí v Austrálii, cestují za prací zpátky na asijský kontinent — do Číny, Hongkongu, Singapuru nebo na Tchaj-wan.

Doba se skutečně změnila. Avšak důvod, proč se lidé na celém světě stěhují, je stále stejný: chtějí najít v cizí zemi bezpečí a dosáhnout úspěchu.

[Rámeček a obrázek na straně 20]

DÁL, NEŽ SI MYSLELI

Číňané se chtěli vyhnout poplatkům za vylodění, a proto připlouvali k australskému pobřeží daleko od hlavních přístavů a stovky kilometrů od nalezišť zlata. Jedním takovým místem byl rybářský přístav Robe v Jižní Austrálii, kde žilo něco mezi 100 a 200 obyvateli. Za pouhých pět měsíců v roce 1857 se tam vylodilo více než 12 000 Číňanů.

Tito přistěhovalci museli projevit velkou houževnatost a soudržnost. Celé stovky mužů putovaly vnitrozemím přes řídce obydlené území směrem k nalezištím zlata. Cesta ale byla mnohem delší, než si mysleli, a trvala až pět týdnů. Během putování jedli řasy, které předtím získali z moře, a také klokany a vombaty. Kromě toho hloubili studny a značili trasu pro ty, kdo šli za nimi.

Číňané nosili copánek a typický slamák. Obvykle putovali v řadě za sebou a při tom si zpívali. Podél cesty byly nalezeny čínské mince, které tito přistěhovalci zahodili, když zjistili, že v Austrálii jsou bezcenné.

[Podpisek]

Image H17071, State Library of Victoria

[Rámeček a obrázek na straně 21]

NĚCO LEPŠÍHO NEŽ ZLATO

Wayne Qu působil jako vědecký pracovník v oboru životního prostředí na akademii věd v Číně. V rámci svého profesního růstu se v devadesátých letech minulého století přestěhoval s manželkou Sue do Evropy, aby získal další vzdělání. Během svého pobytu se setkali se svědky Jehovovými a povídali si s nimi o Bibli. V roce 2000 se Wayne a Sue odstěhovali do Austrálie, kde rozšířili své vzdělání — Sue v oboru molekulární biologie. Také tam pokračovali v poznávání Bible.

Wayne vypráví: „Desítky let jsme strávili snahou o získání dalších a dalších univerzitních titulů. Přesto jsem si říkal: Nakonec stejně všichni zestárneme, onemocníme a zemřeme. Je tohle smyslem života? Všechno se zdálo být marné. Bible však mně i Sue dala logické a uspokojivé odpovědi na životně důležité otázky.

Díky studiu Bible jsme se také poprvé v životě začali zabývat tím, zda existuje Stvořitel. Přečetl jsem si knihu Jak vznikl život? Evolucí, nebo stvořením?, kterou vydali svědkové Jehovovi, ale i díla Charlese Darwina. Tyto informace a můj vlastní vědecký výzkum mě přesvědčily, že Stvořitel opravdu existuje. Ke stejnému závěru došla i Sue.

O existenci Boha mě přesvědčilo i to, že Bible má moc měnit život k lepšímu. Díky této úžasné knize máme nejen naději do budoucnosti, ale také opravdové přátele a pevnější manželství. Sue a já jsme se v roce 2005 nechali pokřtít. Byli jsme šťastní, že jsme získali něco, co má mnohem větší hodnotu než vyšší vzdělání a ‚zlato, jež zaniká‘.“ (1. Petra 1:7)

[Obrázek na straně 19]

Čínský zlatokop, 60. léta 19. století

[Podpisky obrázku na straně 19]

Čínská čtvrť v Sydney: © ARCO/G Müller/age fotostock; zlatokop: John Oxley Library, Image 60526, State Library of Queensland